Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Že mluvené češtině nebo "pražštině" skoro nerozumím, i když jsem si vždy myslel, že jsem vlastně bilingvní. Publikoval jsem v českých médiích. V psaném projevu si věřím, ale při ústní komunikaci se musím překvapivě velmi soustředit. Taky mě překvapilo to, že v Česku je stále cítit socialistická minulost a to hlavně v ustrnulém myšlení místních lidí.
Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Vlastně ještě před několika měsíci jsem si to nedovedl představit vůbec. V USA jsem měl vlastně všechno - postavení, kariéru, přátelé a rodinu. A pak se může stát nějaká věc, která vám tohle všechno obrátí naruby a vy budete mít pocit, že je třeba začít znova. Takže jsem logicky přemýšlel jestli se uchýlit do Slovinska nebo do Česka. A zvítězila ta druhá varianta. Nevím jestli na stálo, ale na hodně dlouhou dobu určitě. Mám tu dobrou pracovní příležitost a navíc klid na práci. Navíc jsem obklopen spoustou šikovných lidí. V tomto ohledu si stěžovat nemohu.
Kdo je Ivan Lečtyř?Američan Ivan Lečtyř, potomek českých emigrantů, se narodil v Chicagu. Do Česka se přestěhoval na začátku roku 2013. Především kvůli tomu, aby změnil svůj život a také kvůli pracovním příležitostem. Pracuje jako mediální expert, vývojář metrik a hodnotících systémů. Je mu 46 let, je rozvedený a má čtyři děti. |
Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Je toho samozřejmě víc. Asi nejvíc mi vadí pokrytectví a to i u mladé generace. Setkávám se s tím, že lidé nadávají na situaci u sebe doma, ale běžně podvádí a kradou. Čest a svědomí nic neznamenají. Uvedu příklad - v metru jsem odposlechl kluky, kteří se bavili o maturitě. Písemku opsali z taháků a považovali to za normální a správné. Zdravý americký kluk by se do kosti styděl. Také mi vadí společenská nepravdomluvnost. Je ale pravda, že tohle je podobné i v USA, kde vám ve společnosti málokdo řekne pravdu do očí.
Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jaké podle vás jsou?
Ne, zatím jsem na to neměl náladu, ale myslím, že je to jen otázkou času. České ženy mi zatím nepřijdou nějak zvlášť atraktivní, spíš je považuju za takové intelektuální a nudně slušné. Což nemusí být na překážku ale zatím v tom neumím chodit.
Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Tohle je velký rozdíl. Přijde mi že Češi se učí chovat se k sobě stále lépe. A chování ke starým lidem například v tramvaji, to je věc, která překvapí asi každého cizince.
Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Tohle bude asi delší. V českém humoru jsem byl vychováván prarodiči, takže ano, líbí a moc. Úplně zbožňuji starý český humor, který mi babička četla z první republikové knížky Milé anekdoty a krátká čtení pro všeobecné pobavení. Hlavně Kapitána Mořského vlka. Asi jeden krátký ocituji, protože dobře vystihuje určitou českou podstatu takového toho všeznalectví: "Loď se v prudké smršti potopí a na vodě zůstane jediný člun. V něm sedí námořník, který uvažuje takto: 'Proč jsme jen od počátku nejeli na tomto člunu - pak bychom neměli loď, která by se mohla potopit!'". Anebo jiný, který demonstruje věčnou nevěřícnost k cizímu názoru: "K lodi plující pod žlutou vlajkou přirazí člun a na palubu vstoupí námořníci. Když se jich kapitán táže, zda nevidí, že vyvěsili žlutou vlajku, jeden praví: 'Inu, jen jsme se chtěli přesvědčit, jestli tu opravdu máte mor.'" Těm vtipům bude sto let, ale směji se jim stále.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Vzhledem k tomu, že jsem částečně potomek českých emigrantů, samozřejmě se česká historie prolíná i do mého života. Pokud bych měl říct, co v zahraničí nejvíc letí, tak pak je to Heidrichiáda a Samet. Teď hodně objevuji První republiku - zejména přes techniku a architekturu a vůbec Čechy, kteří nepřímo obohatili i USA.
Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
K pivu mám dost zajímavý vztah. V USA jsme vařili vlastní lager. Když jsem žil ve Slovinsku, můj kamarád vlastnil v Lublani malý pivovar. Pivo mám rád, chybí mi ale pivo s duší, tak jak to má třeba české víno. Ale i teď vidím, že spoustu malých českých pivovarů se nebojí prorazit a to je dobře. U české kuchyně vlastně pořádně nevím, odkud kam jí počítat. Přijde mi, že je to podobný mezinárodní mix jako v USA. Za tradičně české jídlo tak považuju vlastně jen místní chléb.
Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Uvidím. Teď si tu dva tři roky odpočinu a pak se uvidí.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Jestli myslíte aktuální, pak raději ne, protože bych pak musel sprostě nadávat. Nejhorší je vědět, že se tu rezignovalo na jakýkoli politický kodex slušného chování a to i ve vnějším vystupování. Nedovedu si představit, že by americký prezident zneuctil národní symboly jako to udělal ten váš pán. Česká politika je spíš nepovedená hra na státníky než skutečná práce. Nad vodou ji podle mého drží spíše dobré výkony neviditelných úředníků, kterým na zemi záleží víc než oficiálním reprezentantům.
Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Psát umím, teď se učím spíše mluvit. Pražský slang je totiž dost jiný než spisovná čeština. Ale to asi řekne každý cizinec. Pro mou práci jsou jazyky nezbytné. Média - to je jedno z míst, kde se jazyk utváří a já s médii pracuji. Takže teď se musím hodně snažit, aby jsem tenhle problém co nejrychleji překonal.
Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Stýská se mi po americké společenské otevřenosti. Snahy mít dobré vztahy se sousedy a přáteli. Taková ta křesťanská přívětivost. Na druhou stranu minulý víkend jsem byl v Praze ve stromovce grilovat a přidali se ke mně moc příjemní cizí lidé - porozuměli jsme si během chvíle. Takže to je možná spíš o trpělivosti než o něčem jiném. A také se mi stýská po spravedlivých lidech, kteří by pomáhali "vychovávat" ty nespravedlivé. Tady prostě nedříme v každém americký kousek super hrdiny.
