Houbaření? Irové si mysleli, že jdeme sbírat lysohlávky, vzpomíná Čech na práci v cizině

Také v Kostarice lidem chutná smažák, ale eidam tam neseženete, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování do Irska? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Přesto, že už je to téměř 15 let, vzpomínám si naprosto přesně. První věc bylo místní klima. Přijel jsem na začátek února z české zimy a v Dublinu bylo 15 stupňů. Připadal jsem si, jako kdybych přijel na jih Evropy a ne na sever. Za dva dny se ale vše změnilo a začal tradiční irský déšť. Počasí je zde velmi proměnlivé. V Irsku můžete zažít čtyři roční období za jediný den. Ráno prší, dopoledne začne svítit slunce, odpoledne nasněží a večer zase déšť. Druhá věc, která mi ulpěla v paměti, je obrovská slušnost Irů.

Například při nástupu do autobusu MHD vás řidič pozdraví a zeptá se, jak se vám vede, při výstupu mu pasažéři vždy poděkují a řidič se rozloučí. To stejné bylo v obchodech, prodavačka u kasy vás při vykládání nákupu na pás pozdraví, zeptá se, jak se vede, občas ještě prohodí pár slov. Drobné vám vždy vrátí do dlaně, nikdy je nepoloží na pult a rozloučí se s popřáním hezkého dne. A ještě přátelštější atmosféra panuje v irských pubech.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Neřekl bych, že jsem s něčím přímo narazil, ale pro Iry bylo dost nezvyklé, když byli „nuceni“ si při vstupu do mého domu zout boty. A naopak, když jsem přišel na návštěvu já, divili se, z jakého důvodu si sundavám boty a nechávám je za dveřmi. Druhý takový zvyk je naše houbaření. Když jsme jednou vyrazili na houby, známí se nám smáli, že jdeme sbírat ty „magické“  lysohlávky. Když jsme se pak vrátili s taškou krasných křemenáčů, tak nám zas říkali, hlavně ať nejíme ty barevné, že se otrávíme. 

Lidovky.cz: Proč jste se do Česka vrátil? 
Ještě před dvěma lety bych nejspíše řekl, že ne, neměl jsem to v plánu. Do Česka jsem se vlastně vrátil jen kvůli mému novému podnikání. Založil jsem zde firmu zabývající se vývojem a výrobou čistě přírodní kosmetiky s konopnými výtažky. Toto by v Irsku bylo velmi nákladné a složité. Naší značce se ale začalo velmi dařit, a já, namísto plánovaných šesti měsíců, jsem zde už téměř rok. Je tedy pravda, že několik měsíců v roce trávím ve Španělsku, ale větší část v Česku.  

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Ze začátku mi samozřejmě české jídlo trochu chybělo, ale po nějaké době jsem objevil v centru Dublinu českou restauraci, kde dělají všechny české dobroty, hlavně domácí štrúdl. Nicméně irská kuchyně je také velice dobrá a i trochu podobná té naší - kromě omáček.

Irové jsou, co se týče jídla, velmi konzervativní národ a velké množství lidí s jídlem neexperimentuje a své stravovací návyky nemění. Vždy zůstanou u svého steaku, roast beefu, fish and chips, brambor a vařené zeleniny. Samozřejmě jsme se s irskými přáteli setkávali na obědy a večeře. Když jsem jim chtěl představit českou kuchyni, nebylo jednoduché vymyslet, co budu vařit, aby to všem chutnalo. Nakonec jsem vybral kachnu na kmínu, podruhé pak kuře na paprice. Obojí slavilo obrovský úspěch. 

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Já jsem měl to štěstí, že posledních sedm let jsem pracoval jako manager zkouškového centra Cambridge University pro anglický jazyk, byl jsem v kontaktu s velmi zcestovalými lidmi, takže když jsem někomu řekl, že jsem z Česka, tak okamžitě řekli: „Praha je nejkrásnější město v Evropě.“ Pak další věc, kterou si lidé asociují s Českem, je samozřejmě pivo a fotbal.  

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Irskou politickou situaci samozřejmě sleduji, stejně jako vnímám tu českou. Řekl bych, že Irové, když jsou s něčím nespokojení, tak jsou schopni ve velkém počtu vyjít do ulic, ve většině případů jsou politiky vyslyšeni a dosáhnou nějaké změny.