Cesta kolem světa stopem. Nejmilejší lidé jsou muslimové, říká cestovatel |
Za dva měsíce prostopoval Pavel Klega východní Evropu a Tureckem vstoupil na Blízký východ, kde objevil kouzlo pomalého cestování. V Gruzii strrávil tři měsíce, protože si našel běloruskou přítelkyni a učil se ruskému jazyku.
Z Arménie navštívil sporné území Náhorního Karabachu, které nakonec opustil bez výstupního víza nočním nelegálním přechodem statní hranice. „Do hraničního města mě v noci stopem dovezla tajná policie. Pak jsem se pešky vydal na hranici a v přilehlé vesnici jsem překročil most přes bouřlivou řeku, abych vstoupil zpět na arménské území. Málem jsem si tehdy nadělal do gatí, vypráví.
V Kavirské poušti v Íránu stopnul mladíky, se kterými romanticky srkal čaj a kouřil afgánské opium u táboráku uprostřed hor. Na potřetí se mu nepodařilo zdárně prodloužit vízům a disciplinární pasová kontrola mu udělila 48 hodinové ultimátum na opuštění íránského teritoria. Přes to všechno zvolil časově náročnou cestu do jihovýchodní provincie Chuzestán, kde se pokoušel získat irácké vízum pro přechod do Kuvajtu.
To mu však bylo zamítnuto a on se v zemi ocitnul nelegálně. S pomocí Íránce, kterého potkal na ulici se mu podařilo uplatit policejního kapitána a ze země vycestovat legálně přímou lodí do Kuvajtu. „Brečel jsem tehdy ze strachu, co se mnou bude jako malý kluk,“ dodává.
Výbuch bomby i podezření na spolupráci s ISIS
V Kuvajtu v den výbuchu bomby v šiítské mešitě v Kuvajt City byl zatčen policií a posléze vyslýchán a uvězněn na jednu noc. Během dvouměsíčního pobytu se pokoušel získat saudské tranzitní vízum. Po pětinásobné návštěvě saudské ambasády, kde nikdo nehovořil anglickým jazykem, mu bylo vízum definitivně zamítnuto, protože není muslim. V ten stejný den, kdy již žil druhým týdnem na pláži, potkal mladého Kuvajťana, který ho pohostil v otcově domě a zaplatil mu letenku do Jordánska. „Saudská Arábie je pevnost a je už lehčí se dostat do Severní Koree nebo Turkmenistánu,“ přiblížil cestovatel.
  |
Během cesty Jordánským královstvím ho policie naháněla vrtulníkem po tom, co bezelstně přenocoval na kopci u města Karak. Posléze ho zatkla a vyslýchala v arabském jazyce s podezřením na spolupráci s Islámským státem. V podvečer tentýž den byl propuštěn bez obvinění. “Komisaři, který mě vyslýchal, trvalo půl hodiny, než pochopil, že arabský jazyk neovládám,“ uvedl stopař.
Po roce v Izraeli
Po roce dostopoval do Izraele, kde se mu během tří měsíců podařilo nastříhat videa z první části svého putování, které postupně publikoval na YouTube. Prozkoumal Izraelem okupované Golanské výšiny, které podle mezinárodního práva patří Sýrii.
Právě v Egyptě se paradoxně pozastavil na téměř celý rok. Nejdříve si z něj na měsíc odskočil na indonéský ostrov Bali. Tam se pokoušel doplavat na ostrov Menjangan. Při návratu do Egypta musel z geopolitických důvodů vyhodit pas s razítkem z izraelsko-egyptské hraničního přechodu a přicestoval do Egypta bez něj. „V Indonésii na letišti jsem si ve shonu zapomněl vzít záložní pas na palubu letadla a se starým pasem by mi později nebylo uděleno súdánské vízum. Chybělo málo a Egypťané mě tehdy málem zavřeli jako teroristu,“ vzpomíná.
Na Sinajském poloostrově zůstal dva měsíce, přírodně si zde léčil tropickou infekci nohy. „Farmaceutické prášky neužívám už přes 4 roky a veškeré nemoci léčím pouze přírodními cestami,“ vypověděl.
V Súdánu čelil další výzvě, kterou si sám zvolil, a to projet zemi bez peněz. Mezinárodní platební karty v Súdánské republice nefungují a on si do země záměrně přivezl dolary pouze na etiopské vízum. Do toho mu byl navíc na začátku cesty odcizen telefon a on neměl ani možnost se spojit s rodinou či orientovat se pomocí mapy. “Většina lidí se bojí být bez peněz. To byl i můj případ a proto jsem se s tím rozhodl takto vypořádat. Prošel jsem si těžkými chvílemi a zažil neuvěřitelnou súdánskou pohostinnost” přiznal mladík.
