MEXICKÉ PODIVNOSTI: A možná přijde i klaun. Jak se ze zábavy pro děti stala zábava celé země

Kdysi v hluboké minulosti, když jsem byla v Mexiku poprvé a nestačila jsem na všechno kolem valit oči, jsem se náhodou ocitla na oslavě křtin. Odpolední dětská párty se totiž nesla v duchu uřvaného klauna, co přišel se dvěma polo-sexy pomocnicemi v proužkovaných podkolenkách, co se kolem něj pořád ovíjely, a já si radši do pusy cpala další a další tacos, abych nějak zaměstnala pokleslou sánku z nekončícího kulturního tyjátru. 

Eva Kubátová Ráda o sobě říkám, že jsem „sběratelka mexických podivností“, ale formálně jsem soudní překladatelkou a tlumočnicí španělského jazyka a vystudovanou historičkou se specializací na Latinskou Ameriku. Mou skutečnou vášní je ale pronikat čím dál hlouběji do mexické kultury (a hlavně gastronomie, protože láska k Mexiku rozhodně prochází žaludkem). A jsou to právě takové ty každodenní podivnosti, co mi dodnes, po letech žití v Mexico City, zvedají překvapeně obočí anebo koutky úst v úsměv. A alespoň špetku z nich bych Vám ráda promítla do svého blogu na lidovkách, přičemž další špetku pak najdete v knize Mexikopedie, která spatří světlo světa v listopadu 2020, či na webu Mexikopedie.  Eva Kubátová

Když v určité chvíli začal klaun děti nudit, jeho pozornost se obrátila na dospělé, a to byla teprve show! Klaun předváděl scénky ve stylu „vracím se domů namol a čeká mě doma žena s válečkem v ruce“, načež se přítomné matky od rodin umně vciťovaly do dramatických scén z partnerského života za zavřenými dveřmi. Telenovela hadr. Ale fajn, děti se řezaly smíchy, tak to účel splnilo, ale bylo to vpravdě bizarní představení.

A najednou střih a já stojím v hloučku lidí v parku, obklopujících právě probíhající představení ehm, klauna. Mexická rodinná neděle v parku Chapultepec jako vyšitá. Naše dvouletá dcera tleská, tančí salsu, ryčí smíchy nad sprostonárodními vtipy, kterým rozhodně nemůže rozumět, zatímco můj muž se před touhle prapodivnou zábavou choulí v růžku a moc nechápe, co to tam vlastně děláme, ale co…

Je to pecka, slzy smíchu se koulí po tvářích, objektiv foťáku krouží po tvářích kolemstojících a s úplnou přirozeností cvaká ty obří úsměvy od ucha k uchu, až se najednou ozve: „Čááááááu, güera (aneb generické označení pro holku světlejší pleti), odkud jseš?“ a všichni kolemstojící najednou s těmi obrovskými úsměvy zírají na mě. „To je super, že jsi z Česka! Nemám tucha, kde to je, ale vítej, jsme rádi, že jsi tady!“ „Díky, já taky,“ jen tak neslyšně hlesnu do potlesku ještě většího než všechny ty úsměvy najednou. A myslím to úplně vážně, klaun neklaun.

Mexická kultura je totiž klaunů plná. Zábava pro děti se postupně proměnila v určitý druh stand-up comedy, ve které se řeší i ty nejpalčivější problémy současné kultury. A jo, i teď v parku zazněla témata jako narcos, rozvody či pouliční násilí. Já vám nechci lhát, že se všechny tyhle věci, o kterých česká média informují, v Mexiku nedějí. Ale zabalené do toho klaunského úsměvu tahle realita bolela alespoň o něco míň. Tak třeba právě tohle je cesta za lepším Mexikem, kdo ví.