16. listopadu 2018 5:12 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Na dohled je Matterhorn. Kde si vychutnat skvělé jídlo s impozantním výhledem?

Švýcarská kuchyně je hutná a dokáže posilnit po náročném výstupu nebo celodenní... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Švýcarská kuchyně je hutná a dokáže posilnit po náročném výstupu nebo celodenní... | foto: Petra Tajovský Pospěchová

Málokterá čtyřtisícovka má tak ikonický tvar jako švýcarský Matterhorn. A snad žádná nemá tak kulinárně bohaté okolí jako on. Výhled na něj si můžete užít z horských rodinných bister, vysoko položených cukráren, michelinských restaurantů i od stolů tepajícího street food festivalu v Zermattu.

Nad okolím se vypíná jako dominantní a elegantní zub, nepřehlédnutelný solitér, který suverénně zastiňuje všechny okolní vrcholy. Matterhorn není na seznamu evropských čtyřtisícovek na špici co do výšky, z estetického hlediska však rozhodně vede.

Z horských městeček k němu má nejblíž elegantní Zermatt, kde je taky největší nadílka gurmetských podniků s výhledem na Matterhorn. Nejedna z těchto restaurací, vyhlášených skvělou kuchyní a vyhlídkou na štíhlý vrchol, se nachází vysoko nad údolím. Jejich návštěvu tak můžete spojit s výletem po pěšinách stoupajících až k třítisícovým sedlům a jezerům tyrkysových odstínů.

Sviští Stellisee

Dobrý výletní cíl, přes který se lze dostat k dobrému obědu, představuje malebné jezero Stellisee. Kdo má dost sil, vyšlápne sem rovnou z údolí, ležérnější výletníci vyjedou systémem lanovek na stanici Blauherd a odtud již snadno dojdou k vodní ploše rámované členitým travnatým terénem, v němž se skrývají desítky svišťů. Přivstanete-li si, přivítá vás jejich varovné hvízdání a určitě nejednoho hbitého huňáče zahlédnete.

Stellisee je z okolních jezer nejrozsáhlejší a jako zrcadlo je natočeno ke kuželu Matterhornu, který se v něm, je-li hladina klidná, odráží. Trochu jiný odraz dravčí hory můžete zahlédnout i v dalším jezeru, na něž narazíte cestou k lidským obydlím: Grindjisee je sice ukryto v houští, i sem však vrcholek Matterhornu dohlédne.

Asi dva kilometry pod ním už se nachází první místo, kde stojí za to začít degustovat švýcarské speciality. Ve výšce 2090 metrů nad mořem je tu mezi horskými chalupami skryt restaurant Paradies. Jeho terasa obepíná budovu ze dvou stran – tak, aby dominantní vrcholky bylo možné obdivovat ze všech úhlů. Otevřeno je tu jen v letní sezoně, od června do začátku října.

Matterhornský adresář

After Seven, Hofmattstrasse 4, Zermatt 

Dvě michelinské hvězdičky, kuchyně otevřená očím strávníků a nepřehlédnutelné interiérové doplňky. V kuchyni se přirozeně potkává místní tradice s exotikou. 

Bergrestaurant Bettmerhorn, Chalet Bettmerhorn, Bettmeralp 

Panoramatická restaurace pod vrcholkem Bettmerhornu je na konečné lanovky z údolí. 

Bergrestaurant Paradies, Eggen, Zermatt 

Domácká restaurace v oblasti zermattských pěti jezer. Mají tu výborné těstoviny. 

Findlerhof, Findeln 

Rodinná hospůdka s vřelou atmosférou a skvělou rustikální kuchyní. Specialitou paní domu je dezert: ementálové pusinky. 

Horli-Hitta, Eggishorn, Fiesch 

Horská chata pod Eggishornem nabízí jednoduchou domácí kuchyni. 

Chez Vrony, Findeln, Zermatt 

Rodinný podnik, který tradiční horská jídla koření luxusními ingrediencemi, jako jsou lanýže. 

Kulmhotel, Gornergrat, Zermatt 

Rozlehlá terasa na konečné ozubené železnice na Gornergrat nabízí úchvatný výhled na okolní čtyřtisícovky. Západ či východ slunce jsou zde nepřekonatelné. 

Ristorante Capri, Hofmattstrasse 12, Zermatt Italský chef Salvatore Elefante pro Capri získal jednu michelinskou hvězdičku a hosty dlouhodobě přitahuje lahodnou středomořskou kuchyní. 

