Dušičky, saunování bez plavek a kávu s lógrem. České zvyky, které Angličané nechápou

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Již od dětství jsem mamince říkala, že až vyrostu, tak se odstěhuji do Anglie. Cítila jsem silně v srdci, že musím žít v jihozápadní Anglii, ačkoliv jsem tam nikdy nebyla a anglicky nemluvila. Dva roky v Německu byly jen přestupní stanice, ve které jsem si chtěla zdokonalit němčinu. Do Anglie jsem odjela opět jen s dvěma kufry, vyřízeným pobytem au-pairky a s jen pár anglickými větami. Vzpomínám si jako by to bylo včera, toho chladného únorového rána 2003, když jsem poprvé zahlédla bílé útesy anglického pobřeží. Jak se tak náš trajekt přibližoval přístavu v Doveru, srdce mi tlouklo, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi. Když jsem pak poprvé stanula na anglické půdě, cítila jsem obrovskou úlevu doprovázenou uspokojivým pocitem, že jsem konečně doma.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Chození nahá do sauny vzbuzovalo šok. Britové jsou na venek puritáni a některá zařízení mají dokonce cedulky zakazující jít do sauny bez plavek. V Česku je to naopak. Cedulky plavky zakazují. Jeden český zvyk, který tu neznají, je chození na hřbitov během Dušiček. Moře hřbitovních světýlek a melancholická atmosféra Dušiček mi ale chybělo, a mé osamělé chození po temných hřbitovech listopadového večera bylo okolí hodně divné. Jsem ráda, že se Dušičky v Česku pořád udržují. Já si během této doby vždy vezmu volno a do Česka zajedu, abych se mohla spojit se svými předky. Je to důležité pro harmonický život. Dodneška si dělám turka, čemuž místní nemohou přijít na chuť. Pít kávu se socem není každého šálek kávy.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Už od mala jsem říkala rodičům, že jak jednou odejdu, tak už se nevrátím. Bylo to ode mě, když nad tím teď přemýšlím, docela necitlivé. I když se v Anglii cítím jako doma, Česko je mi pořád velmi blízké a srdce Evropy jsem se naučila oceňovat až když jsem v něm nebyla. Procestovala jsem skoro celý svět a často v luxusním stylu. Ale stanování někde u jezera na Jižní Moravě je mi pořád bližší než 5 hvězdičkový hotel v Karibiku. Také jsem si vždy uvědomovala, že mé příjmení nenosím jen tak náhodou. Je to přesně půlka života (19 let), co žiji v zahraničí a mé srdce mí říká, že je čas se „navrátit“. Proto jsem napsala knihu v češtině a chystám se v Česku trávit více času. Přestěhovat se ale úplně zpátky neplánuji.

Lidovky.cz: Existuje české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Česká jídla, která mi v cizině chybí jsou tato: chleba s kůrkou, chleba s kůrkou a chleba s kůrkou. Když narazím na nějaký s obzvlášť křupavou, tak hned posílám fotku české londýnské kamarádce. Naštěstí jsou tu německé pekárny a tento typ chleba si v posledních letech oblíbili i Britové, a tak se dá snadněji dostat. Anglickým přátelům občas udělám knedlíky se zelím a ráda často vařím hříbkovou polévku z usušených českých hřibů, které si dovezu. Přátele tento český zvyk chození na houby udivuje, ale vždy si pochutnají. Bez štrůdlu a bábovky se také na dlouho neobejdu. Vařit (česká jídla) jsem se naučila ale až v zahraničí. Doma jsem vaření odmítala z toho důvodu, že se to o de mně očekávalo jenom proto, že jsem holka. A to mi připadalo nefér. Když jsem pak žila v zahraničí, tak jsem si uvědomila, jak je umět vařit důležité, a tak mě maminka naučila vařit přes Skype.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Česko je ve světě asi nejvíce známé svými sportovci a s mým příjmením jsem celebrita docela všude. (Děkuji, Martino.) Češky jsou navíc tady mezi anglickými muži docela oblíbené, protože jsou nejen krásné a chytré, ale i skromné a pracovité. Na tyto stereotypní představy jsem aspoň hodně narážela, když jsem sem přijela. A určitě je na tom něco pravdy. Vždy mě potěší, když narazím na krajana ať už tady v Anglii nebo ve světě. Ostatně všechny historky si čtenáři mohou předčíst v knize Myslet srdcem…a aby si mě našinci poznali, tak nosím na cestovním batohu přišitou českou vlaječku.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Britskou politiku sleduji, protože potřebuji být kvůli své profesi londýnské průvodkyně v obraze. Jsem také členkou politické strany Women’s Equality Party (strana rovnoprávnosti žen). Politika je tu ale podobná jako v Česku. Pořád se o něčem dohadují, ale dohromady se nic neděje. Brexit je tomu jen důkazem. I když to dohadovaní je aspoň po Britsku - zdvořilé. Nedávno jsme tu v Londýně měli protesty sociálně-politického hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí). Na pár jsem šla a udělalo na mě dojem, že než protestujícího zatkli (nebo spíše odnesli, aby ho zatkli), tak s ním dlouze a zdvořile vyjednávali. Ale asi to není jen tím, že jsme v Británii, ale v nové době, která přináší větší důraz na komunikaci… Konečně.