21. listopadu 2013 7:00 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Čech v Iráku: Po návratu si užíváte, že na vás nikdo nemíří zbraní

Jan Miko v Iráku | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Miko v Iráku |

Jan Miko nestrávil v Iráku dlouhý čas, i přesto se chtěl o své zážitky z cesty podělit. Do Iráku vyrazil v rámci humanitárního projektu One Blood, setkal se s místním umělcem, se kterým společně malovali graffiti. "Návrat domů byl pro mě druhým kulturním šokem. Nikdo už po vás nekouká, nic nechce a ani na vás nemíří zbraní," říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Nezapomenutelný byl už samotný přílet. Ve městě Arbil, kam jsme přiletěli my, na letišti cestujícího čeká několik zevrubných kontrol a checkpointů, které ale, pokud jste Evropan, projdete snadno a rychle. Chytat si v noci neprověřené taxi se může rovnat sebevraždě, a proto je samozřejmostí mít dopředu naplánovaný odvoz z letiště. K tomu patří i nutnost si předem zařídit prověřeného místního průvodce. Bez něj se v zemích jako je Irák těžko obejdete. Co vám jako první neunikne, je všudypřítomnost zbraní, především AK-47 a jejich českých kopií (vzor 58 Brno). Pro Iráčany jde o zbraň až s magickou hodnotou, a to proto, že ji vnímají jako symbol osvobození. Takže AK-47 polepený srdíčky zde není nijak výjimečný. Pozornosti neunikne ani doslova obří stavební boom ve válkami zdevastovaných městech. Silný zážitek mám z cesty kolem města Kirkuk, kde vás udeří do nosu zápach spalovaných zbytkových výparů ropy, a tak máte pocit, že jste pod obřím neprodyšným poklopem.

Kdo je Jan Miko?

Do Iráku jsem se vydal v listopadu tohoto roku. A to v rámci humanitárního projektu One Blood, který propojuje hudebníky, sportovce a street-artisty ze zemí jako je Afghanistán, Uganda nebo Kambodža. Účelem bylo navštívit místního umělce Bahmana a malovat s ním graffiti. Graffiti je v Iráku vzácností a je velmi nebezpečné se mu tam věnovat s ohledem na konzervativní vnímání umění. Například minulý rok zabili našeho známého malíře v Bagdádu a o dalších třech už se nám nepodařilo získat žádné zprávy. Malovali jsme ve městě Sulaymaniah na severu země.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Samozřejmostí je, že v muslimských zemích se nepije alkohol. Takže na pivo a jiné dobroty určitě zapomeňte. To ovšem neznamená, že se tam nedá sehnat, ovšem s ohledem na bezpečnost není nejchytřejší se motat po ulicích opilý. S angličtinou se u místních moc nepochodí. Proto máte po ruce průvodce. Poměrně těžko stravitelnou věcí je, že je zde krajně neslušné smrkat do kapesníku. A tak, pokud nemáte šanci zaběhnout někam, kde nejste viděni, se musíte naučit popotahovat jako ostatní.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Návrat byl pro mě druhým kulturním šokem. Nikdo už po vás nekouká, nic nechce, a ani na vás nemíří zbraní... Jízda tramvají byla neuvěřitelně nudnou záležitostí. Po návratu se mi hodně ulevilo. Přeci jenom riziko ohrožení života je zde veliké a musíte být neustále ve střehu. Na to si nezvyknete ani po několika měsíčním pobytu.

Jan Miko v Iráku

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Irák je neobjevená kulinářská velmoc. Co není v kultuře, je ukryto v kuchyni. Domácí ovčí sýry, hummus, zapečené mleté ovčí maso, kebaby - díky tomu si na knedlíky ani nevzpomenete. Hodně velkou roli sehrává samozřejmě domácí malovýroba. Hodně kvalitní potraviny lze sehnat na tržištích. Například když jsme malovali ve městě Sulaymaniah, v překrásných horách na hranicích s Íránem, ochutnali jsme nejlepšími ořechy z celé země. Potraviny se nedají vůbec porovnat s tím, co lze sehnat u nás v supermarketech. Bohužel opravdovou chuť Středního východu neochutnáte ani ve zdejších tematických restauracích. V základu jsou si naše lehce podobné v tom, že jsou obě založené na smažení. I polévky konzumují před hlavním jídlem jako my. Ale ke všemu se pije čaj. Nejlépe jedna ku jedné ředěný s cukrem.

Češi ve světě

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Pokud v Iráku řeknete, že jste Češi, pak následují velice vřelé reakce, kdy vám místní prokazují nesmírnou úctu. A to díky tomu, že tam naše firmy staví elektrárny a přehrady. Svou roli sehrává i dovoz aut a především zbraní, které především onu náklonnost místních bezpochyby zaručí.

Lidovky.cz:  Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Moc se sledovat nedá. Skutečnou politiku ovládá spíše ten, kdo má právě na své straně více zbraní. V zemi je ale zatím spíš klid před bouří, protože po odchodu Američanů ještě nedošlo k definitivnímu rozložení politických sil mezi etnické a náboženské skupiny.

apeAlena Pecháčková

Domácí násilí: Soud chce vyšší tresty, pokud k němu dochází před dětmi
Domácí násilí: Soud chce vyšší tresty, pokud k němu dochází před dětmi

Fyzické i psychické násilí v přítomnost dětí může mít ještě větší dopad, než tomu bylo doposud. Násilník se totiž nedopouští trestného činu pouze na partnerovi, ale také na nezletilých. Jaké následky může domácí násilí mezi partnery na dětech zanechat?

Najdete na Lidovky.cz