Waldhaus, Bettmeralp 

Rodinný hotel Berchtoldových má francouzského kuchaře s nepřehlédnutelným talentem pro přípravu místní verze cordon bleu i raclette. 

Zermatterstübli, Bahnhofstrasse 64, Zermatt 

Zdejší fondue patří na seznam jídel, která v Zermattu musíte ochutnat.

Těch pár měsíců v roce sem gurmety táhne kuchyně elegantní a současně rustikální. Na menu vždy najdete domácí těstoviny: ravioly s náplní podle sezony a samozřejmě také raclette z omamně rozteklého sýra, které se tu tradičně podává nejen s bramborami, ale též se zeleninou nakládanou do octového nálevu. V sekci těstovin si na své přijdou i vegetariáni, mezi hlavními jídly už ale dominuje maso: jelení medailonky z jemného růžového masa dostanete na čočkovém ragú, ke kohoutovi na víně tu nejraději servírují polentu. Itálie je koneckonců doslova za kopcem.

Pusinky s ementálem

Zatímco Paradies byste možná snadno přehlédli ve shluku horských usedlostí, Restaurant Chez Vrony, který se nachází jen o pár set metrů dál, se o pozornost hlásí několika prapory zdůrazňujícími důstojnost téhle zermattské kulinární instituce. Pro hosty se tu v létě i zimě vaří déle než sto let a rodině Julenových se za tu dobu ze skromné salaše podařilo vytvořit luxusní podnik.

Samozřejmou součástí zdejšího menu je maximum vlastních produktů. Kuchyně Chez Vrony si připravuje svoje klobásky a suší maso z krav, které se pásly na okolních loukách, taky čerstvý sýr s bylinkami je podle jejich receptu.

Pokud si tu dáte tradiční jídla, jako jsou rösti z nahrubo strouhaných brambor, dostanete je v luxusní verzi korunované pořádným plátkem uzeného lososa a trochou kaviáru. Na domácích plněných těstovinách se pak nejspíš bude vznášet pěna ovoněná lanýži. Tohle je místo, kde si bez sklenky šampaňského budete připadat nesví.

Jestli vám šumivé víno k trekům po horách nesedí, sejděte ještě o kousek níž a zkuste restauraci Findlerhof s její srdečnou rodinnou atmosférou. Najdete ji na samém konci zástavby a nejspíš vás hned ve dveřích uvítá majitelka, Heidi Schwery. Ta hosty hbitě usazuje pod oranžovými slunečníky a bez okolků vyzví jejich přání. Pokud máte chuť na sladké, zeptejte se jí na ementálové pusinky. Tahle nadýchaná specialita Findlerhofu se servíruje s rebarborovou zmrzlinou, hromadou šlehačky a sezonního ovoce. Jen pozor, slovo pusinka zachycuje velikost bílkových sladkostí dost nepřesně. Jsou to dvě obří a velmi lahodné pusiny s lehkým ementálovým podtónem, který dosladka zapadá s překvapivou přirozeností.

Lanýžové fondue

Zatímco přes den v létě chutě táhnou spíš k lehčím jídlům, večer v Zermattu už se přibližují hutnému horskému normálu a tělo si po celodenním vandrování říká o pořádnou dávku energie. Spolehlivým místem, kde ji dočerpat po fyzické i psychické stránce, je Zermatterstübli. Tuhle tradiční hospůdku najdete na hlavní třídě podhorského města a na rozdíl od mnoha konkurenčních podniků se tu potkáte nejen s turisty, ale i s místními.

Zermatterstübli už třetí generaci provozuje rodina Darioli, v téhle chvíli jí z kuchyně velí Saša a na place pak jeho žena Barbara. Ta je nepřehlédnutelným živlem, který dokáže kolemjdoucího cizince dočasně přijmout do rodiny prostě jen proto, že mají společnou vášeň pro hory. Ona sama se sem z tohoto důvodu vdala, a jakmile nasněží, můžete ji potkat při skialpových túrách po okolí.

Kromě pohostinné atmosféry je Zermatterstübli vyhlášeno nejlepším fondue široko daleko. Můžete si ho dát coby rozpuštěnou směs ementálu, fribourgeru a dalších místních sýrů, ale též s přídavkem bylinek nebo šampaňského. Pro ty, kdo vyhledávají intenzivní chutě, je možné přiobjednat trochu lanýžových hoblinek. Denně tady vyexpedují kolem stovky porcí, kdo si chce užít fondue jako místní, tomu zbytky sýra přichytávající se na dně kotlíku smíchají s vajíčkem a podají jako závěrečnou chuťovku.

