5. června 2018 5:28 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Češi se neumí oblékat, i když se to poslední roky lepší, říká Ital

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 41Diskuse
Adriano Baldessari | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Adriano Baldessari | foto: Archiv Adriana Baldessariho

Praha Adriano Baldessari se do Česka z Itálie přestěhoval před 19 lety. Žije v registrovaném partnerství s Čechem a má v plánu zde už zůstat. „V Česku se mi líbí, že v dopravních prostředcích jsou většinou respektované základy slušnosti (nechat místo k sezení starší osobě; nejdřív vystoupíme, pak nastoupíme atd.), což u nás v Itálii není až tak automatické. Jinak mám pocit, že se v cizině Češi spíše vyhýbají dalším Čechům, zatímco my Italové, když jsme na dovolené v cizí zemi, rádi potkáváme své krajany a bavíme se s nimi,“ říká.

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Těžko odpovědět na tuhle otázku jednoznačně. Můžu říct, že mě překvapil souhrn faktorů: především krása této země, kterou lze spatřit v přírodě a na fasádách starodávných paláců v četných městech, i v těch menších. Dále kvalitní životní úroveň a nakonec celková atmosféra, jež dokáže vyvolávat v člověku protikladné pocity, počínaje s euforií až k melancholii.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat na stálo? Co vás k tomu vedlo?
Vždycky jsem měl vášeň k cizím jazykům. Na gymnáziu jsem se pilně učil latinu, němčinu a starou řečtinu. Po maturitě jsem se pak věnoval angličtině a ve svém volnu jsem navštívil různá evropská města, mezi nimiž byla i Praha. Česká metropole mě tak okouzlila, že jsem se začal učit češtinu jako samouk. Hned jsem si uvědomil, že jde o velmi těžký jazyk, a že by bylo ideální si ho osvojit přímo na místě. A tak v roce 1999 jsem se přestěhoval do Prahy, abych navštěvoval intenzivní kurz češtiny v ústavu jazykové a odborné přípravy. Následovalo pak vysokoškolské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jsem úspěšně absolvoval obor češtinu pro cizince. Mezitím jsem se živil jako lektor italského a českého jazyka; časem pracovní nabídky rostly, přišla i láska a v České republice jsem už zůstal.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Naštěstí není tolik věcí, co by mi na Češích vadilo, ale přece jen… to naříkání na všechno, ta věčná nespokojenost, ten negativní, někdy až pesimistický přístup k životu a k novým zkušenostem. A ohledně stylu… ach, ta móda! Jsou sice lidé, kteří se umí krásně oblékat, ale člověk často potkává outfity z dávné doby, chlapy, kteří dávají osobní věci do igelitové tašky (ač mám dojem, že v poslední době trošku upadávají), dámy, které nosí crocsy v kanceláři a přitom to není otázka finančních prostředků, ale chybějícího smyslu pro estetiku. Jinak vzhled je i volba, takže každý má právo na image, kterou si sám zvolil.

Adriano Baldessari

Adriano Baldessari  se z italského Trenta přestěhoval do Prahy kvůli studiu v roce 1999. Patnáct let žije se svým partnerem, nyní již v registrovaném partnerství. Živí se jako lektor v jazykové škole Jipka, kde vede kurzy. 

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Čechem/Češkou?
Ano a stále chodím, protože můj partner je Čech. V našem patnáctiletém soužití nechybí to, co často charakterizuje dlouhodobý vztah: vzájemné pochopení a opora. Myslím, že Češi jsou tolerantní, realisté, slušní, klidní a berou různé situace s nadhledem, což se dobře vykompenzuje s naším italským temperamentem a někdy s naším přehnaným projevem emocí.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi?
V Česku se mi líbí, že v dopravních prostředcích jsou většinou respektované základy slušnosti (nechat místo k sezení starší osobě; nejdřív vystoupíme, pak nastoupíme atd.), což u nás v Itálii není až tak automatické. Jinak mám pocit, že se v cizině Češi spíše vyhýbají dalším Čechům, zatímco my Italové, když jsme na dovolené v cizí zemi - rádi potkáváme své spolukrajany a bavíme se s nimi. Co se týká dětí, bych řekl, že chování k nim vypadá podobně jako všude v Evropě. Někdo preferuje liberální výchovu, někdo přísnější, ale jedna věc je jistá: tam kde jsou děti, je vždy rušno a veselo.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Sedl vám?
Každá země má svůj specifický humor. Aby ho člověk dobře pochopil, potřebuje se nejdřív integrovat. Jednou - bydlel jsem v Praze asi druhý rok - mi čeští známí pustili film „Ecce homo Homolka“. Vzpomínám, jak se šílené smáli skoro u každé scénky a já jsem si v duchu říkal: „Proboha, co to je za film!?“ Dneska, když se na ten film dívám, dokážu se smát stejně jako mojí kamarádi tehdy. Vlastně i humor vyžaduje svůj čas a po 19 letech v Česku bych řekl, že mi docela sedí.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii?
Rád cestuji a výletuji po České republice. Miluji umění a architekturu, která zároveň těsně souvisí s historií. Myslím, že Česká republika vzhledem ke své relativně malé rozloze je opravdu bohatá na památky a místa, jež jsou naprostým klenotem z historického hlediska. A kulturní dědictví rostlo i díky vlivu mnoha panovníků a významných dynastií, jakými byli Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci a Habsburkové.

český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Pivo nepatří k mým oblíbeným nápojům, a proto si ho dávám jen málokdy, ale musím uznat, že české pivo je opravdu jedno z nejlepších. Co se týče české kuchyně, mně docela chutná, nabízí syté polévky, české knedlíky jsou zajímavou přílohou k masům, která jsou správně okořeněná, a mezi svými oblíbenými bezmasými pokrmy bych mohl citovat „smažák“. Ten přímo miluji. I české moučníky jsou úžasné, hlavně ty domácí; takový klasický švestkový koláč s drobenkou muže být příkladem rčení „v jednoduchosti je krása“, které bych trošku upravil na „v jednoduchosti je i dobrota“. Samozřejmě nejde o kuchyni, kterou bych konzumoval denně, protože je poměrně těžká, pracná na přípravu a kalorická.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Člověk nikdy neví, co se může v budoucnosti přihodit, ale zatím v Praze dělám práci, která mě skutečně baví, mám kolem sebe skvělé lidi, ráno vstávám poměrně rád, a proto nevidím důvod, abych v Česku dále nezůstal.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Zajímám se o politické dění jak v Itálii, tak v České republice, protože jsem si věkem uvědomil, že i politika je důležitou součástí státu. Každopádně nejsem do tohoto tématu až tak zapálený jako jiní lidé. Co člověk, to názor a nakonec se všichni shodují, že je pořád na čem pracovat a je stále co vylepšit. Z tohoto důvodu mám spíše tendenci se politickým debatám vyhýbat.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská, co má vaše země výjimečného?
Stýská se mi hlavně po rodině a přátelích, které mám v Itálii, ale naštěstí mám flexibilní práci a existují nízkonákladové lety, které mi umožňují vídat své blízké relativně často. Jinak nemám nic, co bych vyloženě postrádal. V Česku jsem prostě šťastný.

apeAlena Pecháčková
  • 41Diskuse