Lidovky.cz: Jak to nyní na Islandu vypadá a jaká opatření zde platí?
Platí tu zákaz shromažďování, jsou zavřené školy… Každý, kdo přiletí do země, musí být v karanténě po dobu dvou týdnů. Do některých obchodů jsou lidé vpouštění postupně, aby bylo možné dodržovat dvoumetrové odstupy. (Podle dat k odpoledne 29. dubna je 1797 nakažených, 10 mrtvých a 1657 uzdravených, pozn red.)
Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Lidovky.cz: Dodržují lidé vládní nařízení?Policie aktuálně šetří několik případů porušení zákazu shromažďování a vypadá to na pokuty. Většina lidí opatření dodržuje, ale ze začátku to tak nebylo. Sama jsem se potkala s bývalým kolegou, který mě nejdříve obejmul a pak mi sdělil, že má být v karanténě, protože přiletěl z Itálie. Teď uznává, že se choval jako pitomec a měl i přes negativní test zůstat pro jistotu doma. Co se dodržování pravidla dvou metrů týče, je to různé. V malém městě, kam si občas zajedeme na nákup, to docela funguje. V Reykjavíku je to prý o něco horší.
Jaký hrozí za porušení pravidel postih?
Za porušení karantény hrozí pokuta a až tři měsíce ve vězení. Stejně tak hrozí pokuty za porušení zákazu shromažďování.
Lidovky.cz: Přicházejí lidé o práci?
Island žije kromě rybolovu také z turistů, kterých je tu teď opravdu málo, takže spousta podniků zavírá. Mnoho lidí přišlo o práci nebo pracuje méně. Pro ty, kterým se úvazek snížil na 25%, doplácí stát zbylých 75% za předpokladu, že na Islandu pracovali déle než tři měsíce před vypuknutím krize. Další se hlásí o podporu, mnoho cizinců odletělo zpět domů.
Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe?
Islanďané se snaží být opatrní, ale nepanikaří. Alespoň ti, se kterými jsem v kontaktu. Nedocházelo tu k žádnému vykupování jídla, a to ani na začátku pandemie. I toaletní papír byl v supermarketech k dispozici pořád, pokud vím, takže žádné velké nákupní, ani jiné šílenství se nekonalo.
Lidovky.cz: Jak to je na Islandu s ochrannými pomůckami (roušky, respirátory, dezinfekce)?
Roušky se zde nosí jen minimálně. Lidé tu myslí, že nejsou moc k užitku, když neochrání je samotné. Když jsem odjížděla z Reykjavíku, roušky ani respirátory nenosil nikdo, teď už se s rouškou na veřejnosti prý sem tam někdo objeví. Desinfekce máme dostatek. Nějakou dobu nebyla k sehnání, ale teď jí je zas všude spousta. Jaká je situace zdravotnického personálu, to přesně nevím, ale i sem létají letadla se zdravotním materiálem, naposledy jsem zaznamenala článek o 320 tisících darovaných masek z Číny. Co ale bylo poměrně velkým tématem v posledních týdnech, bylo plánované snížení platů zdravotních sester, které je obzvlášť v současné době nesmyslné. Dohady ještě stále pokračují a doufám, že ke snížení nakonec nedojde.
Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci na Islandu a v Česku?
Asi ne. Jsem už přes měsíc ve vesnici, kde není žádný nemocný. Jen jedna ze sousedek byla pro jistotu v karanténě po možném setkání s někým nakaženým, ale je v pořádku. Co se ale různě v médiích zdůrazňuje jako rozdíl v přístupu Islandu a České republiky (a dalších zemí) je to, že Island hodně testuje. Na malý počet obyvatel tu bylo zpočátku hodně potvrzených případů, protože se testoval v podstatě každý, kdo měl o test zájem. Nebylo to ale po celou dobu tak jednoduché. Slyšela jsem i o případech lidí s příznaky, kteří otestováni nebyli, údajně kvůli nedostatku testovacích sad. V tu samou dobu však nikde informace o nedostatku nebyla. Později byl problém s funkčností nových testů, což bylo v jednu chvíli tématem i v Česku. Teď se zas testuje hojně, dokonce byly vyhrazené dva dny, kdy byli přednostně testováni cizinci. Kvůli zmapovaní, v jakých skupinách obyvatelstva se virus šíří více a v jakých méně.
Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy?
Po tom, co vyhlásili zákaz shromažďování a zrušila se výuka na univerzitě, kde studuji islandštinu, jsem odjela na vesnici na východě Islandu. Chystali jsme se sem s přítelem stěhovat nastálo v květnu, koronavirus to trochu uspíšil. Přítel pracuje na přestavbě části guesthousu, já se zatím snažím dokončit studium dálkově. Pandemii pociťuji momentálně tak, že nemám práci. Pivovar, kde jsem pracovala v Reykjavíku.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Jak se staví na Islandu k ohrožení koronavirem?
Mám ve škole předmět o médiích a diskutujeme každý týden o tom, co se probírá na tiskových konferencích. Obecně se dá říct, že situaci berou vážně, ale snaží se příliš nevyvolávat paniku. Jediný „přešlap“ byl ten, že nařízení o karanténě po příletu na Island, který se doteď týkalo jen místních, nikoliv turistů. Změnilo se to až nyní. Tedy v čase, kdy už se chystají zmírnění krizových opatření. Většina lidí je však celkově spokojená s tím, jak se k pandemii místní vláda staví a jak situaci řeší (podle průzkumu 96% lidí hodnotí vládu v tomto ohledu kladně).
Myslím, že Island zase ukázal, jak se umí semknout a dokonce i hlavní tváře krizového štábu jako státní lékařka, hlavní epidemiolog a policejní komisař, kteří se teď neustále vyjadřují k aktuálnímu stavu koronavirové pandemie, nazpívali s populárními osobnostmi islandské hudební scény píseň, jež vyzývá veřejnost k „cestování po domě“. (Hlavního epidemiologa byste si klidně mohli splést s rockovou hvězdou.) Písnička měla velký ohlas a řekla bych, že i větší dopad než další strohé prohlášení: „Buďte doma,“ na jedné z dalších tiskových konferencí.
Lidovky.cz: Jak to je na Islandu s turismem? Jako jedna z mála zemí není uzavřený ...
Kdo přijede jako turista, musí na dva týdny do karantény. Takže noví turisté nepřijíždějí. Měli jsme tu jen pár cizinců, kteří se rozhodli přečkat pandemii na Islandu. My tu na vesnici máme jednoho Američana, co si vzal AirBnB na měsíc. Jedna německá fotografka se usídlila v Seyðisfjörðuru a u nás se ubytovala na dva dny. Jinak jezdí Islanďané. Včera tu jeden říkal, že Island zas vypadá jako před ekonomickou krizí 2008, kdy bylo málo turistů. Tak je pro Islanďany nejlepší doba k cestování po vlastní zemi. Navíc klesly ceny ubytování, pokud zrovna provozovatel nezavřel úplně... My se také chystáme na výlety a hiky, ať poznáme Island zas trochu jinak.
