Když jsem chtěl v Brémách uvařit česnečku, skoupil jsem zásoby hned několika obchodů, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Objevování okolí nového domova. Je to věc, kterou jsem se naučil od své přítelkyně Andrey. Rychle se zorientovat v tom, kde je poblíž něco, co vám může každý den udělat radost. A v Paříži toho bylo opravdu mnoho. Každý den jsme společně vyrazili na kole a nebo pěšmo a po několika málo dnech jsme již věděli, že bydlíme nedaleko od místa, kde měl svou aerodynamickou laboratoř samotný Gustave Eiffel. Na jiném místě jsme objevili dobře ukrytý ateliér Eugène Delacroix, který inspiroval při tvorbě již mého dědečka (Wilhelma Zlamala), kde jsme strávili určitě více než hodinu. Jsou to momenty, které dlouhodobě inspirují, motivují ale i dělají radost.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Možná je to schopnost improvizace. Ale asi jen v prvním momentu. Mám dojem, že jsou lidé v zahraničí více zvyklí na to, že povolají v případě problému automaticky odborníka, než aby se pustili do řešení operativně po vlastní ose. V prvním momentu je proto “český přístup” překvapí, ale následně s odstupem času ho dovedou lidé velmi pozitivně ocenit.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano, zpětná vazba mnoha lidí mě přiměla k zásadní revizi dřívějších názorů. Musel jsem se vzdálit, abych objevil domov. Teprve teď objevuji příležitosti, které existovali již před mnoha lety, ale já jsem je tehdy ještě neviděl.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
V cizině to byl velmi často český chléb, pokud ho tedy můžeme považovat za typické české jídlo. Nejhumornější příhodu spojenou s ukázkou české kuchyně mám spojenou s dobou, kdy jsem byl ještě na škole v Brémách. Rozhodl jsem se tehdy uvařit pro celý ateliér, tedy cirka 30 lidí česnekovou polévku a knedlíky plněné meruňkami. Již při nákupu jsem zjistil, že to bude velká výzva. Hrubou mouku jsem našel až v malém krámku racionální výživy. A potřebné množství česneku jsem získal vykoupením celé zásoby hned několika obchodů. Vše to ale mělo svůj smysl, spolužáci byli mile překvapeni jídlem, které do té chvíle vůbec neznali.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Rodinu s přítelkyní Andreou zatím nemáme, ale ať budeme žít v budoucnu kdekoliv, znalost rodné češtiny považujeme u našich dětí za základní rodičovskou povinnost.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Praha. Pražský hrad. Karlův most. Mucha. Kupka. Část lidí si vybaví také třeba úspěšné české sportovce. Myslím si, že lidé v zahraničí nás vnímají lépe než si sami často myslíme. Jsem totiž přesvědčen, že mají Češi mnoho dobrých schopností, jejichž pojmenování sami ale teprve hledáme.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Zahraniční politika je oblast, v které se moc neorientuji. Rád si občas poslechnu rozhovor s exponovanými politiky nebo diplomaty. Je to výborná škola komunikace. Mnohdy ale i hereckých schopností. Porovnávat prostředí v zahraničí a v rodném Česku si netroufám, nemám k tomu dostatečný zdroj informací, aby mé tvrzení nebylo povrchní a nebo zavádějící.