Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

ČÍNSKÝ ŠOK: Vejce, které mění barvu. Vítejte ve Velkém národním divadle

Cestování

  5:02
Do „Vejce“ jsem se chtěla podívat už dlouho, protože to je má nejoblíbenější moderní stavba Pekingu. Tuhle přezdívku nese Velké národní divadlo, v angličtině nazvané National Center for the Performing Arts (NCPA). Samozřejmě s mou (ne)znalostí čínštiny byl výběr vhodného představení velmi limitován.

...umí měnit barvy foto: Darina Ivanovová

Před začátkem představení
Interiér divadelního sálu

Malá odbočka k procesu mé jazykové kultivace - několik málo (superkrátkých) vět se mi daří pronést s tak věrohodnou výslovností, že mi už rozumí dokonce náhodní Číňané (a nejen má nadmíru ohleduplná učitelka a slovenská spolužačka). Obvykle pak nabydou dojmu, že konverzace bude plynout jak po másle, a odzbrojí mě svou sáhodlouhou a rychlopalnou odpovědí. Vzpomínám, jak jsem vybroušenou otázkou oslovila prodavačku v Sephoře a zeptala jsem se na cenu jakéhosi krému. 

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Ta, aniž by zvedla oči od přerovnávání zboží (a zpomalila řeč s ohledem na zjevně nečínskou mluvčí), po mně vystřelila odpověď. Já stejně zdvořile poděkovala a odešla, samozřejmě aniž bych zachytila jedinou číslovku. S anglicky mluvící šéfovou jedné z kampusových kaváren vedeme hru, při placení mi sumu, kterou mám zadat do aplikace Wechat, říká zásadně jen čínsky (a taky pak pečlivě zkontroluje, aby nepřišla na buben…).

Ježto neznám divadelní představení, které by stálo jen na používání číslovek, bylo třeba se zaměřit pouze na žánr baletu a tance. Výběr nakonec padl na slibný titul Barva a tanec, což se ukázalo být počinem, který prezentoval tance národnostních menšin Číny a občas byl proložený kratičkou ukázkou poezie (má fantazie pracovala na plný výkon). Vše s bezchybnou choreografií a nádhernými kostýmy, i když si nejsem jista, jestli by nad nimi plesalo i srdce etnografa. Rozhodně vím, že při prezentaci tibetské kultury by dalajláma nevěřil svému sluchu i zraku, hraničilo s varietním kouskem. Publikum bylo různorodé, očekávala jsem víc cizinců. Od školaček ve sportovním, které neodtrhly oči od mobilu po celé představení, až po nastrojené venkovany, kteří zde prožívali svou premiéru stejně jako já. Ceny vstupenek se pohybovaly od 80 do 500 juanů (asi 270-1700 korun). 

Díkybohu jsem přišla v milé společnosti dcery mé slovenské kamarádky, která v Pekingu vystudovala střední školu a právě končí bakalářské studium na prestižní Pekingské univerzitě jako jedna ze dvou cizinek, které to zvládly. Vládne pro mě neuvěřitelnou čínštinou, a to nejen akademickou, s řemeslníkem se dokázala bavit po telefonu o výměně prasklého záchodového prkénka víc než čtvrthodinu, což já bych nedokázala ani ve své mateřštině. Díky ní jsem se necítila ztracená a věděla, kdy jde o Ujgury, Kazachy, Korejce či mongolskou a další menšiny. Publikum bylo během představení hlasitější a při potlesku vlažnější, než jsme zvyklí, ale rozhodně kultivovanější než ještě před pár lety, jak vím od starousedlíků.

Podzemní vchod do divadla

Po představení jsme si užily (my dvě ženy) prostor tohohle relativně nového (2007) majstrštyku francouzského architekta Paula Andreua, autora mnoha nádherných letištních budov a spoluautora Velkého oblouku v pařížské La Défense. Krom uzavřených sálů (operní dům, koncertní hala a divadlo) je prostor otevřený a vzdušný. Částečně se nachází v podzemí, kudy se do něj i vchází. Při vcházení máte nad hlavou skleněný strop a skrz něj na vás můžou juknout rybky, které plavou v umělém jezeru, jež celou stavbu obklopuje. Stavba ze skla a titanu a má tvar obrovského elipsoidu a odrazem ve vodě vytváří iluzi oválu, tedy onoho „Vejce“. Podle zlých jazyků se jen obří pták netrefil a snesl ho daleko od svého hnízda, tedy Národního stadiónu alias Ptačího hnízda.

Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha