Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

ČÍNSKÝ ŠOK: Vztah Šanghaje a Pekingu? Něco jako ‚láska’ mezi Prahou a Brnem

Cestování

  6:27
Jaké to je přijet do Číny a začít zde žít a pracovat? O své postřehy, problémy, ale i úsměvné momenty se s čtenáři serveru Lidovky.cz podělí vysokoškolská vyučující Darina Ivanovová.

Televizní věž a její stín foto: Darina

Podzim je v Pekingu na reklamní foto. Vymodřeno, slunečno, po pověstném pekingském smogu ani stopy, jen zřídka postraší v ranním mlžném oparu. Pravděpodobně nabírá sílu na zimní atak. Spolehlivým indikátorem jsou moje nepřivyklé plíce, které i nepatrné zvýšení znečištění okamžitě zaznamenají. 

Náměstí Nebeského klidu
Pekingské říjnové nebe

Každá mobilní aplikace na počasí obsahuje index kvality ovzduší a mezi cizinci žijícími v Pekingu se vedou zasvěcené debaty, která z nich je nespolehlivější, všeobecná shoda panuje v tom, že pokud je zdroj čínský, je třeba pár desítek jednotek přihodit. Stejně panuje shoda v tom, že situace se každou zimou zlepšuje, většina továren v okolí Pekingu už byla postupně uzavřena. S kvalitou ovzduší souvisí i můj zdejší premiérový nákup roušky, kterou jsem znala v Česku jen jako ochrannou pomůcku pro práci v prašném prostředí. Existuje spousta materiálů, s filtrem či bez, od nudných bílých a šedivých po ty s medvídky či se zkříženými hnátami (dost případné). Zatím nebylo nutné ji použít a na tenhle nemódní doplněk se vůbec netěším.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do letošního léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Ač je podzim suchý a slunečný, při mém příletu lilo celý den. Spolu s nevyspáním po takřka desetihodinovém letu s přistáním v brzkých ranních (pro mě totálně nočních) a odjezdem z letiště rovnou do práce, to byl spouštěč mého večerního usedavého pláče. Možná, že to byl onen pověstný kulturní šok. Na každý pád s projasněním oblohy přišlo i projasnění na duši.

Na letišti na mě v ten nelítostný ranní čas čekaly dvě mé budoucí studentky, dodnes netuším, jakou loterií k tomu hroznému poslání přišly. Taxikář, který nás vezl svítáním do univerzitního kampusu, tahal své plivance odněkud z paty a elegantně je prohazoval s patřičným zvukovým doprovodem pootevřeným okýnkem po celou, skoro hodinovou cestu. Různé tělesné zvukové projevy na veřejnosti už nejsou moc časté, přesto se mi stalo, že chlapík v metru dával své nevyspání najevo zcela nenuceným několika decibelovým zíváním, a to opakovaně. Nikdo nehnul pohoršenou brvou. Čím lepší sociální postavení, tím kultivovanější chování (viděno očima Evropana), což mou kamarádku vedlo ke komentáři: „Ten na to vůbec nevypadal“, když si jeden z mužů při kýchnutí dal ruku před ústa. Většina lidí šíří své bacily bez jakýchkoliv zábran.

Univerzitní kampus je západního střihu, plný zeleně. Překvapily mě v něm dvě věci. První je všudypřítomnost starých lidí a dětí. Je to příjemné a pro člověka uvyklému českému akademickému prostředí nezvyklé. A jasně to souvisí s čínským generačním soužitím. A taky s tím, že malé děti jsou vychovávány a opečovávány výhradně prarodiči. Druhým překvapením bylo ubytování domácích studentů. 

Pekingské kachny to mají na háku

Ti čínští bydlí v čtyř a vícelůžkových (palandových) pokojích s minimem soukromí a přesto, že kampus je relativně nový, koupelna je luxusem. A tak studenti korzují kampusem s košíčky plnými mycích a kosmetických vychytávek, aby navštívili společnou umývárnu. Jedna z jihočínských studentek mi tvrdila, že něco takového (hrozného) je možné jen na severu s nedostatkem vody, a že u nich na jihu…

Vřelost vztahu jihočínské Šanghaje a severočínského Pekingu je vztahem Brna k Praze, a tak dodnes nevím, co je pravdou…

Autor: