Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Když umřel Havel, spolužáci mi kondolovali, říká Češka v Německu

Češi v cizině

  6:30
Do Německa se vydala, aniž by uměla jinou řeč než angličtinu. Přestože pro ni byly první týdny po příjezdu náročné, teď si Kristina Nováková nemůže novou zkušenost vynachválit. "Nebojte se. Jeďte i se znalostí jednoho jazyka," radí ostatním, kteří stále váhají. Pomohlo jí i to, jak mile se k ní v Německu místní chovali. "Snad jen s českým humorem jsem narazila," říká.

Nebojte se jet do zahraničí, i když neumíte jazyk, radí studentka Kristina Nováková. foto: Kristina Nováková

Lidovky.cz: Jaké byly první dny po přestěhování?
Do Freiburgu jsem poprvé jela dálkovým autobusem. Moje první vzpomínky jsou tedy na to, jak jsem kolem 22. hodiny v noci zoufale sháněla taxi a rukama nohama vysvětlovala řidiči, že potřebuji odvézt na kolej. Narovinu se přiznám, že jsem německy uměla říct prakticky jen: "zwei Bier bitte" (dvě piva prosím). Následující dny byly velmi náročné. Rozuměla jsem sotva každé desáté slovo a neustále se anglicky ptala, o čem byla řeč.

Lidovky.cz: Jak dlouho jste si zvykala?
Po dvou měsících si tu přijdu jako doma, zdravíme se s lidmi ve vesnici, kde bydlím, vtipkuju s místním pekařem a zámecký ansámbl je fantastický. Upřímně, mnoho mých známých mě od Německa odrazovalo, divili se, proč se chci naučit ten "tvrdý" jazyk a říkali, že lidé zde nejsou příliš přátelští. To vše jsou často jen předsudky. Kamarádka o Němcích říká, že jsou jako koblihy – na povrchu se sice zdají být nepřístupní, ale jakmile se "zakousnete" a poznáte je, budete překvapeni, jak přátelští a srdeční umí být.

Kdo je Kristina Nováková?

Pětadvacetiletá studentka historie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně pochází z městečka Jílové, žije ale nedaleko Drážďan. Téměř rok studovala moderní historii v německém Freiburgu, teď je na pracovní stáži na zámku Weesenstein. Věnuje se industriální architektuře.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Česká a německá kultura jsou si dle mého úsudku velmi podobné. Snad jen specifický český humor se velice těžko vysvětluje a Němci ho často nepochopí. Naopak polští kolegové českému vtipkování rozumí velmi dobře. V období českých prezidentských voleb a jsem u Němců vzbudila rozruch tím, že jsem nosila placku se svým kandidátem a místo společného oběda jsem běžela na český konzulát volit. Překvapilo je to "volební nadšení". Hodně z nich se mě pak ptalo na aktuální politickou situaci u nás a zajímali se o Českou republiku.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Zatím o tom neuvažuji. Až dokončím stáž a studium v Čechách, chtěla bych si v Německu najít práci a dál sbírat zkušenosti. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem odešla do Německa, je fakt, že studuji na humanitní fakultě a navíc pocházím z Ústeckého kraje, kde je o práci celkově velká nouze. Sehnat uplatnění v oboru je téměř nemožné. Myslím, že pokud se v dnešní době mladý člověk už rozhodne pro humanitní vzdělání, je pro něj velmi praktické, když odjede během studia do zahraničí a nabere tak další zkušenosti, vzdělání a tím zvýší svoji šanci na uplatnění na trhu práce nejen v České republice.

Nebojte se jet do zahraničí, i když neumíte jazyk, radí studentka Kristina...

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Ačkoli jsou německé obchody dobře vybavené i na malém městě, tak jsem zatím v žádném neobjevila tatarskou omáčku. Pokud se mi po ní zasteskne, zajedu si pro ni přes hranice domů. Ve Freiburgu jsem ráda pekla a mým spolubydlícím zachutnaly Míša řezy. Také se tu všichni těší, až ochutnají slíbené české vánoční cukroví. Loňské Vánoce jsem trávila ve Freiburgu a byla jsem velmi zvědavá, co budeme jíst ke štědrovečerní večeři. Paradoxně bylo přesně to, co obvykle jíme u nás doma v Čechách – bramborový salát, řízky a smažená ryba. Myslím, že naše národní kuchyně a chutě jsou obdobné.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?

Většinou, když promluvím a oni poznají můj "český" akcent, slýchávám "Ahoj" nebo "Dobrý den". Němci znají české pozdravy nebo zkouší říkat česká slova, co někde zaslechli. A z těch asociací mě napadá české pivo, knedlíky, přátelští lidé, náročný jazyk, Praha a Václav Havel. S ním mám spojen emotivní zážitek, když jsem žila v Bádensku. Den po jeho smrti jsem přišla do školy a dvě mé německé spolužačky mi spontánně kondolovaly a vyučující profesorka mu věnovala na začátku hodiny minutu ticha. Dojalo mě to.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Snažím se, čtu noviny a ptám se na názory lidí v mém okolí. Aktuálně řeší obě země podobný problém. Proběhly volby a nyní se pracuje na sestavení vlády. Po volbách v Čechách se mě kolegyně ptaly třeba na Andreje Babiše a můj názor na jeho úspěch. Je to dané i tím, že v německých médiích jsou často zprávy z Čech. Osobně si myslím, že česká a německá politická kultura si jsou v lecčem podobné. Často slýchávám od svých přátel v Čechách: "To by se v Německu nestalo!". Jen to však jen klamný dojem, že zde vše funguje, jak má. To ale člověk zjistí, až když v dané zemi žije déle a lépe ji pozná.

Autor: