Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

'Mexičané se vás neustále dotýkají, neomlouvají se ze schůzek a telefonují v kině'

USA

  6:32
Historik Lukáš Perutka žije v Mexiku už dva a půl roku. Momentálně vyučuje na univerzitě v Tecnológico de Monterrey. „Studenti jsou například překvapeni, že na jejich dotazy odpovídám obratem a nikoli v průběhu dalších dnů. Rovněž se předpokládá, že pokud máte nějaké plány, musíte všechno zorganizovat sami. Na některé slíbené a nepřipomenuté výlety čekám třeba už dva roky. Velké komplikace přináší v Mexiku i domluva schůzky. Místní ve stanovenou dobu totiž obvykle nepřijdou a mnohdy se také nedostaví vůbec,“ říká.

Lukáš Perutka foto: Archiv Lukáše Perutky

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Asi nejvíce mě upoutala místní diverzita. Sami Mexičané říkají, že uvnitř jejich vlasti existují tři odlišné země – sever, který tak trochu připomíná Spojené státy americké, střed se svou bohatou koloniální historií, jež se snoubila s tou nativní a indiánský jih. Rozdíly tu ale nejsou jen geografické, nýbrž i sociální. Lidí žijících v chudobě je tu ohromné množství a v kontrastu k tomu je zde relativně hodně neskutečně bohatých jedinců. Koneckonců jednu dobu byl nejmajetnějším člověkem planety místní magnát Carlos Slim. A pokud jde o střední třídu, ta se příliš nepodobá té evropské/české, ale je podstatně movitější. Co také na první pohled zaujme je míra urbanizace. Téměř 80 % populace žije ve městech, nutno poznamenat, že hodně velkých. Samotné hlavní město patří k nejlidnatějším na světě. V protikladu k tomu stojí málo zabydlený venkov, který působí velice prázdně. V porovnání s Českou republikou je tu hustota zalidnění asi třikrát menší. Důvodem je více pracovních příležitostí a alespoň minimální infrastruktura ve větších aglomeracích. Města ovšem vznikala hodně živelně, bez nějakého plánu nebo regulace, proto je každý dům jiný a připomíná spíše garáž s nadstavbou, elektrické dráty jsou taženy vzduchem, veřejný prostor je katastrofální a cestovat jinak než autem je přinejmenším komplikované.

Kdo je Lukáš Perutka?

Lukáš Perutka (narozen 1982) žije v Mexiku již dva a půl roku. Nejprve získal vládní stipendium a polovinu roku 2012 strávil ve městě Morelia, od léta 2014 je pak hostujícím vyučujícím světových dějin a panoramatu Latinské Ameriky na univerzitě TEC Monterrey. Je absolventem doktorského studia iberoamerikanistiky na Univerzitě Karlově v Praze a zabývá se především trojstrannými vztahy Evropy, Spojených států amerických a Latinské Ameriky. Je autorem dvou knih Checoslovaquia, Guatemala y México en el período de la Revolución Guatemalteca a Za to spasitelské moře. Emigrace z Rožnovska do Texasu.

V paměti mi také utkvěl jeden povahový rys Mexičanů. Ani ne tak vřelost, vstřícnost nebo neklamná bodrost, to vše člověk vyčte předem nebo odpozoruje od turistů. Ačkoli po několika letech jeden zjistí, že to ani s tímto není tak úplně jednoznačné. Mě překvapilo spíše to, co jsem si pro sebe nazval dětskou povahou. Nejvíce se to projevuje na výbavě domácností. Praktické věci jako pračku nebo ledničku tu mají mnohdy obstarožní a čekají, až doslouží. Na druhou stranu novou televizi s větší a placatější obrazovkou si koupí hned jak je na trhu. Podobně je to s tablety a telefony, které tady (zejména ti bohatší) mění každou chvíli. Ještě bych snad dodal, že když jsem se v létě 2014 přestěhoval do Monterrey, každý se mě tu ptal, jak zvládám to úmorné vedro (už jsme tu měli i 42 stupňů). Patrně to patří k místnímu koloritu stejně, jako když se vás Angličané ptají na počasí. Když už vám tu otázku položí podvacáté, lehce získáte dojem, že to vedro tady snad vymysleli.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
V Mexiku, podle mého názoru, nemůžete vyloženě narazit s ničím. Přece jenom jejich kultura není zase tak moc odlišná od té naší. Jde tedy spíše o drobnosti jako je zouvání, když k někomu přijdete na návštěvu. V tomto jsme ale v rámci světa spíše atypičtí my, než Mexičané, kteří sundání obuvi nevyžadují. Netradiční je tu malá intimní zóna. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl, že při běžném rozhovoru vás někdo neustále plácá do zad, cloumá vám rukou, mluví na vás z několika centimetrů, nebo vás v jednom kuse bere kolem ramen. Kapitolou samu pro sebe je samozřejmě dochvilnost a spolehlivost. Studenti jsou například překvapeni, že na jejich dotazy odpovídám obratem a nikoli v průběhu dalších dnů. Rovněž se předpokládá, že pokud máte nějaké plány, musíte všechno zorganizovat sami. Na některé slíbené a nepřipomenuté výlety čekám třeba už dva roky. Velké komplikace přináší v Mexiku i domluva schůzky. Místní ve stanovenou dobu totiž obvykle nepřijdou a mnohdy se také nedostaví vůbec. Zní to možná překvapivě, ale vše navíc komplikuje kulturní porozumění. Jednou se mi stalo, že jsem na schůzku raději dorazil o 15 minut později, typicky po mexicku, abych někde nepostával. Kamarád na mě už ovšem čekal s tím, že normálně sice chodí o 15 minut později, ale protože měl setkání s Evropanem, chtěl mě mile překvapit a dorazil včas. Jinými slovy nikdy nevíte, zdali máte jít na čas nebo ne. Může se vám stát, že budete za nespolehlivého nebo si prostě postojíte.

