11. prosince 2018 5:30 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Moldavsko je zemí kontrastů. Když tu zaprší, Kišiněv se mění v jednu velkou řeku, říká Češka

Alena Sekeráková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Alena Sekeráková. | foto: Archiv Aleny Sekerákové

Praha Alena Sekeráková přijela do hlavního města Moldavska, aby tu deset měsíců pomáhala v místním charitativním centru jako dobrovolnice. Z Česka, které poslední roky bere spíše jako přestupní stanici, jí nejvíce chybí systém recyklace i kvalitní veřejná doprava. „Tady v trolejbusech trpím, cesty bývají zacpané a trolejbusům padají troleje, minule zase nešly zavírat dveře,“ popisuje Alena Sekeráková své každodenní zážitky z nejchudší země Evropy.


Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Když jsem přijela, tak mě hodně překvapilo, jak je Kišiněv zelené město. Jen během desetiminutové cesty trolejbusem od letiště jsem všude viděla slunečnicová pole a lesy. Ale na druhou stranu, když jsem cestovala do centra, tak na mě hned dýchla atmosféra socialistických budov. Byl to takový kontrast. Přišla jsem si, jak kdybych se vrátila zpátky v čase. Další mé první dojmy byly z první noci, kdy na mě zvonil opilý muž a pak jsem pod okny slyšela nějakou střelbu. Přemýšlela jsem, jestli je to tady normální. 

V Kišiněvě není neobvyklé bydlet třeba ve 20. patře.
Moldavsko.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Ano, jako Češi si většinou musíme dávat pozor na náš smysl pro humor a být více opatrní s ironií a sarkasmem, protože mám pocit, že se lidi v zahraničí kvůli tomu mnohem častěji uráží. Vysvětluji jim, že u nás je to normální, ale oni to vůbec nechápu. A také vždy, když mluvím s někým o českých zvycích, tak jsou všichni úplně šokovaní z toho, že dáváme kapra do vany, že na narozeniny děláme ’hobla‘ a že na velikonoce máme pomlázku. To si lidé myslí, že si dělám srandu.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Místní také obdivují náš systém recyklace a vratných lahví. Možnost vrátit skleněné láhve tady chvíli měli, ale vůbec to nefungovalo. A ještě jsme známí tím, že máme dochvilnou dopravu. V trolejbusech tady trpím, česká doprava mi hodně chybí. Jsou tu zacpané cesty a trolejbusům padají troleje, minule zase nešly zavírat dveře. A když prší, tak se Kišiněv mění v jednu velkou řeku, protože tady není moc kanálů. Jednou jsem šla do práce a před vchodem byl úplný rybník, ve kterém bylo asi 20 centimetrů vody, tak jsem nevěděla, co s tím. Nakonec jsem to přebrodila a boty jsem pak sušila celý den. Ale lidé se mi smáli, že už jsem tímto považována za místní. Jsem tu v hlavním městě a často si připadám hůř, než u nás na vesnici.

V Moldavsku jsou lidé obecně hodně ovlivnění ekonomickou situací země, je tady takový boj mezi sociálními třídami, střední třída tu chybí. A když patříš do vyšší třídy, tak to musíš hodně ukazovat. A také je v Moldavsku velká skupina starých lidí. Mladí lidé, pokud cestují, tak mají hodně podobné priority jako u nás. A právě proto, že si jsou vědomi, že v jiných zemích je to lepší, tak většina z nich Moldavsko opouští.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano, ale nevím, na jak dlouho. Chybí mi v Česku více mezinárodního nebo multikulturního prostředí a větší tolerantnost k odlišnostem. Tady je ta tolerance k odlišnostem, alespoň co se týče tématu uprchlíků, mnohem větší. Když se ptají místní na otázky uprchlictví, tak řeší například peníze, ale nikdo tu neřeší barvu pleti nebo náboženství. To jsou věci, které mi v Česku dost chybí. Takže i kdybych si hledala práci v Česku, tak bych chtěla takovou, abych mohla pracovat i s lidmi ze zahraničí.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Já na českou kuchyni moc nejsem odmalička, ale už jsem si za ty roky udělala takový zvyk, že si s sebou do zahraničí vozím majoránku a kmín, kdybych náhodou něco vařila, třeba bramboráky. V Portugalsku jsem vařila kuře na způsob husy se zelím a knedlíkem a to mělo velký úspěch. Nejvíce mi chybí domácí kečup od babičky a věci od nás ze zahrádky.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemám, ale určitě bych je česky učila, protože mi přijde, že čeština je hezký jazyk a přijde mi hodně praktický, i tady v Moldavsku. Když cestuješ do zemí, třeba jen na Slovensko nebo do Polska, tak se domluvíš. Pokud jsi například z Maďarska, tak to máš o dost těžší. A dalším důvodem, jsou české pohádky, protože si myslím, že to je jedna z věcí, na kterou můžeme být patřičně hrdí.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Tak první otázka vždy je, jestli jsem z Prahy. Všichni znají Prahu. Jednou se mě někdo dokonce zeptal, jestli je Česko hlavní město Prahy. Další asociace je klasika – pivo. Bohužel, pokud jsou to lidi, kteří navštívili jen Prahu, tak i trdelník. A třeba v Turecku je Česká republika hodně známá pro pornoprůmysl. V hodně zemích se setkávám i s tím, že lidé znají českou kinematografii. Třeba moje spolubydlící zná Pelíšky, nebo znají Ostře sledované vlaky. Jeden kluk napůl z Arménie, napůl z Ukrajiny byl dokonce větší znalec českých filmů než já. Česko tady znají, akorát si plno lidí myslí, že mluvíme a rozumíme rusky.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?

Politiku se snažím moc nerozebírat, ale co tak málo sleduji, tak politická situace tady není hodnocená jako pozitivní, je tu velká korupce a často tu bývají demonstrace. V Kišiněvě byl zvolen starosta, který byl proevropský, ale řekli, že ty hlasy se nepočítají, takže to zrušili. Politika se tady hodně řeší, je to tu mnohem vyhrocenější než v Česku. Já se sice točím spíše v tom tématu ekonomické situace, ale i to má s politikou mnoho společné. A ta ekonomická situace je tu probírána denodenně.

Alena Sekeráková

Vystudovala pedagogiku a andragogiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od mládí chtěla cestovat, objevovat a sebevzdělávat se. Začala proto jezdit nejprve na krátkodobé projekty Erasmus +,  během studia vyrazila na pět měsíců na erasmus do Maďarska. Po státnicích strávila 7 měsíců v Portugalsku prací v mládežnické organizaci a 2 měsíce v Turecku na krátkodobé EVS, nyní je na dalším projektu v moldavském Kišiněvě, kde pomáhá v Charitativním centru pro uprchlíky a žadatele o azyl. 

Najdete na Lidovky.cz