Zermatterstübli patří k podnikům, které se třikrát do roka zapojují do místní pouliční slavnosti, kdy se horní část hlavní třídy Banhofstrasse promění v pouliční rej, restaurace vysunou stoly ven a dýdžej určuje rytmus čtvrti ještě dlouho potom, co poslední paprsky zmizí za špicí Matterhornu. Snazší způsob, jak se prochutnat zermattským centrem a spřátelit se s místními, asi není.

O dvě stě let

I když je údolí Zermattu synonymem Matterhornu, utěšený výhled na něj skýtají i vrcholky o údolí dál, v okolí Aletschgletscher, který je největším ledovcem v celých Alpách. Pro svou dvoukilometrovou šíři a čtyřiadvacetikilometrovou délku z okolních hřebenů připomíná spíš dálnici než přírodní útvar.

Unikátní horská scenerie je chráněnou rezervací již od třicátých let, dnes patří i do přírodního dědictví UNESCO. Nad ledovec stoupají četné vrcholy a hřebeny, odkud se při běžné viditelnosti otevírá matterhornské panorama z poněkud netradičního úhlu. Můžete ho sledovat nejen od restauračních stolů, ale třeba taky během návštěvy muzea v Riederalp, které se každou středu mění ve starobylou sýrárnu.

Roberta Brigger se naučila připravovat místní sýry tak, jak to dělali její předkové, a tak se každý týden obléká do tradičního místního kroje, opásá se bílou zástěrou a u měděného kotle proměňuje mléko v bochníky voňavého sýra. Kdokoliv se chce stavit, je vítán v jakékoliv fázi výroby, a pokud zrovna dílo nevyžaduje okamžitou akci, paní Brigger ráda nabídne kousek sýra a sklenku lehkého bílého k ochutnání. S touhle bělovlasou dámou se přenesete o dvě stě let zpět – stačí projít dveřmi muzejní chalupy.

Z Riederalp stoupají travnaté cestičky až k hřebeni, cestou narazíte hned na několik příjemných podniků. Asi nejpůvabnější je Čajový salon ve Ville de Cassel, kde kdysi rokovali prominentní bankéři a politici včetně Winstona Churchilla. Dnes poskytuje útočiště zdejším ochráncům přírody, ale též cukrářkám, které kromě jiného připravují výtečný meruňkový koláč, řadící se na přední místo lokálních specialit.

Chutná cholera

Pokud se u Aletschského ledovce pídíte po dobrém výhledu na Matterhorn, nabízejí se hned dva podniky, kde si můžete užít domácí kuchyni za dobrou cenu. Nad vískou Fiescheralp se vypíná téměř třítisícový vrcholek Eggishornu a v jeho sedle je pohodlně usazena rustikální hospůdka HorliHitta. Pokud je větrno, můžete si zalézt do dřevěných budek a vychutnávat si domácí štrúdl s kávou. Komu sladké nestačí, pro toho mají majitelé bramboračku a samozřejmě taky několik druhů selských rösti.

Je-li do tmy dost času, nabízí se od Horli-Hitta hřebenová cesta, odkud můžete bez ustání obdivovat protilehlý horský masiv. Dvou- až tříhodinová túra vede zčásti přes řetězy a lehké skalky, vyžaduje tedy pořádné boty. Při dobrém počasí z ní můžete obdivovat nejen Matterhorn, Dom či Weisshorn, ale též vrcholek Jungfrau, který se tyčí v opačném směru, kde hory spadají k Interlakenu.

Na konci tohoto výšlapu čeká výletníky odměna: panoramatická restaurace Bettmerhorn se jmenuje po přilehlém vrcholku a její oblý tvar zachycuje okolní krajinu v širokém úhlu. Pokud si ze zdejší nabídky chcete vybrat jedno krajové jídlo, sáhněte po tom s nejpodivnějším názvem. Cholera je pokrm, který horalé vymysleli v časech, kdy v údolí řádilo toto nakažlivé onemocnění a oni si museli vystačit s tím, co bylo ve sklepě. Výsledkem je zapečené jídlo s kousky brambor, jablek a hromadou sýra. Podobně jako jiná švýcarská horská jídla je lahodné a přitom velmi hutné. Průměrná porce je pohon, který vystačí i do toho nejstrmějšího svahu, co ve Walliských Alpách je.

Petra Tajovský Pospěchová

Najdete na Lidovky.cz