Když vás na Bali chytí bez roušky, musíte udělat deset kliků a nechat se vyfotit, říká Češka

Lidovky.cz: Jak to nyní na Bali vypadá a jaká opatření zde platí?
Bali je momentálně velmi klidným místem, skoro bych řekla že až idylickým, bez všudypřítomných davů turistů, hektického provozu na cestách. A když pominu nošení roušek, které je v Asii běžným zvykem, tak bez jakýchkoliv zásadních omezení.

Navíc postih za nedodržení je celkem komický - pokud máte tu smůlu, že vás náhodou zastaví policie a vy nemáte roušku, musíte udělat deset kliků a pak se, tak trochu potupně, vyfotit s cedulí, že nenosíte roušku. Fotografie je pak sdílena na sociálních sítích. Jediným striktním omezením je uzavření pláží a turistických atrakcí, ale už i od toho se postupně upouští. Po celou dobu jsou hotely, restaurace, kavárny či fitcentra otevřeny, některé z nich však kvůli nedostatku hostů dobrovolně přerušily provoz. Běžný život tu pro mě po celou dobu pandemie plyne tak nějak bez zásadních omezení.

Lidovky.cz: Dodržují lidé opatření nařízená vládou?
Co se týče nošení roušek, musím říct, že drtivá většina místních obyvatel a cizinců, kteří zde trvale žijí, toto dodržuje. U zbylých turistů, kteří se zde rozhodli pandemii přečkat (především turisté z Ruska), to však už tak běžné není. Totéž platí o návštěvě uzavřených pláží - místní a trvale žijící cizinci zákaz vstupu dodržují, bez respektu k tomuto nařízení se však staví především ruští turisté, kteří přelézají či ničí zátarasy k přístupům na pláže.

Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe?
Poklidnou. Místní lidé jsou velmi pokorní a skromní, tedy i v těchto časech, kdy se musí ještě více uskromnit, stále neztrácí úsměv na tváři či vlídné slovo a díky své silné víře - Balijskému Hinduismu - věří v dostatečnou ochranu vyšší mocí, tedy žádné zásadní panice nepodlehli. Mnoho lidí opravdu dodržovalo doporučení vlády, a to zdržovat se co nejvíce doma, dodržovat zvýšenou hygienu a odstup, nosit roušku. Velký vliv na atmosféru má ale dle mého názoru také fakt, že potvrzených případů je zde nesrovnatelně méně než například v Evropě.

Lidovky.cz: Jak je to v zemi s cestovním ruchem? Jsou otevřené hranice?
Bali jakožto ráj turistů samozřejmě v tomto ohledu utrpělo ohromnou újmu. Turistická víza jsou pozastavena, na ostrov se dostane pouze ten, kdo vlastní pracovní povolení tzv. Kitas nebo diplomatické či business vízum. Pro běžného turistu ze zahraničí je tedy ostrov uzavřen, dle aktuálních informací by tomu tak mělo být až do října letošního roku, samozřejmě podle situace.

Jinak je tomu vnitrostátně - na jiné ostrovy v rámci Indonésie se dostanete, avšak pouze s negativním výsledkem testu, ne starším než 7 dnů. Co se týče těch, kteří se chtějí vrátit domů, například zpátky do Česka, momentálně už není žádný problém odletět z Bali.

Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy? Na co jste se po karanténě nejvíce těšila?
V březnu, kdy situace eskalovala, jsem měla jisté obavy a sledovala s napětím situaci ve světě skrze katastrofická média, z čehož mi nebylo vůbec dobře, a tak jsem to zkrátka sledovat přestala a dost se mi ulevilo. Zajímala jsem se jen o lokální zprávy, které mi byly užitečné k tomu, abych já sama za sebe minimalizovala možnost případně ohrozit rizikové skupiny z řad místních obyvatel a nedopustila se z nevědomosti nějakého přečinu proti lokálním nařízením. Vir samotný mě osobně nevystrašil. V závěru loňského roku jsem byla já, i velká spousta známých, nemocní a dle popisovaných symptomů se pravděpodobně jednalo o covid-19 s lehkým průběhem. (Nejen) čínských turistů tu byla v té době spousta a ještě do března sem vesele létali dál.

