Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Češka v Austrálii: Odnaučuji se české špatné náladě

USA

  6:30
Tereza Hendl procestovala kus Austrálie během studijní výměny na Novém Zélandu. Po letech se na kontinent rozhodla vrátit, když se jí naskytla příležitost dělat v Sydney doktorát z filosofie. Austrálie ji fascinuje svojí rozlohou a rozmanitostí. „Když jsem poprvé vyrazila do přírody, ohromila mě barevná škála od žluté po vyprahle rudou,“ říká Tereza a zvažuje, že se v Austrálii po studiích zdrží. „Jsem tu tři roky, našla jsem tu dobré přátele a musím se naučit pořádně surfovat!“

Tereza Hendl foto: Archiv Terezy Hendl

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Austrálii jsem poprvé navštívila jako 23letá turistka. Když jsem se přijela do Sydney usadit, překvapil mě značný rozdíl mezi tím, jak jsem to město zažívala na prázdninách, a jak jinak funguje pro život. Sydney je dost segregovaná, je to dané jednak postupným rozvojem města s různými migračními vlnami, ale také ekonomickými nerovnostmi. Zatímco přes den se v centru a dopravě mísí rozmanitá populace ze všech koutů světa, večer jde většina lidí do svých poměrně etnicky vyprofilovaných čtvrtí. Poměrně dlouho mi trvalo se v různých částech města zorientovat a najít tu správnou pro život. Nakonec jsem se usadila v Newtownu, což je něco jako místní Kreuzberg. Je to v podstatě město ve městě, epicentrum subkultur a migruje sem převážně nekonformní obyvatelstvo. Bují tu pestrá alternativní kultura a od té doby, co jsem se sem přestěhovala, mě život v Sydney baví.

Lidovky.cz S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý? 
Největší problém pro mě bylo se naučit, jak a kdy používat sarkasmus a ironii. Mám ráda černý a absurdní humor. Brzy jsem ale pochopila, že je kulturně dost specifický a můžu ho používat jenom kolem lidí, kteří mě víc znají a poznají, když věci nemyslím vážně. Také, ač jsem si to dlouho neuvědomovala, jsem byla nakažená českou špatnou náladou a zvykem si pořád na něco stěžovat. Zbavit se zažitého sklonu k negativitě je dost těžké, ale jsem v tom čím dál lepší. Lehkost Australanů mi zpočátku připadala povrchní. Ale postupem času, když jsem si našla místní přátele, jsem se naučila, že se o věcech dá mluvit i jinak. Hodně jsem si taky oblíbila “small talk“. Když se mě prodavač zeptá, jak se mám, já mu to s úsměvem oplatím. V Čechách jsou tyhle zvyky vnímané jako neupřímné, ale já budu mnohem radši několikrát denně nasazovat slušný úsměv, než abych prožívala nestrojenou otrávenost.

KDO JE TEREZA HENDL?

Tereza má ráda kočovný život. Magistra genderových studií z FHS UK absolvovala studijní pobyty v Nizozemí, na Novém Zélandu, v USA nebo v Indii. Letní prázdniny po promoci strávila jako dobrovolnice v uprchlickém táboře na okupovaných územích Palestiny. V Praze pracovala jako PR manažerka queer filmového festivalu Mezipatra. Momentálně žije v australské Sydney, kde dokončuje doktorát z filosofie a učí genderová studia, praktickou etiku a kritické myšlení na Univerzity of Sydney a Macquarie University. Do Čech jezdí za rodinou a přáteli, ale vždy ji to táhne zpátky do světa.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Nevím. Ráda jezdím za rodinou a kamarády. V Austrálii mám ale mnohem lepší podmínky pro výzkum, a jako žena mnohem větší ochranu proti diskriminaci na trhu práce než v Čechách. Humanitní obory na univerzitách jsou tu také na mnohem vyšší úrovni. Další věc je, že pokud si můžu volit, tak chci život trávit v multikulturních společnostech. Baví mě žít v prostředí, kde si není možné hrát na nějakou univerzální národní identitu. Tohle všechno pomáhá utvářet společnost, v níž se o věcech musí víc vyjednávat. Je ale pravděpodobné, že se ani v Austrálii úplně natrvalo neusadím, spíš se budu dál pohybovat různými zeměmi světa, podle možností. Mám pocit, že jsem toho ještě hodně neviděla. Navíc před potřebou zapadat upřednostňuji míchání kultur a diverzitu. Z mého pohledu tenhle způsob života nabízí mnohem zajímavější zkušenosti.

