16. října 2018 6:18 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Smažený sýr? Ten Francouzi prostě nepochopí, říká Češka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 28Diskuse
Alena Coblence | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Alena Coblence | foto: Archiv Aleny Coblence

Alena Coblence se přestěhovala do Paříže za svým manželem a vychovávají zde dceru. V Praze si ale dodělává doktorát. „Zdravotní systém z pohledu jedince je od českého naprosto odlišný. Lékař úkony neúčtuje přímo vaší pojišťovně, ale naopak vám a ‚pojišťovna’ je pak proplácí vám zpětně. Pojišťovna v uvozovkách, protože ani to není stejně jako v Česku. Je centrální instituce, od které máte kartičku, s níž jdete k lékaři, ale která proplácí jednotlivé úkony podle daných cenových stropů za úkon a v procentuálním poměru,“ říká.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Je to asi klišé, zvlášť u Francie, ale asi byrokracie a procesy, které k tomu patří, a které jsou nutně jiné než ty české, a pak zdravotní systém. Zvlášť v mém případě, kdy jsem se tam nestěhovala ani za prací, ani za studiem, ale proto, abychom se s přítelem konečně usadili v jednom městě a přestali pendlovat mezi Prahou a Paříží.

Dodělávám si v Praze doktorát, manžel je Pařížan. Takže jsem se z pohledu institucí ocitla v „niche“, se kterou si většina nevěděla moc rady. Takže nárazy začaly přicházet s organizací svatby a těhotenstvím - změnou zdravotního systému. Konkrétně, třeba validita požadovaných osobních dokumentů, jako je třeba rodný list. Ten se v Česku vydá po narození a platí celý život. Ve Francii je tento dokument vydáván průběžně na požádání a je požadován vždy co nejaktuálnější ve smyslu emise úřadem. Pro rodné listy cizinců pak nesmí být starší šesti měsíců.

Tak si představte běhání na matriku s žádosti o náhradní rodný list, pokud to nevyřizujete přes ambasádu, což je drahé a zdlouhavé, následný překlad překladatelem vedeného u francouzského soudu pokaždé, když potřebujete rodný list k vyřízení čehokoliv. Na druhou stranu Francouzi neřeší nutnou změnu jména a stavu, a tedy i nutnou změnu osobních dokladů po uzavření sňatku. Takže s tímhle jsem spíš narazila v Česku pro změnu já, manžel nic takového řešit nemusel.

Zdravotní systém z pohledu jedince je od českého naprosto odlišný. Lékař úkony neúčtuje přímo vaší pojišťovně, ale naopak vám a „pojišťovna“ je pak proplácí vám zpětně. Pojišťovna v uvozovkách, protože ani to není stejně jako v Česku. Je centrální instituce, od které máte kartičku, s níž jdete k lékaři, ale která proplácí jednotlivé úkony podle daných cenových stropů za úkon a v procentuálním poměru.

Rozdíl vám pak může doplatit tzv. Mutuelle, což je pojišťovna, kterou máte coby zaměstnanec. Už tak je to komplikované pro někoho, kdo je zvyklý jít ke svému lékaři na preventivní prohlídky a nic neplatit. Lidé tady pak podle své finanční situace musí volit mezi lékaři, kteří předem deklarují stupeň své cenové úrovně.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Tohle je otevřené, nebráním se tomu, ale prozatím ne. Nicméně se do Česka pravidelně vracíme. Manžel má Prahu a Česko (to, co z něho poznal) moc rád. Teď se navíc vracíme i s dcerou, byť je zatím příliš malá, aby z toho měla rozum, ale aby poznala část svých kořenů, jazyk a kulturu.

Kdo je Alena Coblence?

Alena Coblence je sociální geografka, během mateřské dovolené dodělává doktorát v Praze na UK, žije v Paříži. 

Alena Coblence

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? 
V zásadě ne. Jediné jsou sušené houby nasbírané v lese. My jsme takový národ houbařů. To je věc, kterou si pravidelně vozím z návštěv Prahy domů do Paříže. Já nejsem moc knedlíková, snažíme se jíst zdravě a vyvážené a zvlášť teď s dcerou, abychom jí šli příkladem. Pokud na to přijde, tak většina českých klasik se dá uvařit i ve Francii, možná mnohdy i lépe vzhledem k výběru potravin. Navíc nabídka v Paříži je tak kosmopolitní, že není problém si koupit mák, sladkokyselé okurky a podobné lokální pochutiny.

Naposledy jsem dělala knedlo, zelo, vepřo pro manželovu rodinu, aby ochutnali. A chutnalo jim moc. Ale přiznám se, ze často takhle nevaříme. Ráda míchám inspirace z různých kuchyň dohromady. Takže někdy to je cítit českou kuchyní, jak si ji pamatuji od babičky - nádivka v kuřeti, plněná paprika -, ale jindy se inspiruju kořením, co máme doma z cest, a jsme zase úplně jinde. Naopak když jsme v Praze, tak jdeme s radostí na řízek, guláš, kyselé zelí kulajdy apod. Jedno jídlo, které je dost české, Francouzi nechápou - smažený sýr. Čím jsem starší a čím víc koukám na nutriční kvalitu, tím víc nechápu, jak to může být u nás jídlo pro děti.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Ano, mám dceru, je jí rok. Mluvím na ní česky, aby si kódovala i českou fonetiku a mohla tak rozumět a mluvit.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Kromě toho, že jsem pro ně z východní Evropy se diskuze rozvine o tom, jak je Praha krásná a jak se jim tam líbilo, či že o tom slyšeli a chtěli by tam jet.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji, ale spíše povrchně, často ještě nerozumím konkrétním odvoláváním se na zákony toho a toho člověka, takže se doptávám manžela, který sleduje politiku velmi. Sám je komunální politik. Obecně mám pocit, že společnost, ve které se v Paříži pohybuji, se zajímá dost o politiku. Diskuze, ať už veřejná (rádio, televize, Twitter, tisk), nebo individuální, jsou přítomné všude. Politika je jedno z nejčastějších konverzačních témat. Diskutují, argumentují a samozřejmě často taky nadávají.

apeAlena Pecháčková
  • 28Diskuse

Najdete na Lidovky.cz