Brala jsem radu s jemným nadhledem, vždyť už jsem kousek světa viděla, nu a samozřejmě jsem se se svým odhadem situace mýlila. Bakšiš je nedílnou součástí platu každého Kubánce pracujícího v turistických službách. Možná bych to měla naformulovat spíš opačně – plat je malým přilepšením k bakšiši, protože ten hubenou mzdu (v průměru 30 amerických dolarů!) často troj až čtyřnásobně překračuje.
Cestu jsme si časově rozdělili na dvě části, relaxační a poznávací, tedy plážovou a městskou. Ač jsem při té první hotelové a „válecí“ na pláži Varadera bručela, že to je tedy pěkně „mastňácké“ a že to dlouho nevydržím, pochopila jsem později, jak dobrá lekce to byla, abych rozuměla ekonomické schizofrenii ostrovního života.
Varadero je „ostrovem“ na ostrově, nepěkně řečeno turistickým ghettem, s bělostnými písčitými plážemi zdobených palmami a mořem, tedy oceánem, jehož fotky můžete směle přiřadit jako fotodokumentaci k heslu „pravý Karibik“. Geograficky se jedná o uzoučký poloostrov (v některých místech bez zástavby dohlédnete z jednoho pobřeží na to protější) o rozloze necelých 50 kilometrů čtverečních a délkou 20 kilometrů. Jako zahnutý ukazováček se zatíná do vyhřátého zálivu Bahía de Cardénas. K nejjižnějšímu městu Floridy Key Westu je to odtud po vodě jako autem z Prahy do Českého Krumlova, asi 170 kilometrů. Je jen málo míst na zeměkouli, kde podobně malá vzdálenost dělí tak diametrálně rozdílné světy a režimy.
Stejně tak, když navštívíte jen Varadero, nemáte ponětí o reálném kubánském světě mimo něj. Letovisko vděčí za svůj vznik americkému magnátovi Du Pontovi, který tu nakoupil pozemky ve dvacátých letech minulého století a z Vardera učinil zdatného konkurenta Miami. Svůj dům zde měl i Al Capone či herci Cary Grant a Ava Gardner. Tomu všemu nastal rázný konec v roce 1959. Kdo měl rozum, prchl ze země dřív, než Fidel Castro poprvé vyslovil slovo socialismus a vše bylo zestátněno.
Připomínkou „předrevolučních“ časů zůstala kupa nádherné architektury v současném zbědovaném stavu (má -li to štěstí a daří se jí stále držet vertikální polohu) a samozřejmě notoricky známé americké veterány, naleštěné bouráky pastelových barev. Dnes slouží jako taxíky a atrakce pro turisty schopné zaplatit v konvertibilních pesos. Hodnota konvertibilního pesa se rovná hodnotě amerického dolaru, bylo zavedeno v roce 2005. Varaderský turista s „pravým“ kubánským pesem nepřijde do kontaktu, nemá za něj totiž co koupit. Ceny v obchodech jsou však uváděny obvykle v obou měnách. Při výměně je dobré mít eura, na výměnu dolarů je uvalena „politická“ přirážka 10 procent. Ta se vztahuje i na platby kartou Visa.
Ve Varaderu je spousta obchodů se suvenýry a jen pramálo těch se sortimentem určených pro místní obyvatele. Do pár takových jsme vešli a flashbackem byli hozeni do doby před 40 lety. I když i to je chabé přirovnání. Úzký sortiment plní regály – jeden druh jogurtu, sušenek, oleje, těstovin, rajčatové omáčky v plechu. K tomu nějaké limonády, ubrousky, dětské pleny a plastové škopky. Jediné, v čem je výběr, jsou kubánské rumy a doutníky. Základní potraviny jako rýže (tou vypomáhá spřátelený Vietnam) a mléko jsou na příděl. Nedostatková je balená voda i toaletní papír. V jednom obchůdku jsme natrefili na Pedra, padesátníka mluvícího plynulou slovenštinou, který získal svůj titul inženýra v Československu. Neskrýval, že bez podpory syna žijícího v Kanadě by si nemohl dovolit luxus internetového připojení. Hodina připojení stojí jedno konvertibilní peso (dolar).
Jako turisté jsme si zakoupili kartičku se stíracími políčky číselného kódu uživatele a přístupového hesla na wi-fi (dorazila na Kubu v roce 2013). Kartička vystačí právě na jednu hodinu. Nepřipojíte se bezplatně ani ve svém hotelu, což asi není na škodu. Začnete se víc bavit reálně. Tak ostatně působí i přes zjevné ekonomické potíže většina Kubánců – život je přece hudba a tanec! Mimochodem -tolik skvělých muzikantů hrajících venku i po restauracích jsem nikde jinde na světě neslyšela.
Po plážovém životě jsme vyrazili za hranice Varadera. O surrealistické zážitky a zajímavá setkání nebyla nouze, a o tom tedy příště.