Píšu řádky 25. prosince a čínské Vánoce zuří vůkol šílenou intenzitou. Řekla bych, že dokonce ještě větší než doma v Praze. Hlava mi z toho jde kolem, protože Vánoce nejsou žádnými svátky volna. Jsou samozřejmě v Číně importem a i já jsem strávila Štědrý den v práci. Před konzumem Vánoc nebylo úniku už předlouho před nimi. Prodavači v obchodních centrech v santaclausovských čepičkách, prodavačky se slušivými sobími parůžky a nákupní atmosféru podbarvovalo snění o Vánocích bílých.
  |
A taky se nabízely výjimečně „výhodné“ nákupy dva za cenu jednoho či předvánoční slevy. Peking zdobí takové světelné vánoční instalace, že by se za ně nestydělo ani samotné Las Vegas. Mě dostal kýčovitý video mapping na jednom z mrakodrapů Sanlitunu (populární nákupní a barová čtvrť) , který přeskákali ladnými desetipatrovými skoky sobi, aby se vzápětí za nimi vyřítil Santa Claus na saních.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do letošního léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Česká ambasáda založila loni milou tradici a pozvala letos podruhé čínské studenty češtiny na zdobení vánočních perníčků. Nový pan kuchař napekl 450 perníčků, nachystal mísy s ingrediencemi na šlehání zdobící polevy, aby studenti viděli, jak se vyrábí. Dorazili studenti ze čtyř univerzit, kde se čeština učí a jali se zdobit s dětskou radostí. Sotva dozdobili, spáchali několik selfie se svým dílem a obvykle ho ihned zkonzumovali. Málokdo si odnesl svůj výrobek domů. A k tomu svařák a koledy, pochopitelně.
Druhou, na čínské poměry „komornější“ (okolo 50 lidí) vánoční besídku jsme měli se studenty češtiny 23. prosince na naší univerzitě. Besídka byla československá, protože jsme na ni přizvali studenty slovenštiny, kteří se studiem začínali letos v září. Mám radost, že se ke mně slovakisté hlásí kdykoliv a kdekoliv po kampusu, velmi rychle pochopili, že česko-slovenské vztahy jsou nadstandardně přátelskými. Rozdávaly se dárečky losovanou výměnou, zpívaly se koledy, zazněla Tichá noc s pianem a houslemi, hrály se hry. Recitovalo se, hrálo se na tradiční čínské nástroje. Zpívalo se čínsky, slovensky, anglicky a česky. Nejen pro mě byla vrcholem písnička od Chinaski Paralela v podání čínského studenta. Tóninu snad netrefil ani jednou, ale „srdíčko“ v tom bylo. Podával se bramborový salát (objednaný z Pražské hospody), premiérově jsem ho jedla hůlkami.
Na Štědrý den jsem sice pracovala, ale o českou štědrovečerní večeři se zasloužil manžel, který přivezl z domova andělské vanilkové rohlíčky od maminky, skvělou drážďanskou štolu a dokázal neuvěřitelné – z čínského supermarketu přinesl kapra. A tak smažený nechyběl na našem stole s bramborovým salátem vlastní výroby. Živý stromeček jsem objednala po internetu už dávno, doputoval ze Šanghaje. Jen ty Tři oříšky pro Popelku nebyly..
Číňané obohatili křesťanské Vánoce o své zvláštnosti. Tradiční vánočním dárkem je jablko v „načinčaném“ balení, říká se mu jablko míru a pokoje, které by měl přinést obdarovanému. Vánoční stromeček je taky možné po čínsku ozdobit malými závěsnými cedulkami, na které napíšete svá přání. Doufám, že vaše Vánoce byly spokojené a zdravé, tak jsme si pro všechny lidi dobré vůle přáli my na naší cedulce..
