Pondělí 27. ledna 2020svátek má Ingrid 3 °C zataženo Předplatné LN
Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Marrákeš, brána do pouště a Vysokého Atlasu. Centrální náměstí se večer mění v obrovský fast food

Šířka uliček medíny akorát tak na jednoho mezka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šířka uliček medíny akorát tak na jednoho mezka | foto: Darina Ivanovová

Město do červena zbarvené, páté nejnavštěvovanější v Africe, s nejkrásnějším hotelem na světě a rozhodně s jedním z nejživějších náměstí. Do Marrákeše v Maroku jsme vyrazili na novoroční týden a konalo se příjemné překvapení. Překvapení majestátností Atlasu, zahradami jak z pohádek Tisíce a jedné noci, úžasnou chutí čerstvého džusu z marockých pomerančů, vkusností řemeslných výrobků i novou výstavbou.

Naší vstupní branou do Marrákeše bylo letiště Menara. Voní ještě novotou, vzdušná budova terminálu se 72 pyramidami s fotovoltaickými skly byla dostavěna v roce 2008. Z vnějšku jí dominují jen dvě barvy – bílá a zlatá. Všude přítomný motiv arabesek vás nenechá dlouho váhat, v které části světa se nacházíte. 

Budovu nazval newyorský časopis Travel and Leisure „úspěšným příkladem sňatku islámské a moderní architektury“ a zařadil ji mezi 13 nejkrásnějších letišť světa. Letiště jak kdyby chtělo předznamenat estetičnost jen 6 kilometrů vzdáleného centra města. I na jeho nesčetných tržištích jen stěží naleznete nevkusný řemeslný výrobek, ať už jde o věci z kůže, koberce nebo keramiku. Výjimku tvoří suvenýrové magnety, pro které by měla být zavedena speciální kategorie globálního kýče.

Zahrady hotelu La Mamounia
V labyrintu Ait Ben Haddou

Bydleli jsme v samotné medíně (marrákešská je zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO), opevněném srdci každého severoafrického starého města, jež je tvořeno změtí křivolakých, často krytých uliček, u kterých si nikdy nemůžete být jisti, kam vyústí a zda vůbec někam vyústí, neboť většina z nich je slepá. Na konci jedné slepé uličky byl i náš rijád – typický marocký dům o dvou patrech s vnitřním nádvořím, pavlačovým ochozem a střešní terasou. Jak pravil pan domácí, nebyli jsme zde prvními československými hosty - exkurz do dějin českého samostatného státu jsem vzdala ve chvíli, kdy nám oznámil, že poslední naše krajany z Krakova uvítal předminulý měsíc.

Všude po městě se domluvíte francouzsky, ač úředními jazyky Maroka jsou arabština a berberština, francouzština je prý povinná ve škole (neověřený zdrojem této informace je místní taxikář).

Večer se život záhadnou gravitací stahuje k Djemaa El Fna, centrálnímu obrovskému náměstí, které už po staletí slouží jako kabaret, meeting point i obrovský fast food v jednom. S padajícím šerem se rozezní náměstí bubnováním a píšťalami, jsou tu doma muzikanti, zaříkávači hadů, věštci, břišní tanečnice, holubář se svými okřídlenci, kejklíři s nebohými opičkami na vodítku, tatérky s hennou, stejně jako prodavač zubních protéz, zubař, prodavači fezů a Senegalci kroužící prostorem se svým artiklem etno triček a slunečních brýlích zapíchnutých do velkých polystyrénových desek. A všemu vévodí desítky stánků s jídlem, které jsou pro snadnější orientaci označeny čísly a ke každému náleží pár výřečných naháněčů zákazníků. 

Zahrady hotelu La Mamounia

Jí se kolektivně u dlouhých stolů na lavicích, na dezert je možné poodejít ke stánkům se sušeným ovocem a vše spláchnout typickým (pro mě přeslazeným) čajem z máty nebo verbeny (považované dříve za magickou rostlinu s afrodiziakálními účinky). Stejně tak je možné si nechat udělat čerstvý džus u stánků s pyramidami citrusů, ty právě v lednu dozrávají. Chuť je božsky nezaměnitelná a za českou cenu freshe tady pořídíte minimálně trojnásobné množství. U mě s přehledem zvítězila šťáva z granátových jablek, logicky je to ta nejdražší… Neradno se zastavovat na jakékoliv zvolání trhovců vaším směrem, jste neúprosně lapeni a jen tak nevyváznete. 

Stejně tak je jakýmsi radarovým čidlem odhalen sebeskrytější pokus o fotku a vymáhán bakšiš za to, že se někdo stal objektem vhodným zaznamenání, jedno, zda na mobil nebo na foťák. Co komu vypadne na náměstí z ruky, to tam i zůstane, minimálně do brzkých ranních hodin, kdy je náměstí vysmýčeno a spláchnuto vodou. S ránem je náměstí ospale poklidné a pusté, vévodí mu taxíky a mikrobusy, které rozváží turistické ovečky na jednodenní až třídenní výlety.

