Osoblažsko vždy leželo stranou velkého světa a daleko od důležitých rozhodnutí. Také o železnici se rozhodovalo jinde. Jediná trať vedla daleko odtud a přání místního cukrovaru, který potřeboval dovážet suroviny a odvážet zboží, nikoho příliš nezajímalo, zvlášť když se společně s obcemi mohl na stavbě podílet nanejvýš deseti procenty nákladů. Nová trať z Albrechtic přes Osoblahu přes dnešní českopolskou hranici do obce Racławice Śląskie byla schválena teprve v roce 1893. Protože ale šlo „jen“ o Osoblažsko, plány se nakonec v mnoha bodech změnily. Trať s normálním rozchodem nahradila úzkokolejka, finance stály i za rozhodnutím, proč z hlavní trati neodbočuje v Albrechticích, ale v Třemešné, a místo Racławic skončila už v Osoblaze.
Mýty a pověry
Ačkoli se při stavbě šetřilo ostošest, jde o vyhledávanou raritu a milovníci železnic o ní mluví jako o pokladu. Koluje o ní spousta mýtů a dohadů: například to, že se klikatí i tam, kde by mohla vést rovně, se vysvětluje jako záměrné prodloužení trati. Prý šlo o rakouskouherský výnos, že kvůli rentabilitě se nesměly stavět železnice kratší než dvacet kilometrů.
Rady před cestouRady před cestou Osoblažská úzkokolejka, program slavností v pátek 28. září a v sobotu 29. září a jízdní řády najdete na www.osoblazsko.com Slezské Rudoltice: nádraží je kousek za obcí, v ní můžete o víkendech a svátcích navštívit renesanční zámek, kdysi nazývaný slezské Versailles. www.slezskerudoltice.cz Osoblaha: z památek se zachránily jen židovský hřbitov z konce 14. století, kostel sv. Mikuláše na hřbitově za obcí a nevelký zbytek středověkých městských hradeb. Kuriozitou je bludný balvan ze severské žuly, trůnící v parku nad kempem a koupalištěm. Místní infocentrum je otevřeno celoročně ve všední dny, v letní sezoně také o víkendech. www.osoblaha.cz |
Skutečný důvod byl ale jiný: trať s úzkým rozchodem 760 mm se dokázala lépe přizpůsobit terénu a náklady na stavbu byly o třetinu nižší než u běžného rozchodu, ovšem jen v případě, že se skutečně objelo každé návrší a každá rokle. Se svými 102 oblouky Osoblažka toto nařízení splnila dokonale, navíc mezi Třemešnou ve Slezsku a Liptaní vlaky dodnes projíždějí nejostřejším obloukem našich železnic o poloměru pouhých 75 metrů. Menší zkrátka jinde nenajdete – ovšem nedivte se, že tu vlaky jezdí nanejvýš rychlostí 40 km/hod.
Jako ze špatné komedie vypadá i vzpomínka na historicky první vlak, který se na trať vydal. Kdybyste chtěli 120 let starou historii kopírovat do puntíku přesně, museli byste na nádraží v Třemešné být v pátek 14. prosince ve 3.50 ráno! Roli slavnostního vlaku tak sehrál až ten druhý, který do Osoblahy dosupěl v 11.30. Není tedy divu, že se slaví s menším předstihem a nikdo po vás nechce, abyste vstávali potmě: první slavnostní vlak vyjede z Třemešné v pátek 28. září v 10.10. Přivstat si budete muset, pouze pokud budete chtít stihnout přípoj z Ostravy; ten vyjíždí z nádraží Ostrava-Svinov v 8.15. V cíli vás čeká několik parních vlaků, ukázky hasičské techniky, výstava o historii Osoblažky, slavnostní otevření nově opravené nádražní budovy a spousta dalších lákadel.
Návrat do minulosti
Když se budete chtít podívat do centra Osoblahy, od nádraží vás čeká zhruba kilometr dlouhá cesta – a na jejím konci překvapení. Na rozcestníku na náměstí se dočtete, že stojíte uprostřed jednoho z nejhezčích měst ve Slezsku. Kde je ale dnes půvabné náměstí a dva kostely, synagoga s židovskou čtvrtí, zemědělská a krajkářská škola, lihovar, pivovar, sirkárna, pět mlýnů, cihelna, soud a několik hotelů? Vystřídala je šeď paneláků a bytovek, omlácené zdi a omšelé vývěsní štíty, zkrátka socialistický skanzen, kde dávné časy připomíná jen litinová kašna.
Co se stalo? Městu, v němž na přelomu 19. a 20. století žilo přes pět tisíc obyvatel, zasadila ránu do vazu druhá světová válka. Osoblaha sice může na rozdíl od zbytku republiky slavit osvobození už v březnu, ale zaplatila za to krutou daň: téměř devadesát procent budov včetně těch lemujících náměstí a gotického kostela sv. Máří Magdalény bylo nenávratně poničeno a z honosného města zbyla pouze žalostná troska. Osoblaha nepřišla jen o titul města, ale také o většinu obyvatel; ti německy mluvící odešli hned po válce a řada těch současných by to s radostí udělala také. Život na konci světa není jednoduchý, i když se z oken výletního parního vlaku jeví jako idyla.
