Jordánsko je trochu větší než Česká republika a má podobný počet obyvatel. Vzhledem k tomu, že většinu země pokrývá poušť, jsou lidé nahuštěni především v horách východně od řeky Jordán na sever od hlavního města Ammánu. My teď prozkoumáme dvě nejkrásnější místa, která leží v hornaté pustině – skalní město Petra a červenou poušť Wadi Rum.
Skalní město Petra je sedmým divem moderního světa
V místě, kde se setkávají tři údolí a vytváří Wadi al-Araba, se tyčí pískovcové skály v tak těsném rozestupu, že město ukryté mezi jejich stěnami zůstalo tajemstvím místních beduínů až do návštěvy švýcarského cestovatele a dobrodruha v arabském převleku J. L. Burckhardta. Petru vystavěl kolem přelomu letopočtu arabský rod Nabatejců, který se díky své podnikavosti v obchodu vyšvihl z nomádského kmene na uznávaného partnera helénských měst. Z antických vzorů čerpali inspiraci pro architekturu svých do skal vytesávaných hrobek i volně stojících patrových domů.
Co ještě vidět v Jordánsku
|
Nejznámější jordánská památka, samozřejmě zapsaná na seznamu UNESCO, leží asi tři hodiny jízdy jižně od hlavního města Ammánu, poblíž moderního a na turisty připraveného města Wadi Musa. Abychom se vyhnuli hlavnímu proudu turistů, jsme prvními ranními návštěvníky. Míjíme zajímavé bloky džinů a Hrob obelisků, do Petry vcházíme více než kilometr dlouhou soutěskou Sík, která i v minulosti sloužila jako vstupní brána pro obchodníky s kořením, myrhou a kadidlem. Podél skal se zachovaly sotva znatelné reliéfy karavan a vodovodní kanálek, který přiváděl vodu do města v nitru skal a osvěžoval poutníky. Soutěska je v nejužším místě tak těsná, že se rozpaženýma rukama můžeme dotknout obou stěn. Mezi skalami se rýsují nádherné křivky sluncem zalitého pískovcového portálu Al-Chaznech, „Pokladnice“. Stejně jako všechny ostatní je i tato hrobka krásná zvenčí, ale velmi strohá a prázdná uvnitř.
Hrobky zasazené do nádherných pískovcových skal
A protože Petra spojuje nádheru antických památek a Šarských hor, bereme si pevné boty a už šplháme na ostroh naproti Pokladnici. Po 15 minutách se nám otevírá krásný výhled a dáváme si ranní čaj. Při návratu zpět dolů pokračujeme kolem stěny pokryté hrobkami k divadlu, které zásadně přestavěli Římané a v němž své místo našlo 3000 diváků. Údolí se konečně otevírá a dává prostor městu živých. Obrovská kašna zasvěcená nymfám, která tu stávala, zadržovala vodu vedenou soutěskou Sík, sloupořadí zase sloužilo jako obchodní a společenská tepna. Na konci kolonády odděluje chrámový okrsek brána. Z nabatejského chrámu Qasr Al-Bint se zachovaly 23 metrů vysoké zdi budovy zdobené typickým vlysem střídajícím stylizované triglyfy s kolečky.
Beduíni, kteří ve skalních obydlích Petry dříve žili, jsou nyní vystěhováni do nově postavené vesnice kousek dále, ale už dopoledne tu připravují stánkové dobroty a otevírají krámky se suvenýry. Kupujeme si falafel a prcháme před davem na odlehlejší stezky. Jedna z nich vede na východ ke skalnímu úbočí a největším královským hrobkám Dortheos, Florentinus, Palace, Corinthian, Silk, Um a Aneisho. Později se vracíme na hlavní cestu mezi divadlem a Pokladnicí, odkud směrem na západ vede po schodech vytesaných ve skalní stěně další boční stezka k obelisku na High Place of Sacriface. Pískovec tu hraje všemi barvami – červené, žluté, bílé, šedé i hnědé pruhy všech odstínů se vrásní skalami i tympanony hrobek, někde vytváří zajímavé kresby. Roztodivné skalní útvary s okny a komůrkami dávají spousty možností, kde si chvíli ve stínu odpočinout. Stezka dále vede přes několik opršelých hrobek dolů ke Qasr Al-Bint.
Wadi Rum: i poušť může být krásná
Předtím, než zapadne slunce, stoupáme opět po nekonečných schodech mezi skalami, tentokráte na severní svahy k hrobce A´deir neboli Monastery asi tři kilometry na sever od centra Petry. Je to jedna z největších a nejzachovalejších staveb v Petře a při západu slunce je odtud nádherný výhled na krajinu skalnatých hor. Vracíme se k Pokladnici – v pondělí, ve středu a čtvrtek se tu koná večerní program „Petra by Night“. U Pokladnice plápolá tisíce svíček, které spolu s beduínskou hudbou dodávají místu neuvěřitelnou atmosféru. Také celá soutěska je lemována svíčkami, a tak je cesta po západu slunce mnohem příjemnější.