Tereza Hendl

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Přemýšlím… Já jsem nikdy na tradiční kuchyni moc nebyla, česká jídla mi přijdou hodně těžká. Upřednostňuji thajskou, vietnamskou nebo indickou kuchyni, a v Austrálii jsem v tomhle ohledu na správném místě. Skvělé asijské jídelny jsou v každém trochu větším městě.

Lidovky.cz: Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo? 
Jednou jsem udělala bramborový salát. Bylo to na 24. prosince, který v Austrálii málokdo prožívá, protože Vánoce se slaví 25. přes den. Ač nejsem křesťanka, bylo mi trochu divné na Štědrý den nic nedělat, tak jsem aspoň sezvala kamarády na večeři. Spousta z nich byla z Evropy, takže jim bramborový salát připomněl leccos z vlastních kuchyní a ocenili ho i uprostřed horkého australského léta. Jinak jsem nedávno po jedné narozeninové párty dělala k snídani lívance a všichni na ten proces zírali jako na nějakou magii, jelikož jsou zvyklí tyhle věci kupovat mražené.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete australskou politiku? Liší se politická kultura od té naší? 
Politiku samozřejmě sleduji. Vystudovala jsem genderová studia, takže mě hodně zajímá politika z hlediska reprezentace žen. Ta je v Čechách tristní, ale v Austrálii je taky co řešit. Hodně jsem proto ocenila proslov bývalé premiérky Julie Gillard v reakci na sexistické výroky jejího úhlavního oponenta Abbotta. Taky sleduji problémy spojené s koloniální historií, která v Austrálii pořád žije v podobě utlačování původní populace Aboriginců. Všichni v podstatě žijeme na jejich ukradené půdě, což je značně problematické. Poslední dobou se také hodně vyostřuje nepřátelská politika vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl a já se často zapojuji do demonstrací proti xenofobii. Co mě těší, je míra angažovanosti zdejší občanské společnosti, lidé tu proti represivním politikám aktivně a často protestují.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám. Kdybych se je někdy rozhodla mít, učila bych je nejdřív anglicky a pak nějaké další jazyky. Čeština není světový jazyk, ale zvažovala bych ji z důvodu, že bilingvní děti se snáze učí další řeči. Vidím to sama na sobě, ač jsem se druhý jazyk začala učit až v devíti letech. Australané jsou často překvapeni, že mluvím plynně třemi jazyky. A že angličtina je až ten třetí.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Já se spíš vnímám jako světoběžnice. Pochopitelně ale nemám australský přízvuk, takže když se někdo ptá, říkám, že jsem původně z Prahy. Většina lidí má alespoň mlhavou představu, že je to krásné historické evropské město. Spoustu lidí napadne levné dobré pivo. Od těch, kdo v Čechách byli, ale bohužel také často slýchám negativní asociace s korupcí, přemírou polo-legálních nevěstinců, nebo třeba jenom nepříjemnými lidmi ve službách. Přátelé se mě ptají na eskalující rasismus a násilí vůči českým Romům, minimálně zprávy o neonacistických pochodech už dorazily i k protinožcům. To je mi líto, a nemůžu jinak, než s kritikou souhlasit. Zároveň se mi občas stává, že narážím na lidi s naprosto šovinistickými předsudky o tom, jak se ve střední Evropě žije. Ty se snažím uvádět na reálnou míru.

Autor: