Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
První dny... Myslím si, že ty si pamatuje úplně každý. Už jen kvůli tomu časovému posunu, který mě donutil jít spát v 6 večer a od 4 ráno jen koukat do stropu a pomalu si uvědomovat co jsem to vlastně provedla. Zjištění, že rodinu, kterou vídám každý den už 17 let, neuvidím celých 10 měsíců?! Panika je slabé slovo. Předtím mi ani nedocházelo, co to obnáší. Takže prvních pár dní bylo trošku zmatených. A budete se divit, ale i představa o Mexiku nebyla ani zdaleka taková, jaká je skutečnost. Po ulicích (v mých představách prašných) se na koni (popřípadě oslovi) neprojížděli blázniví Mexičani se sombrérem, knírem a tequilou v ruce. Ano, přiznávám, že mé představy byly trošičku nereálné, ale stejně jsem si nedokázala nějak uvědomit, že tohle je Mexiko a já tu na chvíli budu bydlet. Ale abychom nezůstali jen u mých pocitů. Lidé jsou tu nehorázně milí, až na to, že mluví španělsky a já na začátku nerozuměla ani slovo. Našlo se pár obětavců, kteří mi vysvětlovali věci v angličtině, aby ten začátek nebyl až tak velkým šokem. Ale musím přiznat, že už od začátku se mi Mexiko moc zalíbilo.
Kdo je Helena Peterková?Studuji šestileté gymnázium Na Pražačce se zaměřením na němčinu. Ale po nabídce od Rotary jsem začala myslet na nový jazyk španělštinu, který jsem si hned zamilovala. Se studiem do budoucna bohužel ještě jistá nejsem, ale poznávání nových míst a lidí patří mezi mé oblíbené. A kvůli tomu jsem se i rozhodla pro rok v zahraničí. Předtím jsem nestrávila více jak dva týdny bez rodiny a právě nabídka od Rotary mě přiměla přemýšlet o něčem novém. Zezačátku jsem si nevěřila natolik, abych někam odjela sama, ale možná právě ta nedůvěra hrála velkou roli v konečném rozhodnutí. Rozhodla jsem se jí překonat a ne se jí bát. A to doporučuji všem. Když vám v cestě stojí něco, čeho se bojíte, jděte do toho. Ten pocit, kdy to zvládnete, je k nezaplacení. |
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
No abych dala pravdu najevo, musím říci, že v Čechách jsme asi moc čistotní. Zděšeně jsem zjistila, že nejenom že tady chodí celý den v botách, ale dokonce s nimi i skáčou do postele! Jako je to jejich postel, tak si můžou dělat co chtějí, ale když mi poprvé sestra dala zabahněné boty na můj polštář, trošku jsem vylítla. A další věc? Dělalo mi velký problém si zvyknout na časový pojem u Mexičanů. Ze školy mě rodiče vyzvedávali o hodinu později, sraz s kamarády se taky vždy odkládal na dobu neurčitou, a musím zmínit jejich nejoblíbenější slovo "mañana" což znamená zítra. A vždy když se Mexičana zeptáte na důležitou věc, kterou potřebujete vyřídit co nejdříve, řeknou vám zítra. Nikam tu prostě nespěchají a vše se dělá na poslední chvíli. Ale tak já už jsem si zvykla, tak doufám, že až přijedu domů, nebudu všem odpovídat "mañana".
Lidovky.cz: Chcete se do Česka/do Mexika ještě někdy vrátit?
Do Česka se určitě vrátit chci. Předtím jsem byla hrozně nespokojená s tím, kde to žijeme. Ale když to člověk porovná se zemí na druhé straně polokoule, tak je to něco jiného. Proč se asi tak říká "Všude dobře, doma nejlíp"? Je to totiž jen a jen čistá pravda. Člověk si pořád na něco stěžuje, ale když vidí i jiný styl života, hned si uvědomí jaké bohatství vlastní on sám. Česká krajina je nezapomenutelná a ochota lidí je k nezaplacení. A co se týče návratu do Mexika? Určitě to zahrnuji do mých plánů do budoucna. Chvíli tu sice trvá, než si člověk najde pravé přátelé, ale když je najde, není to krátkodobá záležitost. A Mexiko je obrovská země a vždy se tu najde místo, kam se člověk má podívat a objevit nějaké krásné okolí. Takže na cestování určitě doporučuji.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Doufala jsem, že na tuto otázku nedojde. Poslední dobou se snažím naprogramovat můj mozek tak, aby přestal myslet na české jídlo a jeho dokonalost. No dokážete si představit rok bez nedělních obědů u babičky, které vždy zahrnují samé nezdravé dobrůtky jako je například kachna s knedlíkem, vepřo-knedlo-zelo nebo svíčková? No já nevím jak vy, ale já se přiznávám, že slintám už jen při té představě. Přiznávám se, že dobrá kuchařka zrovna nejsem. A typické české jídlo zahrnuje knedlík, na který v cizině odvahu sama nemám. Pak se mi to nepovede a všichni si budou myslet, že nedokážeme uvařit poživatelné jídlo. Tak jsem to vzala trošku oklikou a uvařila jsem třeba špagety a karbanátky. Říká se, že v jednoduchosti je krása. A v případě rychlých a na přípravu lehkých karbanátků se to ideálně hodí. Všichni se jen oblizovali.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Vždy, když sdělím, že jsem z Česka, existují dvě reakce. První, ta lepší, je, že se dotyčný začne rozplývat nad krásou, přírodou a historií. A ta druhá? Nemají tušení, o co jde. Ptají se, jestli to nemá náhodou být Československo, nebo "Kde je tohle město? To neznám..." a taky se mi už párkrát stalo, že na mě začali mluvit anglicky s dojmem, že náš mateřský jazyk je angličtina (jednou se mi to samé stalo i s ruštinou). Ale naštvaná nejsem, spíš mě to jen pobaví. Všechny jsem poučila a doufejme, že to některým zůstane v paměti.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Přiznám se, že politický fanoušek zrovna nejsem, ale co jsem se tak párkrát bavila s lidmi, na politiku nadávají všichni stejně. Je tu obrovská korupce a ani se to nikdo nesnaží nějak skrývat. Všichni o tom vědí, ale co obyčejný lid může udělat? Jen koukat v televizi na nadšené politiky a poslouchat samé lži. To je věc, kterou tady nikdo asi nezmění.
