Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Na Kubu pět minut po dvanácté. Oblečení jako nedostatkové zboží a zákaz cestovat sám v autě

Cestování

  6:05
Po týdnu v plážovém resortu Varadera jsme zamířili do skutečného života Kuby. Přesun po Kubě není ani jednoduchý, ani levný. Národní autobusový dopravce inkasuje za cestu z Varadera do Havany o vzdálenosti 150 kilometrů po silnici nazvané poeticky Via Blanca (přízvisko Via Samá díra by konvenovalo lépe) 20 konvertibilních pesos (CUC).

I love Cuba foto: Darina Ivanovová

To je cena vražedná pro Kubánce při průměrném platu 30-40 CUC, neuctivá k většině turistů a normální pro Kanaďany, kteří převažují mezi návštěvníky ostrova.

Muzeum revoluce
Pohled z balkonu

Naštěstí po uvolnění socialistických ekonomických opratí už existuje i konkurenční dopravce Vizual, který nabízí stejnou cestu za polovinu. I tak je to stále cena nepřátelská vůči Kubáncům, a tak postaršími, avšak jakžtakž komfortními autobusy čínské výroby s těmito dopravci cestujou až na výjimky jen cizinci. Kubánci se dopravují jednak přeplněnými busy-veterány a pak zvláštním systémem, který je jasný na první pohled - u výpadovek z měst stojí davy těch, kteří čekají na projíždějící auta (v řadě případů šokujících faktem, že vůbec jedou). 

Na Kubu pět minut po dvanácté. Nádherná architektura a dostatek drobných v kapse

Podle prezidentského nařízení nikdo nesmí cestovat autem sám a musí přibrat další cestující. Občas se prý u krajnice vyskytne i „orgán“, který dohlíží na dodržování tohoto pravidla. Zdá se však, že vše funguje na bázi solidarity, která je ostatně jedním z nejfrekventovanějších slov v kubánské veřejné komunikaci. Na Kubě je nejen nedostatek aut, ale i pohonných hmot kvůli americkým sankcím proti lodím dopravujícím ropu z Venezuely.

Do Havany jsme vjeli po necelých třech hodinách podmořským tunelem u pevnosti La Cabaňa a vystoupili na náměstí, kterému vévodí impozantní budova bývalého prezidentského paláce, dnes Muzeum revoluce. Její nejcennější exponát se skrývá za budovou, ve skleněném „domečku“ je tam zaparkovaná jachta Granma, na které připluli v roce 1956 z Mexika v čele 81 spolubojovníků Fidel Castro se svým bratrem a Che Guevarou, aby vedli partyzánský boj proti Batistově diktatuře. 

Při pohledu na ni vás okamžitě napadne, jak se tam mohlo tolik lidí vměstnat, a to vezli ještě slušný zbrojní arzenál. Jachta pojmenovaná v překladu Babička prý byla skutečně postavena na kapacitu 12 pasažérů! U jachty stojí čestná stráž 24 hodin denně a zlí jazykové tvrdí, že to není z žádné úcty, nýbrž proto, aby ji někdo neukradl a neodplul s ní na Floridu. Stejné jméno jako jachta dodnes nese tiskovina, která je obdobou někdejšího Rudého práva.

Jeden dům žije, z vedlejšího už zbylo jen průčelí

U ikonického hotelu Sevilla, kde to dýchá atmosférou koloniálních dob, jsme měli sraz s naší ubytovatelkou. Airbnb je na Kubě poměrně nové, naše zkušenost byla vynikající. Samozřejmě jsme od svých hostitelů dostali řadu návštěvnických tipů, ale nejúžasnější byly naše politicko-historické diskuse. Poskytovali nám svůj pohled na život na Kubě, Jorge se zvědavě dotazoval na různé sociální aspekty života v zemi, která už ušla 30 let od změny režimu. Taky nás upozornili, že budeme na ulici oslovováni s prosbami o finanční pomoc či s prosbou o darování oblečení, které je na Kubě nedostatkové. Opravdu se nám to vícekrát přihodilo. Pokud odmítnete, dostane se vám i tak většinou zdvořilého poděkování.

Capitolio za dne

Do svého ubytování na rozhraní čtvrtí Centrální a Stará Havana jsme dorazili za tmy. Po cestě jsme míjeli domy v kondici na naše poměrně těsně před demolicí, tady se však všude za dřevěnými žaluziemi okenic či napůl zazděnými a zatlučenými okny svítilo a žilo. Náš dům působil „zdravým“ dojmem a jeho výhodou byl balkon s výhledem na Capitolio (budovu postavenou pro kubánský kongres a na první pohled snadno zaměnitelnou s Kapitolem ve Washingtonu) a na druhé straně na oceán. 

Seděli jsme na potemnělém balkoně a pod námi se rozprostírala skoro přízračná scenérie s polorozpadlými, avšak obydlenými domy, opuštěnými obrovskými budovami, ruinami a ostře osvětlenými terasami nedávno otevřených luxusních hotelů. Velmi surrealistický zážitek, jak od pana Švankmajera. Myslím, že jsme, ač už týden na Kubě, na chvíli zažili nefalšovaný kulturní šok.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...