Lukáš Perutka

Za dva a půl roku jsem tu ale vážněji narazil pouze jednou. Už jsem si zvykl, že do kina chodí lidé místo za zážitkem spíše za večeří a svítící, nebo pípající telefony mne nechávají chladným. Když ale jeden obtloustlý pán za mnou bez nejmenší skrupulí začal telefonovat, to už jsem se neudržel. S jistými poznámkami hovor ukončil a začal ke mně vrhat vyzývavá gesta. Na to jsem namítl, že jsem jej přerušil právě proto, abych v klidu dokoukal film a že se pak můžeme sejít na parkovišti. Během zbytku projekce ale zřejmě vystydl a už jsem na něj nenarazil.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Rozhodně ano. I když mi tu na univerzitě nabízeli stálý kontrakt a je to pro mne skvělá zkušenost jak prožít Latinskou Ameriku, přeci jen mi zde schází spousta služeb a každodenních drobností na které jsem zvyklý v Evropě. Mexiko, myslím, rozhodně stojí za poznání, není v žádném případě tak nebezpečné, jak se zdá z televizních nebo novinových zpráv. Člověk tu musí být opatrnější, ale žít se tu dá celkem normálně. Je tak spíše věcí osobního pohledu každého, zdali by tu chtěl zůstat. Mně ovšem schází turistické výšlapy do krajiny, pestré kulturní vyžití, nebo fungující infrastruktura. Jak jsem odpozoroval místní dopravu, radši tu za volant vůbec nesedám. Když ale chodím na nákup pěšky a uskakuji před nervózními šoféry, připadám si jako akrobat v cirkuse. Jsou to možná tyto a další „evropské“ drobnosti, ale je jich příliš mnoho, abych se jich dokázal trvale vzdát.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Držím se jedné parafráze: „V Římě jez, co jedí Římané.“ Česká kuchyně mi tak nechybí, neboť ta místní je naprosto vynikající a celosvětově uznávaná. Ostatně člověk cestuje přece proto, aby poznával něco nového, protože svíčkovou si může dát kdykoliv doma. Nehledě na to lze prakticky všechny české pokrmy udělat. Minimálně tady v Monterrey jsou téměř jakékoli evropské suroviny dostupné, i když dražší. Praví čeští gurmáni tak nemusejí přijít zkrátka ani v Mexiku. Jedinou ingredienci, kterou jsem zatím neobjevil, je hrubá a polohrubá mouka na knedlíky. Kdybych vyvinul větší úsilí, možná bych ji někde sehnal, ale než pobíhat po městě, raději udělám knedlíky hrníčkové, které vždy přátelům chutnaly. Ostatně vždy se snažím udělat kamarádům něco českého a přitom dostupného z místních čerstvých surovin. Ty se někdy jmenují sice stejně, ale chutnají trochu jinak – například majoránka nebo kmín. Dělal jsem tak například kuře na paprice, bramboráky, jidáše nebo vánoční perníčky a vše bylo snědeno s nepředstíraným, alespoň doufám, nadšením.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám a učení češtiny by záleželo na okolnostech. S velkou pravděpodobností ale ano, kdybych se zde rozhodl zůstat déle. Po případném návratu do Evropy by se tak alespoň mohly rychleji začlenit – vystudovat bilingvální gymnázium a pokračovat na univerzitu. Kvalitní vzdělání dětí zde totiž není samozřejmostí a může se hodně prodražit.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
První, co vám zejména starší lidé povědí, je: „Áááá ́, Checoslovaquia.“ Většinou totiž nezaregistrovali, že v devadesátých letech došlo k rozdělení republiky. K Československu tu mají nicméně vřelý vztah, zejména díky kvalitním produktům – zbraně, motocykly, průmyslové stroje, sklo, v menší míře obuv atd. Díky olympijským hrám v roce 1968 znají velice dobře Věru Čáslavskou, která si věrné publikum získala nejen skvělými výkony a politickými gesty, ale především užitím mexických hudebních motivů při svých sestavách a také svatbou s Josefem Odložilem v metropolitní katedrále v Ciudad de México. Její veselka se tak stala mexickým národním svátkem.
Menší část Mexičanů také zná některé kulturní osobnosti jako Antonín Dvořák, Bedřich Smetana a velmi populární je grafik Alfons Mucha. Mnoho lidí také vzpomíná na události pražského jara v roce 1968. Ve stejném roce totiž došlo ke studentským nepokojům v hlavním městě, které byly tvrdě potlačeny policií. Pro mnoho Mexičanů tak vzniklo pouto mezi nimi a utlačovanými Čechoslováky. Tyto kulturní nebo společenské asociace ale mají spíše lidé s vyšším vzděláním. Pokud jde o mladší generaci, její příslušníci neznají ani tak Česko, jako spíše Prahu a mnohdy ani netuší, že je hlavním městem jakési České republiky. Prahu znají především vzdělanější anebo majetnější, kteří cestovali nějaký čas po Evropě a místo navštívili nebo o něm slyšeli od známých. Praha má totiž vynikající pověst jako město levné, atraktivní, živelné (zejména v noci) a plné historických památek, jejichž množství je absolutně neporovnatelné v rámci Mexika. Pravdou nicméně zůstává, že většina místních turistů má po návštěvě Prahy poněkud zkreslený obraz o české kultuře. Díky masivnímu reklamnímu smogu vám například budou tvrdit, že naším národním pitím absint a žádný Čech se nebaví více než při nekonečném skládání a rozkládání matrjošek.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku sleduji, avšak ve filtrované podobě. Jinými slovy moc nečtu mexické zpravodajské servery, kde je spousta marginálních témat, jež pro mne jako cizince nemají vůbec žádný význam – například privatizace důchodového systému. Mnohem větší smysl pro mě mají latinoamerické zpravodajské servery, které přece jen vytřídí ty důležitější události, navíc z celého kontinentu. Mexická politická scéna má samozřejmě mnoho odlišností. Systém je tu federální, prezidentský a z toho, myslím, plynou ty nejmarkantnější rozdíly. Hlavní odlišnosti ale vidím ve dvou věcech. V místní politice jde kandidátům o život. Prakticky před každými volbami se objeví zprávy, že byl někde někdo zastřelen, mnohdy kandidát, jenž se vymezil vůči organizovanému zločinu. Druhým rozdílem je míra korupce, která je společenským problémem celého subkontinentu, a která je v našich podmínkách těžko představitelná. Od ní pak jsou odvezeny fenomény jako nepotismus – protekce příbuzných a compadrazgo – kmotrovství v duchu slavné Coppolovy série.

češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Krom rozdílů ale má místní politická scéna s tou naší mnoho společného. Například hodně aktuální je znechucení voličů systémem a stranami. Po sérii zákonů totiž mohli v roce 2015 na guvernéry jednotlivých států a do jejich kongresů kandidovat nezávislí a nikoli jen příslušníci stran. Naplno se tak roztočila kola nepolitického populismu, jaký například známe v našich podmínkách a jaký se rozmachuje po celém světě. Například ve státě Nuevo León, kde se nachází i Monterrey, zvítězil bývalý člen Instutucionální revoluční strany (PRI – jež kontrolovala mexickou politiku prakticky po celé 20. století) Jaime Rodríguez Calderón, přezdívaný Bronco – neochočený hřebec. Před volbami v loňském roce se se stranou rozešel, neboť ta dala přednost jiné kandidátce, a vyhrál z pozice nezávislého lídra občanské platformy. V současné době se ale na něj valí kritika, neboť ve své kampani v duchu populismu slíbil všechno všem a momentálně mu už vázne plnění. Navíc i ona hesla o občanské společnosti a nezávislosti podle mnohých komentátorů pouze zneužil, aby naplnil své mocenské ambice. Ostatně své představy o společenství lidí vyslovil nedávno v kampani: „Když vidíš díru na silnici, zachovej se jako správný občan, kup pytel cementu a díru zalátej.“ Tento fenomén anti establishmentu se patrně projeví i v prezidentských volbách za 2 roky a vzhledem k tomu, že jsou jednokolové a uchazečů o post nejvyšší bude hodně, může dojít ke zvolení kandidáta s nízkou legitimitou. Být dosazen se 30 procenty voličských hlasů zrovna nebude silný mandát.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!