Nahota je ve Francii protizákonná. Na pláži, před dětmi i v soukromí, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Jako by to bylo včera, do funkce byl zvolen Francois Hollande a do FC Paris Saint Germain přicházel Zlatan Ibrahimovic, jaro bylo v plné síle a na povrchu bylo vše podobné Česku. Ale jen na povrchu. Když si chcete pronajmout nemovitost, musíte předložit majiteli nemovitosti své výplatní pásky za poslední tři měsíce a pracovní smlouvu, abyste dokázali, že generujete příjem trojnásobný k nájmu. Oproti Česku je to nahlédnutí do soukromí. Bohužel neplatiči (především s dětmi) jsou ve Francii krytí zákonem a například v zimě nevystěhovatelní. Proto se snaží majitelé nemovitostí o prevenci. Realitní trh je dosti velký a je běžné najít jednu či několik realitních agentur v každé vesnici nad 1000 obyvatel. Au revoir cizinecká policie. Díky EU je teoretický postup papírování při přesunu z Česka do Francie značně jednoduchý, což v praxi důsledně vyvracejí francouzští úředníci, kteří si dovolí i ztratit důležité ověřené kopie dokumentů, čekací lhůty jsou značeně delší než v Česku. Docela zajímavé rozdíly jsem ale objevil ještě před podpisem pracovní smlouvy. Ve Francii jako zaměstnanec dostáváte “čistou zdanitelnou mzdu” (zaměstnavatel za vás odvede všechny poplatky, ale ne daně). Na jaře podáte daňové přiznání a zaplatíte vypočtenou sumu. Docela zajímavý je také fakt, že první rok nemáte dovolenou. Celý rok pracujete, abyste si ji mohli vybrat rok následující. A to platí při každé změně zaměstnavatele v soukromém sektoru. Státní zaměstnanci mohou brát volno již první rok. Pracovní týden má 35 hodin, takže ranní směna ve výrobě jede pouze od šesti  do 13: 15. V Česku do 14 hodin, pokud se nepletu. Kuřáci jsou prakticky všude viditelní a vypadá to, že oproti Česku tady kouří snad každý. 

Indonésané na budoucnost nemyslí, to se odráží na přírodě, říká Čech

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Velikonoce po Česku jsou ve Francii politicky nekorektní, Francouzi to nazývají - barbarství. Karabáčem jsem se chlubil okolí pouze první rok. Ale vezměte francouzského kamaráda oslavit Velikonoce na venkov v Česku, a bude jako utržený ze řetězu. Aby českým ženám nebylo smutno, ženy získaly volební právo v českých zemích okolo roku 1920, ale ve Francii až v roce 1945. Kulturní rozdíly vyplouvají na povrch postupně a objevuji je pořád. Víte například, že ve Francii velká majorita žen nikdy nekojí? Když přijde v Česku matka s miminkem k lékaři, tak je pod tlakem, zda kojí snad každou hodinu, celý den a celou noc. Ve Francii přijde matka s miminkem k lékaři a ten se automaticky zeptá, kolik lahviček miminko vypije. Když už nějaká matka kojí, tak ve třech měsících miminka jí lékař naznačí, že by už s těmi hloupostmi měla přestat. Sousedka, která bude v září rodit, už teď prohlašuje: „Jo, kojení je fakt strašně důležité a dobré pro děti, ale já to prostě dělat nebudu.“ Takový rozdíl v přístupu stravování kojenců je mi dosti záhadný. Dětem na celém světě by mělo být dáno to nejlepší a přístup by měl být podobný, co si o tom myslíte? Oba přístupy očividně fungují, ale kdo to dělá lépe? Češi, nebo Francouzi? Celkový postoj k dětem a výchově mi přijde v Česku přirozenější. Češi jsou prostě savci. Standardně jdou francouzské maminky tři měsíce po porodu zpět do práce a své děti ponechají přes den mateřské asistence. Je to zvyk, systém je na to nastavený, a je těžké najít logiku, zda je to dobré pro dítě, nebo ne. Když řeknete, že maminky v Česku jsou třeba i čtyři roky na rodičovské, tak si Francouz myslí, že jste z Marsu, flákači, že se doma musíte unudit k smrti. Zde se prostě chodí do práce, aby se pak platilo někomu jinému, aby trávil čas s vašimi dětmi již od 3 měsíců. Úsudek si vytvořte sami. 

'Česko neexistuje, tvrdili mi ve francouzské bance'

A nebo další věc. Pamatujete si, jak četnící ze St.Tropez chytali nudisty? To nebyla legrace. Nahota na veřejnosti je nemyslitelná a “protizákonná”. Pokud vás soused uvidí nahého přes okno u vás doma, může vás udat na policii. Učitelé a poradci pro rodičovství považují za nepřístojné, že dítě v jakémkoliv věku vidí dospělého rodiče nahého. Děti jakéhokoliv věku nechodí nikdy ani u vody nahé, vždy nosí plavky. Když bylo synovi asi 2,5 roku, seděl v moři a dvě kolemjdoucí cizí “babičky” se rozplývaly nad tím, jak je to překrásný chlapeček. Sotva co se postavil, aby babičkám zamával, a voda zakalená pískem přestala skrývat jeho přirození, jakoby se proměnily z Jekylla na Hyda a spustily: “No to je ale odporný harant, to je hnus.” A my se mohli potrhat smíchy.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Na Česko jsem vůbec nezanevřel a ani jsem neodešel kvůli nespokojenosti. Do Francie jsem odjel za zajímavým pracovním projektem. Pokud by se naskytla příležitost se podílet na zajímavém mezinárodním projektu, možná bych se “vrátil”. Proniknout na francouzský trh pro zahraniční firmy není až tak jednoduché, taktéž jiný pracovní mód oproti spolupráci s Angličany, Belgičany či Němci atd. může někomu dělat malinko problém.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
No jasně, hlavně v zimě se mi zasteskne po kachně se zelím a knedlíkem, svíčkové a tak dále. Z toho, co jsme zatím nabídli... docela velký úspěch měla obyčejná bábovka a také guláš, tatarská omáčka, lázeňské oplatky a samozřejmě pivo a domácí slivovice.

Lidovky.cz: Učíte děti česky?
Doma hovoříme česky, snažíme se sehnat pro děti filmy a písničky v češtině. Mateřský jazyk považuji za důležitý nosič kultury a identity. Děti se ve školce a družině naučí francouzsky samy od sebe. Je to docela legrační, když mluví můj starší syn česky, má často francouzský přízvuk. Ale stačí krátká návštěva Česka, a hned se to opraví.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Pokud konverzujete s někým, kdo již Česko navštívil, tak máte velkou šanci vést příjemný rozhovor a lidé se většinou rozplynou ve vzpomínkách na romantickou Prahu. Pokud hovoříte s někým, kdo s Českem ještě nepřišel do kontaktu (a je dost lidí, co za celý život vůbec neopustili Francouzské území), tak bude rozhovor pravděpodobně krátký. Dotyčný začne být velmi nervózní, prohodí: “Aha, Československo.” A řekne si, že konečně jednou vidí osobu, která žije přibližně mezi Ruskem a Čínou v nějaké díře. Co si budeme povídat. Za poslední tři roky byla v televizních novinách Česko snad jen jednou, jednalo se o stávku v OKD. Reportáž měla do reklamy na Česko velmi daleko. Dokážu si představit, že předchozí reportáže se týkaly spíše událostí kolem Václava Havla, proto dost Francouzů zná především Havla a pak nikoho. Můžete narazit i na lidi, co vám řeknou, že Baťa je francouzská firma. Začínám to chápat. Představte si Čecha, co potká někoho třeba z Moldávie. Koncept bude možná podobný. Znáte moldavské politiky, umělce, sportovce, HDP? Omlouvám se všem Moldavcům, v případě pocitu křivdy.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Liší a neliší. Ve Francii je aktivní komunistická strana. Vládne socialistická vláda. Prezident má v médiích asi tak populární obraz jako ten český v Česku. Obálky časopisů mluví za vše. Je taktéž socialista a snaží se o dobré vztahy s Ruskem. Mimochodem obdiv francouzů k Rusku je nebetyčný, až takový, že dávají svým dětem ruská jména (aniž by měli ruské předky). Přijde mi, že v parlamentu politici hrají divadelní soutěž o hlavní roli v zesměšnění opozice a všichni si pak za to pořádně zatleskají. Je to zajímavé, jelikož “obyčejní” lidé v okolí jsou spíše diplomatičtí a kritizování např. kolegů či osob v okolí není slušné (myslím, že češi jsou v tomto ohledu přímější). Nedokážu si představit prosperující firmu, kde by lidé takto vystupovali. Třeba Rusnokova hláška o nakládání Zemana se zlomenou haksnou do letadla je alespoň nevinnou legrační historkou. Poslední zásadní reformy: zvýšení daní, děti chodí do školy a školky ve středu, před tím bylo ve středu volno, uzákonění sňatků pro občany stejného pohlaví... do opravdu základních problémů se nesahá. Pravicoví politici si stejně jako v Česku degradují image arogantními akty, ale naopak aféru Nečasová se ve Francii nedokážu představit. Socialistická vláda a prezident si po nástupu do funkce v roce 2012 snížili platy o 30 procent, což bylo ve volebním programu. Dokážete si představit něco takového v Česku , třeba jen o 5 procent? Nenávist vůči cizincům, kteří údajně berou domácímu obyvatelstvu práci, podněcuje ve Francii Francouzska, ale v Česku Japonec. Hodně záleží na médiích, která jsou jasně rozdělena na pravicová a levicová. Ty státní jsou spíše levicová. Mimochodem, víte jak poznáte, že jste si naladili Radiožurnál? Hlasatelé mluví potichu a trochu bez emocí, snad jako by vysílali z kostela, a občas zazní písnička, která byla ohraná už když jste chodili do školky. Víte jak poznáte, že jste si naladili France Inter (obdobu Radiožurnálu)? Že hraje současný pop i alternativní hudba a občas se ozve hlášen: Milí posluchači, omluvte změnu programu, naši zaměstnanci vedou nejdelší stávku v historii. Toto vysílání je placeno z vašich daní.