Jedno údolí odtud stoupá do Zinalu pod horu Weisshorn, druhé šplhá k starému městečku Grimentz a přehradě Moiry. Zatímco o hřeben dále proudí davy do Zermattu, tady se zastavil čas.
Bella Tolla: chlouba údolí
Přestupujeme do dalšího žlutého poštovního autobusu a stoupáme z Vissoie vysoko do úbočí, do vesničky St. Luc. Tady stojí jeden ze švýcarských „historických hotelů“, Bella Tolla. Fasáda se pyšní datem 1859, byl prvním hotelem v údolí Anniviers.
Vítají nás sami majitelé, tak jako každého hosta, a trvají na společné večeři. Manželé Buchs nám toho musí o své chloubě a lásce tolik říct! Hotel koupili roku 1996 a s obdivuhodným nadšením se pustili nejen do hoteliérské práce, ale i do rozsáhlé rekonstrukce. S citem k minulosti, atmosféře místa. Použili původní nábytek, zachovali malované stropy a staletí staré tapety, ale přidali veškerý současný komfort a moderní lázně otevřené na slunečnou terasu.
Už z názvu hotelu (a vyhlídkové třítisícovky nad ním) je zřejmá blízkost italských hranic. Když před staletími dvakrát za sebou dřevěná vesnička St. Luc vyhořela, byli to právě Italové, kdo pomáhali se stavbou nových kamenných domů. "Jsou to dobří sousedé," ujišťuje nás majitelka Bella Tolly, „i dobří kuchaři. Náš šéfkuchař je Ital.“
Obyvatelé Val Anniviers jsou horští pastevci i prvotřídní vinaři
Kousek za vesnicí St. Luc najdete funkční vodní mlýnky. Jeden na kukuřici, dva pro mletí žita a obilí, lis na vlašské ořechy a mlátičku na tkaniny. Všechna kola se točí napájena vodou z důmyslného systému kanálků a vodních nádrží.
Mezi nimi stojí domek hlavního mlynáře komuny. Za desátek semlel, co bylo potřeba. Většinou se mlelo téměř nonstop v zimních měsících - jen tehdy se nedalo pást, spravovat domy nebo se starat o vinice hluboko a daleko v rhonském údolí. Obyvatelé Val Anniviers milují víno a mají ho plné sklepy, přestože samozřejmě na strmých horských svazích žádné vinice nenajdete. Každá rodina totiž kromě pastvin vlastní ještě vinici tam dole, v Sierre. Každý rok migrují sem a tam, aby se postarali o krávy na pastvinách i o víno v údolí.
TIP: Na návsi St Luc stojí dům s komunální pekárnou. Sem chodili obyvatelé vesnice péct žitný chléb, který pak nechávali vyschnout a ztvrdnout a takto ho skladovali půl roku. Nebojte se, v St. Luc koupíte také výtečné čerstvé pečivo. Za zkoušku upéct si vlastní chleba ale ta návštěva pekárny stojí.
Trek ze St. Luc do Grimentz
Z vrchní stanice první ranní zubačky na Tignousu jsme za půl hodiny na Cabane Bella Tolla a za další dvě hodiny na vrcholku stejnojmenné třítisícovky. Bella Tollu můžeme sejít po hřebínku k sedlu Boeuf a pokračovat mezi jezírky Lac de l´Armina až k chalet Blanc du Touno. Tady se napojíme na tzv. Cestu planet, která vede mezi Tignousou a hotelem Weisshorn (2337 m).
Jako by nestačily výhledy na Matterhorn nebo Dent Blanche, pochod nám zpříjemňují nerezové plastiky planet naší sluneční soustavy. Poslední Pluto vykukuje asi 20 minut za hotelem Weisshorn. Dál jdeme po pastvinách přes salaše Barneuza do Zinalu. Opět to nebude snadný den, a tak si pomáháme lanovkou na Sorebois. Za hodinu a půl se ze sedýlka otevírá nádherný pohled na tyrkysovou vodu přehrady Moiry. Další tři a půl hodiny potrvá obejít jezero po Chemin 2500 až ke Cabane de Moiry.
Vysoko na skále se tyčí stará kamenná chata a vedle ní nová pasivní prosklená krabice. Tady, uprostřed horských velikánů a ledovců, stojí za to pobýt déle. Na chatě se dá přespávat v 4lůžkových pokojích nebo noclehárně, ale je potřeba místa včas rezervovat. Anebo za hodinku seběhnete dolů, k malému jezírku, odkud berou lázeňské bahno majitelé hotelu Bella Tolla. Nedaleko je parkoviště, odkud lze dojet do Grimentz.
