MEXICKÉ PODIVNOSTI: Limuzíny, drony a tylové sukně. Jak vypadají patnácté narozeniny Mexičanek?

Quinceañeras, patnáctileté Mexičanky (ne Mexičani, protože kluci prostě na fiestu nemají nárok) tam více či méně nadšeně pózují fotografům, nutícím veškerou posádku jejich doprovodu k tomu samému (a nutno uznat, že nikdo většinou neprotestuje). Protože být quinceañera, to je prostě něco! Ale ačkoliv mě i po letech v Mexiku z praktického hlediska tahle latinskoamerická kulturní podivnost nechává relativně chladnou (rozumějte: naše dvouletá dcera stále ještě nemá spořicí fond na oslavy svých patnáctých narozenin), navenek vlastně pořád nevím, co si o tom myslet.

Eva Kubátová Ráda o sobě říkám, že jsem „sběratelka mexických podivností“, ale formálně jsem soudní překladatelkou a tlumočnicí španělského jazyka a vystudovanou historičkou se specializací na Latinskou Ameriku. Mou skutečnou vášní je ale pronikat čím dál hlouběji do mexické kultury (a hlavně gastronomie, protože láska k Mexiku rozhodně prochází žaludkem). A jsou to právě takové ty každodenní podivnosti, co mi dodnes, po letech žití v Mexico City, zvedají překvapeně obočí anebo koutky úst v úsměv. A alespoň špetku z nich bych Vám ráda promítla do svého blogu na lidovkách, přičemž další špetku pak najdete v knize Mexikopedie, která spatří světlo světa v listopadu 2020, či na webu Mexikopedie.  Eva Kubátová

Kulturní element uvádění do společnosti dívky měnící se v ženu, obří půjčky, které často tyhle oslavy provázejí, limuzíny, z jejichž střešních okýnek čouhá tak deset výrostků fotících si selfie, hordy fotografů, kameramanů a dronů… Ale na druhé straně i spousta radosti, hrdosti, krásných šatů (protože holky, která z nás by občas nechtěla vypadat jako princezna?), pozornosti upřené jen a jen na oslavenkyni, tanec s tátou (protože tanců s tátou není nikdy dost a při vší té nervozitě z oficialit je lepší si je zopakovat, a tím i o to víc užít), nějaké ty oslavné proslovy a k tomu všemu muzika, dobré jídlo a pití (protože v Mexiku ty oslavy snad nikdy nekončí)?

Možná mám nějaké ty formální výhrady vůči prapůvodnímu významu oslav dívčích patnáctých narozenin, ale nějak se ztrácí ve vší té zábavě, šustění tylu a užívání si bez zbytečného ptaní na to, co přinese zítřek. A tak pro vás ani dneska nemám rozuzlení ani happyend. Protože ten si v Mexiku najde každý sám. Protože Mexiko není jen černobílé, ale umí hrát všemi barvami duhy, a to nejen ve výkladních skříních šatů pro quinceañeras.