Jediný „dramatický” zásah do mého každodenního života mělo opatření v podobě uzavření pláží a zákaz venkovních aktivit, což pro milovníka surfování je celkem bolestivé omezení. Zákaz jsem i přes svou nevoli dodržovala, a to cca dva měsíce. Občas bylo možné se někam dostat, třeba lodičkou s místními rybáři, kteří nás za úplatek vyvezli do vln, ale moc jsem si to neužila s vědomím, že dělám něco zakázaného. Poslední cca měsíc už ale možnost surfovat na pár místech je, takže ke štěstí už mi nic neschází.

Nastalá situace ale měla zásadní vliv na mou práci, neboť pracuji v turismu. Jakožto manažer hotelu mě čekala řada nelehkých situací, které postupně vedly až k dočasnému uzavření hotelu a s tím spojené i dočasné propouštění mých milých zaměstnanců, což jsem zpočátku opravdu těžce nesla. Pomohlo se jim zpočátku překonat prvotní změnu, ale naštěstí se jim všem daří dobře za podpory ostatních členů jejich rodin. Já i oni se ale už nemůžeme dočkat, až se zase uvidíme v práci, snad to bude již brzy. Každopádně ani uzavření hotelu nevnímám nijak záporně. Je to skvělý čas a klid na opravy a renovace, které se za plného provozu jen těžko dělají, tedy i tato situace má pro hotel své výhody.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Jak se staví občané k ohrožení koronavirem?
Indonéskou politiku sleduji spíše okrajově, ale z mého pohledu místní vláda na Bali k situaci přistoupila velmi zodpovědně, informovanost je po celou dobu dobrá, celkem přehledná a myslím, že v lidech vyvolává pocit, že je vše pod kontrolou. Místní občané, jak už jsem zmínila, mnohé předávají do rukou “svých Bohů”, ke kterým se několikrát denně modlí a připravují pro ně obětiny na oplátku za ochranu nejen jich samotných, ale za ochranu celého světa.

Viru samotného se myslím tolik nebojí, mladí chápou, že by mohli ohrozit ty křehčí, nejstarší členy svých rodin, kteří jsou pro ně váženými studnicemi vědění všech starých tradic a kultury, a co ze svého okolí vím, snaží se je opravdu chránit doma. Navíc, k tomu strachu z viru - místní věří v posmrtný život, tedy nejsou tolik “posedlí” strachem ze smrti, jako je tomu v naší kultuře.

Renée Savková

Lidovky.cz: Myslíte, že karanténa lidem po celém světě „něco dala“?
Jsem spíše optimistické povahy a jako milovník přírody a naší planety v celé situaci shledávám spíše pozitiva. To, že se svět na chvíli zastavil, vlastně není v mnoha ohledech vůbec špatné, naopak.

A pozitivní dopady téhle situace mohu pozorovat v běžném každodenním životě všude kolem sebe - rapidně ubylo odpadků (nejen z pláží), které tu v tunách zůstavají z masivního turistického konzumu. Zmizely zácpy na cestách a přestalo létat jedno letadlo za druhým, čímž zásadně ubyly škodlivé zplodiny z ovzduší a vzduch se opravdu pročistil tak, že téměř každý den můžete pozorovat z jihu ostrova sopku na téměř stovku kilometrů vzdálenou. 

Ostrov Bali si zasloužil odpočinek od turismu, který již mnohá místa doslova zničil. Také zde mohu pozorovat, jak si lidé, ač mají sami málo, pomáhají a těm, kteří se kvůli situaci dostali do opravdové nouze, je pomáháno z mnoha směrů - jak z řad místních autorit, tak i z mnoha organizací, které vznikly právě na pomoc potřebným. A pomáháme samozřejmě i my, Češi žijící na Bali.

Z mého pohledu je pro celý svět tato situace dokonalou příležitostí k tomu si uvědomit, co je v životě a k životu opravdu potřebné, příležitostí k tomu, abychom se na chvíli zastavili a čas věnovali sami sobě a našim nejbližším. Věřím, že pro každého z nás to byla v jistém smyslu zkouška, nové poznání a příležitost ke změně, doufám, že u většiny k té dobré správné změně. Přeji nám a naší planetě lepší zítřky.

Lidovky.cz: Jak je na tom země po ekonomické stránce?
Tak to si netroufám říct, ze svého laického pohledu to asi nedokážu správně posoudit.