Jak by řekl pan Lorenc: „To máte odmontovat páku, povolit šrouby, sundat řetěz, vytáhnout táhlo, nasadit svěráky, uvolnit hrdlo, sevřít tyče, odšroubovat trubky, tahat kolonu, vyndat cylindr, zkontrolovat těsnění, vyměnit díly, změřit hloubku, zaznamenat stav, zdokumentovat kvalitu, nasadit tyče, spustit kolonu, sestavit táhla, připevnit hrdlo, oddělat svěráky, sešroubovat hlavu, namazat řetěz, připevnit páku…“
Praha-HaitiNaše organizace skrze projekt Praga-Haiti realizuje dlouhodobou rozvojovou pomoc na Haiti. Cílem je pomáhat lidem v jejich vlastní zemi tak, aby neměli důvod ji opustit. Závažnou překážkou v tomto úsilí je však akutní nedostatek čisté vody. Proto od roku 2009 hloubíme studny, zajišťujeme vodní zdroje a provádíme servis našich čerpacích zařízení. Hlavní centrum naší činnosti leží v chudé a vyprahlé severozápadní oblasti země. Během našeho působení jsme zde získali tolik potřebnou důvěru Haiťanů. Nyní připravujeme ve spolupráci s místními obyvateli a s dalšími organizacemi působícími v regionu řadu nových projektů. Ať už se jedná o využití odpadní vody pro závlahu nově vysázených stromů či malé učiliště technických dovedností pro studenty místní školy, jejich spojujícími prvky jsou zvýšení životní úrovně a tvorba nových příležitostí. Voda znamená život. Věříme, že díky naší konkrétní, neanonymní a velmi efektivní pomoci dokážeme pozvedat úroveň celé oblasti a měnit životní osudy jejích obyvatel k lepšímu. |
Po celou tu dobu se okolo stojící dav baví pokaždé, když nám něco upadne, když z nás kape pot, když si popletu směr utahování závitu nebo když nadáváme na zrezlý šroub. Že by někdo přiložil ruku k dílu, to ne. Pouze předevčírem nás překvapil jakýsi mladík, který chtěl přihlížející vesnici dokázat, že je silnější než Pavel a uzvedne více trubek najednou. Vlastně nevím, jestli se to dá nazývat pomocí.
Na farním dvoře stojí jeden plechový kontejner, ve kterém máme schovány naše cennosti v bezpečí pod zámkem. Již druhý den jej s Pavlem postupně vyklízíme, abychom uvnitř mohli vytvořit prostor pro dílnu, stěnu s velikými regály a prostor pro nářadí. Nosíme ven těžké roury, kusy oceli, nástroje na vrtačky, součásti pump, trámy, traverzy nebo bedny plné náhradních dílů do vejtřasky.
Farní správce Wincek (asi) na nás rád kouká ze svojí matrace, kterou si již ráno vytahuje na zápraží své boudy. Polehává a pokukuje, jindy pospává. Druhý farní poskok Arold zvaný Arnold sedí ve stínu na židli a poslouchá rádio, které od nás dostal jako dárek. Wincek se celý den neobtěžuje nic dělat, ale Arold včera večer alespoň přišel a pět minut nám svítil malou baterčičkou, když už byla tma. Ti dva občas ráno zametou hovna po psech a Arnold svědomitě zvoní přede mší na zvon zavěšený na větvi jednoho stromu. Dnes si spletl čas a zazvonil o hodinu dřív v pět ráno.
Když jsme před dvěma týdny přijeli s velikou pompou do místní vsi, místní rychle vycítili příležitost. Najednou se ze mne stal opravář plynu ve farní kuchyňce, z Pavla automechanik a specialista na Land Cruiser, o den později se ráno objevil Wincek s porouchanými hodinami, Pavel instalatér opravil protékající záchod a dnes jsme pomohli zprovoznit vysílač telefonního signálu. Teď mi to nemějte za zlé a nehledejte rasistické narážky. Ale opravdu o nás nemohu s čistým svědomím prohlásit, že „makáme jak černý“.
Oni totiž nemakají vůbec. Dostal jsem spíš pocit, že vůbec nechápou, proč se celý den rovnáme s nářadím v dílně, proč nosíme těžké trubky ven z kontejneru a pak zase dovnitř, proč Pája celý den leží pod náklaďákem a pečlivě čistí startér nebo naftové čerpadlo, proč Ivo pořizuje dokumentaci opravených studní, proč vstáváme v šest, abychom v osm večer padli vyčerpáním, ale spokojeni celodenní pílí, proč se potíme na slunci… Oni nechápou, proč pracujeme. Největší legranda pak nastává ve chvíli, kdy někdo z přihlížejících přijde, ukáže prstem například na náš pěkný kufr na věci a slůvkem „kado“ naznačí, že se jedná o dárek pro něj. Tak určitě.
Hejt č. 2: Nesnáším přísloví „Makat jak černej“. To tu platilo možná tak před dvěma sty lety…
Petr VacekKdysi mi jeden můj učitel řekl, že než nakreslím první dům, měl bych alespoň pět let cestovat. Vzal jsem si jeho slova k srdci. Cestuji za dobrodružstvím, architekturou, za neobyčejnými lidmi všedních dnů a krásami světa. O své zážitky se s vámi chci podělit, a proto píši krátké příspěvky k zamyšlení, pobavení či jen tak pro radost. Projekt Praga-Haiti mne oslovil již při studiu architektury na FUA TUL, kde jsem pod vedením architekta Zdeňka Fránka navrhoval základnu na Haiti jako školní práci. Před několika měsíci mi lidé z Praga-Haiti nabídli spolupráci na realizaci tohoto záměru. S radostí jsem nabídku přijal. Nyní společně připravujeme stavbu základny, díky které bude moci organizace rozvinout a zefektivnit svoji rozvojovou pomoc. Pro mě osobně se práce na projektu stala životní výzvou. Věřím, že se nám společným úsilím podaří nejen vybudovat kvalitní budovu, ale především zlepšit životní podmínky celé místní komunity. Bída, chudoba, přátelští obyvatelé, následky katastrof a pohnuté historie, fragmenty kdysi krásné přírody, to vše ve mně zanechává směs nepopsatelných a silných dojmů a myšlenek. Tento materiál zpracovávám a postupně jej přetvářím na své články. Píši s notnou dávkou nadhledu a občasné ironie, která mi pomáhá zvládat každodenní náročné situace na nešťastném Haiti. Proto laskavě prosím čtenáře, aby s podobným nadhledem četl mé řádky i on.“  |