Marrákeš je totiž startovním místem k výletům do Vysokého Atlasu a dál za něj do Zagory, vstupu do kamenité pouště, nebo do pouštních dun u Merzougy. Nocování v pouštních stanech jsme odpískali, teplota v noci padala pod nulu a romantický efekt „břicho spálené ohněm a záda zmražená“ mě už dávno nepřitahuje. Západním směrem od Marrákeše se dá na jeden den vyrazit do přístavního města Essaoiura na pobřeží Atlantiku, architektura se v něm nese výhradně v bílo-modré barevnosti. Místní ho nazývají městem umělců a atmosféra je tu po hektické Marrákeši duševním balzámem. 

Výhledy Z Vysokého Atlasu

Výhledy Z Vysokého Atlasu

Pro mě zůstane navěky městem, kde jsem jedla na Silvestra ty nejchutnější a nejčerstvější grilované sardinky v malém bistru U Zaka. Po naší objednávce mladý majitel odběhl pro ryby, před bistrem na ulici usedl na stoličku, před sebou na zemi rozdmýchal improvizovaný gril a za pár minut servíroval. Před branami medíny je dlouhatánská písčitá pláž a město je marockou Mekkou surfařů.

Absolvovali jsme přejezd přes Vysoký Atlas cestou přes Ait Ben Haddou do marockého Hollywoodu – Ourzazate. Silnice se horsky klikatí až do průsmyku ve výšce, která o víc než půl kilometru trumfuje Sněžku. Míjíme kasby -opevněné hliněné pevnosti v horských vesnicích, jakési rodinné hrady, malá políčka v údolích i na stráních. Svodidla chybí, silnice je občas prašná, právě se pracuje na jejím rozšíření. „No, a co až budete nahoře, to teprve budou panorámata“ , slovy paní Homolkové. A opravdu výhledy jsou na ukroucení hlavy. Dokonce i koulovat se můžeme, v průsmyku leží sníh. Pak klesáme do ikonického místa Ait Ben Haddou, což je ksar (shluk hliněných staveb s dekorací z nepálených cihel, který je ohraničený vysokými zdmi) na stezce karavan ze Sahary do Marrákeše. Tenhle ksar leží u slané řeky v mělkém údolí a zcela určitě jste ho viděli. 

Zahrál si totiž v mnoha filmových trhácích od Lawrence z Arábie, přes Kleopatru, Gladiátora, Smrt na Nilu až po Hru o trůny. I když už se stal výhradně turistickou atrakcí, zachovává si své kouzlo. Na cestě k blízkému městu Ourzazate vyrostly rozsáhlé filmové ateliéry, prý jedny z největších na světě, mají i své návštěvnické centrum. Ourzazate nás uvítá obrovskou filmovou klapkou na kruhové křižovatce, je úhledné, čisté, zjevně netrpí nedostatkem financí, oproti Marrákeši však, třeba se mýlím, ospalý Zapadákov.

Marocká keramika

A tak tedy zpět do pulzující Marrákeše - doporučuju k návštěvě místní zahrady, ať už Jardin Secret v medíně, která dostává svému jménu, protože v uličce vchod do ní snadno přeběhnete, nebo Jardins Majorelle, pojmenované po francouzském malíři a zachráněné Yves Saint Laurentem a Pierrem Bergé, kteří zahrady koupili, aby tak zabránili jejich likvidaci při připravované výstavbě hotelového komplexu. Ostatně popel slavného YSL byl rozprášen právě tady, v růžové zahradě blízko jejich vily. Zahrady jsou kontrapunktem čilému ruchu na soucích - tržištích, oázami klidu a zároveň botanickými zahradami s orientálními altánky, zurčícími fontánkami a občas i nějakým tím baldachýnem vlajícím ve vánku. 

Podobný, takřka snový svět nabízí i slovutný hotel La Mamounia, který pravidelně obsazuje první příčky anket o nejkrásnější hotel světa. Byl založen ve dvacátých letech minulého století a jeho atmosféry si užívali Churchill, Roosevelt, Hitchcock i The Rolling Stones. Hotel obklopují zahrady s pomerančovníky, růžovými keři, kaktusy a 200 olivovníky, z nichž některé pamatují víc než půl tisíciletí. Hotel můžete navštívit, i když nejste jeho hosty, mezi jedenáctou hodinou dopoledne a čtvrtou odpolední. Dejte si ve venkovní kavárně s výhledem do zahrad čaj či kávu a pak už jen čekejte, odkud se vynoří Hercule Poirot. 

Premium

Český student ve Wu-chanu: Všichni to podcenili. Kvůli rodině bych chtěl zpět domů

Daniel Pekárek (vlevo) ve Wu-chanu s kamarády. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Když loni v srpnu odletěl do čínského Wu-chanu za vzděláním, nepočítal s tím, že o pět měsíců později bude v tomto...

Premium

Léčil jsem lidi homeopatií. Pak jsem zjistil, že funguje jinak, než mi říkali

Profesor Edzard Ernst, odborník na testování účinnosti alternativní medicíny,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Homeopatie je přes dvě stě let stará medicína. Znamená to, že patří do starého železa, nebo má stále co nabídnout?...

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vratislav Kulhánek v lednu 2020 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...

Nejlepší příběhy píše sám život. Tyto deníčky u vás v loňském roce zabodovaly
Nejlepší příběhy píše sám život. Tyto deníčky u vás v loňském roce zabodovaly

Deníčky jsou již neodmyslitelnou součástí eMimina. Z každého měsíce roku 2019 jsme vybrali jeden z mnoha příběhů, který vás chytl za srdce.