Když jste chvíli sami, Mahorové si myslí, že je něco špatně, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přistěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Během prvního týdne na ostrově jsem byla neustále překvapená z toho, jak hodní a pohostinní lidé tady jsou. Vzpomínám si, že jsem neměla chvilku volného času pro sebe, protože jsem stíhala pouze přijímat pozvání od známých z vesnice a od kolegů z práce, kteří mě zvali k sobě domů na jídlo, odpoledne na pláž nebo dokonce na víkend. Neustále jsem byla v jednom kole a poznala jsem spoustu nových lidí. Tento začátek pro mě byl velmi příjemný, protože vzhledem k tomu, že jsem se vydala na Mayotte sama, tak jsem měla trochu strach, že si zde nenajdu přátele. Samota je však to poslední, čeho bych se tady mohla bát. Kdykoliv, když tady jdu po ulici, lidé mě zastavují a povídají si se mnou. Sousedé jsou u nás v domě jako doma. Bude to trochu šok, až se vrátím do každodenní reality v Česku, kde na sebe lidé neusmívají a druzí je většinou nezajímají.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Překvapilo mě, že když je tady člověk na chvíli sám, lidé si myslí, že s ním něco je.
Během prvních dní v práci, jsem nevěděla, kam dřív skočit a často jsem zůstávala sama v kanceláři u počítače, abych stihla dokončit všechnu práci. Pořád za mnou ale někdo chodil a ptal se mě, jestli je se mnou vše v pořádku. Pochopila jsem, že tady člověk nemá být sám a několikrát za den si s kolegy v klidu sedneme a povídáme si. Také mě překvapilo, že během polední pauzy všichni jíme společně. Vždy vaří někdo jiný a rozdělí se s ostatními. Není tady zvykem starat se jenom o sebe. Také je nezvyklé zde dlouho vyspávat. Nevím, jak to dělají, ale Mahorové téměř nespí. Už ve 4 hodiny ráno spěchají do mešity na modlitbu. V čase, kdy se ukládám do postele já, abych byla schopná ráno vstát do práce, je zábava venku v plném proudu.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?Vzhledem k tomu, že jsem jela na Mayotte jenom na pár měsíců kvůli praxi, vrátím se domů do Česka.
Mám ale v plánu se sem ještě někdy podívat, pozdravit kamarády a svoji mahorskou „adoptivní“ rodinu, u které tady bydlím a která se o mě stará jako o vlastní.
A pokud moji místní přátele dostojí svému slovu, budeme mít v Čechách brzy návštěvníky až z ostrova Mayotte!

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Jídlo mi tady žádné nechybí. Místní kuchyně je pro mě velmi chutná, i když jsem byla zpočátku překvapená, že tu lidé hodně často jedí listí z různých stromů a keřů, ale zvykla jsem si na to. Nevěřili by jste, jak chutné jsou listy z manioku, vyvařené v kokosovém mléce s kousky ryb. Měla jsem v plánu připravit pro kamarády typicky české vepřo, knedlo, zelo (samozřejmě vepřové maso nahradit jiným z náboženských důvodů, protože na Mayotte je islám), ale doposud jsem nenašla v obchodě suroviny, ze kterých bych byla schopná udělat knedlík. Vždy, když jsem zde vařila něco, co znám z domova (například guláš, špagety s boloňskou omáčkou, bramborový salát apod.), nikdy se mi nepodařilo, aby mělo jídlo stejnou chuť, jako když ho připravuji v Čechách.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemám, ale až je budu mít, budu je učit česky, ať budu žít kdekoliv.
Myslím, že tady by to bylo pro děti, které nemluví francouzsky, z jazykové stránky těžké, protože oficiální jazyk je zde francouzština, ale mateřský jazyk všech obyvatel ostrova je shimaorština. Určitě by se proto museli naučit dobře francouzsky, ale svým vrstevníkům, kteří tady mluví shimaorsky by bohužel nerozuměli. I pro mě to byl zpočátku šok, když jsem přijela, protože jsem očekávala, že se tady domluvím francouzsky s každým. Naneštěstí je tu povinná školní docházka zavedena teprve dvacet let a proto mnoho starších lidí mluví jen svým mateřským jazykem, který by se dal přirovnat ke swahilštině. Babička, u které tady bydlím, mluví pouze shimaorsky a proto jsem se naučila základy tohoto jazyka, abych s ní mohla alespoň trochu mluvit, ale není to jednoduché.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Mahorové mají dobré zeměpisné znalosti a většinou přibližně vědí, kde se náš stát nachází. Jeden muž mi dokonce vyjmenoval všechny naše prezidenty! Problém je však s Francouzi, kteří zde žijí. Ti si myslí, že je Česko chudý stát ve východní Evropě. Bohužel si to myslí i ti, kteří u nás byli na dovolené v Praze nebo v Českém Krumlově. Znají naše města, ale nevědí, kde leží naše země.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sledovat místní politiku se pro mě stalo příjemnou zábavou. Začátkem dubna se zde volili starostové všech sedmnácti komunit a celý březen se slavilo! Každý víkend byli ve vesnicích politické meetingy, kde se představovali kandidáti a lidé je velmi obdivovali. Ženy pro ně zpívaly oslavné písně, zdobily jim krky věnci z květů jasmínu. Všude to vonělo, tančilo se a zpívalo. Ženy si pro tuto příležitost ušily speciální salouvy (šátky, které zde nosí jako šaty) ve stejné barvě. Dokonce pro každého kandidáta byla nahrána píseň, která celý měsíc zněla z reproduktorů projíždějících aut a z mnoha domovů!
Byla to zkrátka jedna velká celoměsíční oslava a lidé zde jsou se svými politiky spokojeni. Není divu, když se jim minulý rok podařilo docílit toho, že se Mayote stal zámořským departmentem Francie!