13. června 2015 7:00 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Chorvatský Rab. Ideální dovolená s kajakem

Uprostřed skal | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Uprostřed skal | foto: Marek Šimíček, Pohora.cz

Ve čtvrtek třicátého dubna vyzvedávám ve Svésedlicích ve firmě Havel Composites nové uhlíkové pádlo a v Břeclavi v Gumotexu lodě. Ke kajaku Seawave, který výborně sloužil při loňském pádlování po Bajkalu přibírám ve druhém pytli ještě Framuru – novinku minulého roku. Má být ještě rychlejší a díky jiné konstrukci užší z venku, a přitom širší zevnitř... Tak uvidíme.

Michal, od něhož lodě přebírám mě upozorňuje, že Framura, je oproti Seawavu vratší a já už se těším na jejich srovnání. Na podzim se totiž chystá plavba z Břeclavi do Černého moře a právě tyto dva modely náš největší výrobce přislíbil na akci zapůjčit.

Večer se v Mikulově připojuje Tereza, která jako členka podzimní výpravy chce otestovat novou loď a speciální holčičí pádlo se zmenšenými listy a přímo superlehké. Dále fičíme přes Rakousko do Slovinska, kde proplétáním se po horských silničkách strávíme při prohlížení této krásné země další den a večer se ocitáme na chorvatské hranici. Tereza nemá občanku (samozřejmě ani pas).

V kajaku

Odzbrojující úsměv a klučina v budce ji nechává projet na techničák Peugeota 205... Vždycky jsem chtěl být holka!!! Ve Rijece tankujeme LPG a po prázdné pobřežní cestě valíme přes Senj k trajektu na ostrov Rab. Všechna vegetace, kterou známe z léta, jako vyprahlá křoviska je nyní v květu a omamná vůně nás uspává kousek před přístavem.

-

Na Rab se pluje ne z Jablanacu, jak ukazuje naše mapa, ale z nedaleké vesničky Stinica a za čtvrt hodinky jste tam. Sobota je určena k projetí a poznání ostrova, který má sice vzdušnou čarou na délku jen asi jednadvacet a v nejširším místě nějakých deset kilometrů, ale jeho části vypadají velmi různě. Několik hodin procházíme zalesněný poloostrov Kalifront, zastavujeme v Kamporu u památníku italského koncentračního tábora z doby 2. větové války, kde zahynul zhruba každý desátý z patnácti tisíc vězňů, pak jezdíme po úzkých cestičkách a prohlížíme honosné vily i obyčejné penziony a večer zastavujeme na konci cesty u vysílače, stojícího na nejvyšší hoře ostrova, 408 m vysoké Straži.

Počasí se mezi tím stalo prakticky ideálním, pročež v neděli plníme válce lodí vzduchem a připravujeme se k vyplutí v přístavu letoviska Suha Punta. Dávám za pravdu Michalovi v otázce vratkosti Framury, když po blbnutí deset metrů od břehu plavu v teplákách a tričku s lodí v jedné a pádlem ve druhé ruce ke břehu. Tereza se může potrhat smíchy. Naštěstí jsem zažil rozumu a foťák nechal na břehu...

Pak už je to jednoduché, když za pohodové teploty a na klidné hladině začínáme obeplouvat Rab ve směru hodinových ručiček a večer rozkládáme karimatky na mysu Kalifront. V noci nás ruší hlukem a světlem lovci krabů. V pondělí pokračujeme dále k poloostrovu Lopar a přes Rapski kanál se dostáváme k ostrovu Sveti Grgur, Na jeho západní straně jsou ve stejnojmenné zátoce pro změnu pozůstatky koncentráku komunistického z let 1959 - 66. 

Tak si představuju léto s kajakem
Hotel i s parkovištěm

Dovídáme se to z cedule naštěstí až další den ráno. Pádlujeme pak podél pobřeží tohoto pěkně zeleného ostrůvku a přes průliv k jeho sousedovi s názvem Goli otok, který je pro změnu naopak velmi kamenitý a skutečně holý. Jak se později dovídáme, byl na jednom tábor ženský a na druhém mužský. Poté zpět k pobřeží Rabu a poblíž vesničky San Marino stavíme stan na písečné pláži.

Středa je pak ve znamení plavby okolo skalnatého severovýchodního pobřeží Rabu a později odpoledne křížíme plavební dráhu trajektů a po hodině dvou ve vlnách vplouváme do klidných vod Barbatského kanálu a poslední noc trávíme v jeskyni v pobřežních útesech. Ve čtvrtek pak proplouváme kolem starobylého městečka Rab a v poledne dokončujeme cca stokilometrový okruh v „našem“ přístavu u auta. Lodě i pádla se držely skvěle.

Další články si můžete přečíst na outdoorovém serveru Pohora.cz.

Marek Šimíček, Pohora.cz

České školství zaostává. Rozdíly mezi školami se prohlubují
České školství zaostává. Rozdíly mezi školami se prohlubují

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?