Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Chování číšníků v Praze je šokující, říká Francouz

Česká kuchyně

  5:42
Maxime Gardie se do Prahy přestěhoval kvůli práci a žije zde již osm let. „Češi mají velice rádi černý humor a já taky. I když český a francouzský humor je dost odlišný, oba jsou skvělé. Hned po příjezdu mi bylo řečeno, že se mám určitě kouknout na filmy jako jsou Samotáři nebo Pelíšky. Můžu říct, že jsem se u nich opravdu pobavil,“ říká.

Maxime Gardie foto: Archiv Maxima Gardie

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Abych řekl pravdu, když jsem se sem stěhoval, nevěděl jsem vůbec nic o Praze, o České republice a ani o vaší kultuře. Představoval jsem si Prahu jako studené a šedé město, ale rychle jsem zjistil, že jsem se naprosto mýlil. Bylo to tu totiž úplně naopak. Takže největším překvapením po příjezdu bylo, jak je Praha ve skutečnosti nádherná.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Přijel jsem do Prahy kvůli šestiměsíční stáži u menší francouzské firmy Exapro s.r.o. Prodáváme po celé Evropě přes internet použité průmyslové stroje. Původně jsem si myslel, že zde nezůstanu déle než těch 6 měsíců, ale všechno šlo dobře a mně se tu začalo opravdu líbit. Navíc mi nabídli pracovní smlouvu a tak jsem se rozhodl zůstat. Shodou okolností tu tou dobou žil i můj nejlepší přítel z vysoké školy, takže jsem měl i další důvod proč to tu zkusit.

Kdo je Maxime Gardie?

Jmenuji se Maxime Gardie. Je mi 30 let a jsem svobodný a bezdětný. Narodil jsem se ve francouzském městě Saint-Lô, ležícím v Normandii. Pracuji jako vedoucí provozního oddělení ve firmě Exapro s.r.o. Do Prahy jsem se přestěhoval za prací v lednu 2008 a i po 8 letech žiji stále v Čechách.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Chování číšníků v barech a restauracích, které je občas opravdu šokující. Většinou to totiž vypadá, že jsou jim jejich zákazníci ukradení, což nechápu. Spropitné je součástí jejich platu a vůbec turismus je velkým zdrojem peněz pro celé město. Už jsem si na to asi zvykl a přijde mi to normální, ale spropitné dávám jedině v případě, že je obsluha příjemná a dělá svou práci s úsměvem a dobře.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jací podle vás jsou?
Ano, už jsem chodil s několika českými dívkami a myslím, že jsou skvělé! Mám rád jejich chování bez známek arogance, díky čemuž se s nimi dá i dobře povídat. A navíc jsou opravdu krásné! V současnosti přítelkyni nemám, ale doufám, že brzy nějakou milou českou dívku potkám.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Češi jsou určitě hodně zdvořilí. Například se mi líbí, jak pouštějí starší lidi sednout v tramvaji, což bohužel ve Francii není až tak obvyklé. Ohledně dětí, jsou možná až příliš úzkostliví a možná by jim občas mohli povolit trochu víc zábavy, zkrátka nechat být děti dětmi. Myslím, že by se Češi mohli mezi sebou chovat trochu vřeleji. Například ve Francii se často líbáme na pozdrav a nejen mezi přáteli, ale někdy i s lidmi, které příliš neznáme, třeba přáteli přátel. My Francouzi jsem v tomhle ohledu možná trochu extrémní, ale polibek je přece jen milý způsob přivítání a dá lidem pocit, že jsou v příjemném prostředí.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Češi mají velice rádi černý humor a já taky. I když český a francouzský humor je dost odlišný, oba jsou skvělé. Hned po příjezdu mi bylo řečeno, že se mám určitě kouknout na filmy jako jsou Samotáři nebo Pelíšky. Můžu říct, že jsem se u nich opravdu pobavil a mám rád vaše herce, jako je třeba Bolek Polívka, Jiří Macháček nebo Ivan Trojan. Jsou opravdu dobří.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Zajímám o dějiny a jsem opravdu šťastný, že mohu žít ve městě s tak silnou historií. Cítíte, že se tu stalo hodně věcí a ta atmosféra na vás přímo dýchá. Zajímavou je pro mě hlavně éra komunismu a Sametové revoluce, protože to jsme si ve Francii nezažili. Pocházím z Normandie a pamatuji si, jak mi moji prarodiče vyprávěli svoje zážitky z 2. světové války. Je úžasné slyšet takové příběhy od lidí stejné nebo o jednu starší generace, kteří ty věci opravdu zažili.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Myslím, že je v Čechách nemožné přežít bez toho, abyste měli rádi pivo. Navíc české pivo je opravdu nejlepší. Dříve byl mou nejoblíbenější značkou Staropramen, ale dnes nedám dopustit na pivo Pilsner. Česká kuchyň je dobrá, ale chybí mi větší rozmanitost. Mám například rád svíčkovou nebo guláš, ale jinak preferuji francouzská nebo italská jídla.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Myslím, že Praha je skvělým místem pro život. Lidé se mě často ptají, proč zůstávám v Praze, když bych mohl žít ve Francii. Myslí si totiž, že ve Francii se žije lépe. S tím já nemůžu souhlasit. Mám se tu skvěle a musím říct, že životní podmínky jsou tu nejlepší. Navíc by se mi po 8 letech života tady opravdu stýskalo, pokud bych se měl přestěhovat. Plánuji tu zůstat, jak nejdéle to půjde.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Hodně se zajímám o tu francouzskou, ale o české až tolik nevím. Přijde mi, že je ostuda, jak velkou roli zde hraje korupce, i když se zdá, že se situace zlepšuje.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Učil jsem se česky povětšinou sám. Takže rozumím a dokážu říci, co potřebuji, ale ovšem se spoustou chyb a špatnou gramatikou. V práci češtinu nepotřebuji, ale myslím, že umět jazyk je v Čechách důležité. Lidé mi často říkají, že je zbytečné učit se česky, ale když si představím stejnou situaci ve Francii, tak bych asi očekával, že by cizinec měl umět mluvit francouzsky. Myslím, že úcta a respekt jsou velmi důležité vlastnosti. Tím, že se naučím mluvit česky a budu znát vaši kulturu, vám prokazuji svůj respekt. A kdybych uměl lépe česky, mohl jsem se vyvarovat spoustě trapných momentů. Hned zpočátku poté, co jsem se sem přestěhoval, jsem měl sraz s pár přáteli. Na cestě za nimi jsem potkal starší paní, co nemohla otevřít dveře. Chtěl jsem jí pomoct, ale místo toho, abych se jí zeptal, jestli nechce pomoc, řekl jsem: „Nechcete nemoc?“ Paní se rozesmála, ale jakmile jsem si uvědomil, co jsem řekl, připadl jsem si fakt hloupě.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Řekl bych, že jediná věc, která mi tu opravdu chybí, je moře. Ve Francii jsem žil na pobřeží, což znamená, že jakmile je hezky, může člověk jít na pláž a zaplavat si. V zimě si zas můžete vychutnat čerstvý mořský vánek. Miluji také čerstvé ryby a mořské plody. Takže vždy když mám přijet domů za rodinou, je jasné, co bude na stole. Už jsem se ale bez toho naučil žít a vychutnat si tyhle dobroty jen tak dvakrát, třikrát do roka, když navštívím rodinu.

Autor: