Hlavním městem Sečuánu je Chengdu. Jako dočasná obyvatelka hlavního města Číny jsem na něj typicky centralisticky pohlížela jako na provinční zapadákov, než jsem zvěděla, že počtem obyvatel dorovnává počet Čechoslováků před jejich rozvodem. Po celé Číně je známé díky pandám, sečuánské opeře a výborné (a pálivé) kuchyni.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Nedaleko Chengdu (viděno čínskou optikou-tj. okolo 200 kilometrů) je jedna ze čtyř posvátných buddhistických hor a taky největší socha Buddhy na světě, tedy dostatek lákadel k výletu. Jenže Chengdu není zrovna za rohem a pracovat se taky musí. Šalamounské řešení – tam rychlovlakem, zpátky letadlem. Když pominu rychlovlak ze šanghajského letiště, byla to má premiérová cesta tímhle dopravním prostředkem v Číně na delší vzdálenost. Nákup jízdenek on line nebyl složitý, stejně jako letenku je tady kupujete s pasem.
České dráhy musely v den našeho výletu škytat, tragickému srovnávání jsem se prostě neubránila. Necelých 2000 km jsme urazili za rovněž necelých 8 hodin. Místy jsme fičeli rychlostí 300 km v hodině, tunely a čtyři zastávky cestu zpomalovaly. Uniformované stevardky pravidelně projížděly vagóny s nabídkou pití, pochutin, baleného čerstvého ovoce i upomínkových vláčkových předmětů. Jak známo, Číňané se nikam nehnou bez své obsesivní závislosti na teplé vodě k pití, a tak i v každém vagónu je krom toalet i zdarma zdroj pitné horké vody. Stále u něj stojí nějaký ten nedočkavec se svou termoskou (jeden z nejprodávanějších artiklů v každém obchodě) nebo papírovým „kbelíčkem“ instantní polévky určeným k zalití. Ani ne v hodinových intervalech uličku mezi sedadly smejčila paní uklízečka.
  |
V Chengdu taxíkem rychle do hotelu a první příjemné překvapení, cena za taxi citelně nižší než v Pekingu. Díky hovornému taxikářovi jsme se dozvěděli, kam je nejlepší vyrazit na sečuánský hot pot a taky to, že v Chengdu se v restauracích běžně jí až do čtyř, do pěti do rána. Protože z odpoledne zbýval ještě kousek, absolvovali jsme procházku chrámovým komplexem zasvěceným Zhuge Liangovi, jak mi bylo vysvětleno, mazanému to původci slávy Tří říší.
Ačkoliv se komplex nachází uprostřed města, vládl tam klid a mír, ptáčkové cvrlikali, bambus obklopující cestičky tvořil přirozené tunely k procházce, občas nějaký ten šumící malý vodopád, jezírko, zahrada bonsají a ochozy s pestře malovanými sochami hrdinů Tří říší v životní velikosti. Byli jsme jedněmi z posledních návštěvníků, a tak jsme si opravdu užili v Číně vzácný moment – samotu na veřejném místě.
Rozhodli jsme se ukonejšit hlad hlásící se o večeři předkrmem v proslulé vedlejší uličce Jinli. Dá se tam koupit všelicos – postavičky foukané z cukru na špejli, krásné přírodní štětce na kaligrafii, čaje, pečené slepičí pařátky (stále jsem nepochopila, co je na nich vlastně k jídlu), jemně vystřihované obrázky, střapečky pro štěstí, chutné dezerty, u kterých jsem nedokázala identifikovat základní složení.
No a pak už rychle na hot pot, tedy horký kotlík. Na speciálních stolech jsou spodními plotýnkami udržované ve varu horké vývary dle výběru (typický sečuánský vývar je pokryt lodičkami chilli papriček), k tomu objednáte rozličnou zeleninu, houbičky a průsvitné plátky hovězího a vepřového masa (pokud jste Číňan, tak i střeva, ani se nesnažím sebrat odvahu). Nabíráte hůlkami, házíte do vroucího vývaru, lovíte po několikasekundovém uvaření, namáčíte do misky s omáčkou (základní je arašídová, dochutit si ji můžete jakkoliv u speciálního bufetu).
Máte pocit, že vlastně jíte jen zlehoučka a zdravě, až najednou zjistíte, že už se do vás nevejde ani mikroskopický plátek dezertu s příchutí ananasu. Jídlo nám ozvláštnila na chvíli produkce herce sečuánské opery a pak už jsme prchali na kutě, protože následující den pro nás začínal v hodinu, kterou jsem se zdráhala vyslovit nahlas, abych nebyla rozmrzelá předem.