Na cestu do Petry si vyhraďme takto nabitý jeden den, lépe však dva – trasu si můžeme rozložit, nebo si dát celodenní výšlap na blízký vrchol Jabal Harun neboli Áronovu horu (1329 m). Cesta začíná kousek za Qasr Al-Bint a vede do Wadi Farasa. Později se stáčí vzhůru k byzantskému klášteru a na vrchol, kde nad prorokovým hrobem stojí bílá mešita s kupolí. Vezměme si hodně vody a jídlo s sebou.
Pískovcové skalní věže roztodivných tvarů vyrůstají z červeného písku, který je místy porostlý zelenými keříky a jinde tvoří duny. Ve skalních soutěskách se ukrývají prameny vody, pouštní lišky, hyeny a štíři a najdeme tu prastaré skalní kresby. Téměř dokonalá rovina mezi skalami je ideální pro pěší turistiku a běhání – nádherné scenérie se mění s každým krokem. V noci pak skály zalévá stříbrný svit měsíce, proto také toto největší jordánské vádí jeho obyvatelé, beduíni kmene Zalabia, nazývají Měsíční údolí.
  |
Půjčíme si auto, abychom objeli okolí Wadi Rum, vyhlédneme si zajímavé skalní útvary, písečné duny či soutěsky a jdeme se alespoň na půl dne projít. Můžeme chodit v podstatě volně a orientace je snadná.
Nádherná krajina se otevírá hned v místě, kde silnice odbočuje k návštěvnickému centru. Po levé straně se tyčí výrazný masiv nazývaný „Seven Pillars of Wisdom“. Sedm skalních věží se lepí k sobě a symbolizují sounáležitost arabských beduínů. Jsou pojmenovány po literárních pamětech britského důstojníka Lawrence z Arábie, který se na konci první světové války zúčastnil osvobozenecké války Arabů z područí Osmanské říše. A arabskými kmeny se sblížil a porozuměl jejich potřebám, hájil je před mocenskými zájmy Británie.
„Seven Pillars of Wisdom“ můžeme obejít po pěší trase a pokračovat po stezce, která z východu obchází Jabal Umm Ishrin a během celodenního výletu dorazíme až do vesnice Rum. Po levé straně máme masiv Anfashieh, kde najdeme petroglyfy i perfektní lezecké možnosti, a dále k jihu dojdeme k písečným dunám a do centrální části nazvané Khor El-Akram. Na jižním okraji plošiny najdeme lezci oblíbený masiv Khazali se stejnojmennou soutěskou, východně odtud potom Malý skalní most. Nádherné mosty Um Frouth a 35 metrů vysoký Burdah se klenou jihovýchodně. 30 kilometrů jižně od vesnice Rum nás může džíp zavézt pod nejvyšší horu Jordánska, Jabal Umm ad Dami (1840 m), na níž lze vystoupit a rozhlédnout se až k Rudému moři.
Do vesnice Rum se dostaneme samozřejmě také po silnici, asi sedm kilometrů na jih od návštěvnického centra. Hlavní sídlo beduínů v oblasti leží mezi nejvyššími masivy centrálního Wadi Rum nazvaných Jabal Rum a Jabal Umm Ishrin. Oblast byla osídlená odpradávna, o čemž svědčí skvěle zachovalé pravěké skalní malby lidí a antilop nebo zbytky nabatejského chrámu. Současná vesnice je plná plochých přízemních domků s betonovými zídkami pro velbloudy, obchůdek a dvě školy. Najdeme tu také turistické služby místních beduínů v bílém tradičním thawbu a s červenobílou kufii na hlavě. Můžeme si zvolit klasickou čtyřhodinovou prohlídku nejzajímavějších míst v džípu nebo projížďku na velbloudu nebo kombinaci obojího s přespáním v beduínském kempu, kde najdeme několik bujút šáar, „domů ze srsti“, jak se v Jordánsku říká černobílým, z velbloudí srsti utkaným stanům.
Nejlepší je ale věnovat jednomu z nejkrásnějších míst planety aspoň tři dny a ubytovat se v některém z luxusních pouštních rezortů. Můžeme si jít ještě před snídaní zaběhat, pak se vydat na výlet k některému ze zajímavých útvarů a na večer vylézt na skalní vyhlídku a pozorovat, jak západ slunce promění oranžové barvy pouště na sytě červené.
