Němcům nejvíce chutná husa s červeným zelím, říká Češka, která si v Bavorsku otevřela restauraci

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Celý můj přesun do Německa byl vlastně velkou změnou, stěhovala jsem se z Brna, kde jsem měla mnoho přátel, do úplně cizího prostředí. Další velká změna byla, že k původnímu konceptu jen samotné vinotéky přidala i teplé jídlo, ve kterém jsem byla zcela velký neználek. Musím ale přiznat, že mám nad sebou velkou hvězdu štěstěny a vše se myslím dotvořilo velice vkusně, kuchyně nasadila velikou laťku v dané oblasti. Tenkrát jsem prožívala maximální stres a strach, abych nezklamala místní publikum. Z mého původního plánování, že budu v kuchyni se stalo nakonec to, že jsem nesehnala vhodného zaměstnance a zůstala tak sama na place a za barem. Též dosti nečekaný zážitek. 

Podnik jsem začala budovat před 5 lety. Celý interiér do posledního detailu jsem si navrhla sama. Kvůli vínu jsem procestovala Evropu a navštívila vinaře, od kterých jsem měla v hledáčku vína, abych je poznala osobně a vše nachutnala. Jídlo jsem tvořila v hlavě, hledala suroviny, radila se z různými šéfkuchaři. Jsem na vše velký pedant a dávám do toho vše, neustoupím od kvality, je to pro mě zásadní. Vše musí být perfektní. Znám kvalitu surovinu, co mám na talíři, vím odkud je mám, stejně tak s vínem. Musím si tím být jistá, jedině tak si za vším mohu s jistotou stát.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Bavorská strana je hodně podobná té naší šumavské, takže mnoho rozdílů zde vážně nenajdeme. Jeden zásadní ale je, že v Bavorsku jsou maximálně konzervativní. Experimenty se zde velice špatně přijímají, takže můj koncept je do dnešního dne dosti zapovězen a možná i nepochopen. Nachází se u mě jen malé publikum, které se pravidelně vrací a druhá část návštěvníků je pochopitelně velká škála turistů. Například výběr přírodních limonád nebo námi vyráběná zmrzlina z černého kořene, lékořice nebo topinamburu je až skandální. Ale opět, za tři roky už je nějaká klientela, která cíleně vyhledává tento gastroskandál. 

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
V poslední době mě stále oslovují naši dřívější fanoušci prvního podniku Wine Veritas, který jsem měla v Brně a chtějí, abych se tam vrátila. Takže ano, někde v hloubce mé bujné fantazie přemýšlím stále o této možnosti. A další výzvou je můj nový záměr a tím je design, hlavně interiérů. Moje nynější restaurace je takový malý showroom, s láskou jsem jí vybudovala a mnohým návštěvníkům spadne čelist právě z toho, jak to u mě v podniku vypadá. Již připravuji své stránky a vše co s tím mojí souvisí a opět by se počátky mé nové kariéry měly odehrávat v Česku. Miluji svůj domov, ten v sobě nelze asi jen tak zapudit, i když jsem teď momentálně někde v dálce.

Lidovky.cz:  Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařili jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
První dva roky jsem vlastně žádnou českou specialitu v podniku nenabízela. Nyní občasně ano. Taková ty hutná jídla nebo opravdu staré oprášené recepty z krup a podobných surovin. Ve zdejší oblasti například vůbec nedělají tatarák, ten zde připravujeme z místních ryb. A pozor i českou zapovězenou prasárničku v podobě smaženého sýra jsem také jednou výjimečně nabízela. Nejvíce německým hostům chutná rybí tatarák a naše česká klasika – husa, červené zelí a domácí knedlíček.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Mám dvě děti, které jsou už mimo domov. Můj syn Lubomír je vášnivý kuchař, ale nyní experimentuje, a to velice dobře v oblasti tetování. Pod pseudonymem InkTouch má na kontě mnoho vydařených prací a stále se rozvíjí a posouvá ve své tvorbě dál. Dcera Vivienne je malinko dobrodružnější a vybrala si netypické ženské povolání, je v armádě, své povolání miluje a hodně tím žije. Oba mluví česky i německy.

Lidpvky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Na tuto otázku se mi neodpovídá moc lehce. Asi bych musela zajít do vzdálené politické historie, která se ponejvíce dotýká Benešových dekretů a tímto právě i spojitosti, jak se na nás dívá toto samotné příhraničí. Odpovím zaobaleně až diplomaticky. Wein Veritas se nachází kousek od šumavského přechodu do Německa. Svoji pozici si bráním spíše šarmem a opravdu domáckým přivítáním každého hosta. Právě v recenzích je zmiňovaná tato moje záliba uvést každého hosta jako by byl můj velký a dobrý přítel. Chci, aby se zde všichni cítili jako doma v obýváku. Tím možná trochu brzdím tření minulosti, které zde bohužel v některých lidech stále přebývá.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Ano, sleduji obě politické strany a jsou dosti rozdílné, to víme všichni. Ta německá je až pedantsky nastavená. Nesetkávám se s korupcí a podobnými věcmi. Ale mají také své problémy. Jak víte z novin, na rozdíl od nás ve velkém množství přijímají imigranty. Chodí ke mne jíst lidé z různých politických stran, takže problikávám do jejich komunikace. Ale nemusí řešit masivní problémy, vše je ustálené, dle mého názoru.