28. června 2019 5:27 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

ČÍNSKÝ ŠOK: Italská čtvrť a cukrovinky na špejli. V Tianjinu duchem doma

Vchod do Staré kulturní ulice | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vchod do Staré kulturní ulice | foto: Darina Ivanovová

V přístavu Tianjin jsme se rozhodli po ne příliš úspěšném prvním dnu setrvat o nocleh déle, že mu tedy dáme šanci ukázat něco více než šejdíře taxikáře. Druhý tianjinský den se tomu prvnímu nemohl nepodobat více.

Ráno jsme na zahradě hotelu zaznamenali přípravu na svatební obřad pod širým nebem, podle dekorace zcela v západním stylu, protože to je tady in. Svatební fotky se ale pořizují dlouho v předstihu před samotnou svatbou na různých atraktivních místech, nevěsta při focení vystřídá i patery šaty.

První ranní zastávkou se stalo nádraží s pokusem vrátit jízdenky na ten den do Pekingu, což se i povedlo, peníze kupodivu doputovaly po 10 dnech zpátky na wechatový účet. Vyzvedli jsme i nové, jak jinak než zaplacené a objednané on line.

Vyrazili jsme pak k řece a narazili na jakousi lodní variantu hop on hop off. Poznávat město z vody mě vždycky baví, stejně jako možnost podívat se na něj shůry (ne však z prosklených kabinek ruského kola, jak se ukázalo předešlého večera). První zastávka byla u Staré kulturní ulice, která je zdařilou replikou historické čínské ulice. Je uzavřená pro dopravu a je v ní nepřeberná spousta krámků a stánků s pouličním občerstvením, různými řemeslnými výrobky od vějířů po všechny druhy amuletů a náramků s polodrahokamy i starožitnostmi, u kterých jen velmi zkušené oko rozpozná falšovanou patinu. 

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Některé vázy vypadaly náramně lákavě, ale nakonec zůstalo jen u nákupu rádoby historických mincí a krásného kaligrafického štětce pro mou kamarádku malířku. Taky jsem koupila červené typické střapečky pro štěstí s malicherným potěšením, že už umím smlouvat o ceně. Znovu na loď a dál po řece až k italské čtvrti. Nevím tedy proč zrovna italské, protože krom pár pizzerií a několika imitací malých benátských vil v ní převažovaly německé pivnice. Jedna z nich byla vzata na milost, protože v ní stála venkovní pípa s točeným- plzeňským! První půllitr do mě zahučel tak radostně, že by mi chuť záviděla i paní Vašáryová alias paní správcová z Postřižin. Pak už jenom procházka po nábřeží, většina lidí měla v teplém podvečeru zuté boty a brouzdala se mělčinou řeky, ve které se proháněli plavci riskující střet s proplouvajícími vyhlídkovými loděmi.

Přesuny se tentokrát konaly výhradně metrem, to v Tianjinu je druhé nejstarší pevninské po pekingském, i tak je ale mladší než pražské, bylo otevřeno v roce 1984. Moc neasijských turistů jím asi nejezdí, byli jsme vděčným objektem pozorování spolucestujících, zvlášť malých dětí. Při pokusu o komunikaci většina z nich instinktivně vrtěla hlavou a odtahovala se. Že by je rodiče strašili před spaním blonďatými hlavami!?

Na tianjinském nábřeží
Začátek italské čtvrti

U hotelu probíhaly dozvuky svatby, nevěsta měla zcela princeznovské šaty a k nim – domácí papuče. Svatebčané byli oblečeni dost různorodě – od lakýrek a pěkně padnoucích obleků až po sportovní trička a džíny. Na naše poměry byl svatební večer tichý, nehlučný, bez hudby, bez zábavy. A s desátou hodinou umřel úplně. Měla jsem pocit, že svatba měla mít evropský ráz, ale trošku nevěděli jak na to, a dekorace zahrnující všechny myslitelné cedulky ve francouzštině to nespasila.

Je pravda, že i já se skleničkou bílého a na zahradní židli jsem toho večera na chvíli podlehla „evropskému“ pocitu. Těžko ho definovat, ale jsem si jistá, že mých nonstop 10 měsíců v Asii v tom hraje velkou roli… Nic naplat, řečeno s českým géniem začínám se těšit domů, do Prahy (nikoliv však do Podolí).

Tady se bude oddávat a má to vypadat co nejvíce evropsky

Tady se bude oddávat a má to vypadat co nejvíce evropsky