V knize Mexikopedie se potkáte s kapitolou „M“ jako „Monarcha stěhovavý“. Do dnešního dne jsme rádi jezdili do svatyně monarchů v Piedra Herrada, ale i přes opakované cesty se mi nikdy kvůli zimě nepoštěstilo vidět to, co fotobanky nabízí pod heslem „mariposa monarca“ – miliony motýlů poletujících v korunách stromů a zářících v ostrém slunci proti azurově modré obloze. I tak jsem ale za tuhle kapitolu šťastná, monarchové jsou pro mě obří srdcovka.
  |
Ale to, co jsme měly šanci spatřit s Adélou v úplné samotě a tichu lesa, jen za doprovodu indiánského průvodce, dona Chenteho z etnika Matlatzinků, bylo něco naprosto neuvěřitelnýho. Nádhernýho. Neopakovatelnýho. Nezapomenutelnýho. Ať se jdou všechny fotobanky zahrabat, protože tohle je fakt něco. Vidět monarchy a zemřít. Protože nic jiného už člověk v životě nepotřebuje. Jako by tímhle fakt viděl všechno. Je to totiž stoprocentní zen.
Eva KubátováRáda o sobě říkám, že jsem „sběratelka mexických podivností“, ale formálně jsem soudní překladatelkou a tlumočnicí španělského jazyka a vystudovanou historičkou se specializací na Latinskou Ameriku. Mou skutečnou vášní je ale pronikat čím dál hlouběji do mexické kultury (a hlavně gastronomie, protože láska k Mexiku rozhodně prochází žaludkem). A jsou to právě takové ty každodenní podivnosti, co mi dodnes, po letech žití v Mexico City, zvedají překvapeně obočí anebo koutky úst v úsměv. A alespoň špetku z nich bych Vám ráda promítla do svého blogu na lidovkách, přičemž další špetku pak najdete v knize Mexikopedie, která spatří světlo světa v listopadu 2020, či na webu Mexikopedie.  |
A tak pokud někdy zamíříte do Mexika právě s touhou vidět monarchy (OK, nemusíte pak hned umírat, to by byla škoda), zkuste napsat Matlatzinkům do Ekoturistického centra Maatawi. Je to neuvěřitelná indiánská kultura v horách kolem městečka San Francisco Oxtotilpan. Kdysi před příchodem Španělů byli nesmírně mocní a žili na území pokrývající tři dnešní federativní jednotky Mexika – státy Michoacán, Guerrero a Estado de México (pro lepší představu prostě z úplného středu Mexika až k tichomořskému pobřeží). Dneska jich už je jen 1500 a jen půlka z nich pořád mluví matlatzinca a žijí právě jen v městečku San Francisco Oxtotilpan. Ale o tom až zase jindy, protože právě Matlatzinkové budou jednou součástí písmene „I“ v dalším díle mexikopedického abecedáře. Prostě a jednoduše „I jako Indián“. Téma, které mě budí ze snů, protože pro bílou holku není úplně snadné o Indiánech psát. Ale to už jsem se dostala, jak je mým zvykem, úplně jinam.
A tak, ať vás tu neuondám historickými detaily, pojďme se společně kochat motýly. Protože monarchové jsou jedni z těch nejkrálovštějších. Ostatně, mají to i ve jméně. Tak se kochejte, seč vám síly stačí.
