1. října 2018 5:52 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

NOMÁDI: Auto v punkovém stavu, wild camping a nádherná příroda všude kolem

Večerní romantika s výhledem na vodopád Sedm Sester a Geirangerfjord | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Večerní romantika s výhledem na vodopád Sedm Sester a Geirangerfjord | foto: Radka Staňková

Jmenuju se Radka a v Norsku žiju už skoro sedm let. Původně jsem sem odjela jen na půlroční pobyt v rámci studijního pobytu Erasmus, ale Norsko si mě hned získalo a já se zamilovala do zdejší přírody a o několik let později i do Nora.

Naprostou většinu roku žijeme s přítelem v deštivém Trondheimu – třetím největším norském městě, kde zhruba patnáct dní v měsíci prší, sněží nebo pršosněží. To se nám samozřejmě nelíbí, a tak rádi a často vyrážíme na cesty za slunnějšími destinacemi jako je Skotsko, Irsko, severní Norsko a podobně. Ani jednoho z nás nelákají velká města nebo historické památky. Místo toho nás to táhne do přírody a do hor. Na cestách většinou stopujeme a spíme pod stanem nebo jen tak v houpací síti, či pod širákem.

Nedá se tedy říct, že bychom sami sebe řadili mezi typické nomády, které přestal bavit kancelářský život, a tak dali výpověď v práci a přestěhovali se do dodávky. Zatím totiž pořád máme závazky v podobě školy a práce, a tak vyrážíme na kratší cesty, hlavně po Norsku.

Ještě než jsme se s Ivarem poznali, tak jsem hodně cestovala s kamarádkou Hančou, se kterou jsme během 5-ti měsíců projely vlakem, autobusem, stopem, ale i na motorce Asii od Ruska, přes Mongolsko, do Číny a skrze Jihovýchodní Asii do Myanmaru. Pak nám došly finance a musely jsme se vrátit domů, abychom trochu vzkřísily svoje bankovní účty. Po půl roce práce se nám to jakžtakž podařilo a byly jsme připravené vyrazit na další velkou cestu. Tentokrát jsme chtěly jet stopem z Chile až na Aljašku.

Jenže já jsem krátce před odjezdem potkala svého současného přítele a najednou jsem stála před nelehkým rozhodnutím, jestli mám odjet, nebo ne. Nakonec jsem s Hančou vyrazila do Patagonie, ale po šesti týdnech na stopu jsem se vrátila zpět do Norska a od přítele si vydupala slib, že až dostuduje, tak tuhle cestu podnikneme spolu.

Když nás omrzí chození po horách, tak nafoukneme kánoi a prozkoumáváme různé...
Východ Slunce na skalním masivu Fitz Roy v Patagonii

Začali jsme si tedy plánovat a vysnívat co a jak. Ivar je vášnivým horolezcem, a rád by v Americe lezl. Já jsem zase s sebou chtěla vzít horská kola. Oba jsme se shodli, že chceme nafukovací kánoi. A najednou bylo jasné, že stopem to nepůjde, a že na všechny naše krámy budeme potřebovat dodávku.

Zhruba před rokem a půl jsme si tedy koupili Hyundai H-1 z druhé ruky. O autech toho ani jeden moc nevíme a to nás vytrestalo. Ani ne po týdnu od koupě nám dodávka začala vařit a v servisu vyslovili podezření na prasklé těsnění hlavy motoru. Částka za opravu byla zhruba stejná jako ta, za kterou jsme dodávku koupili. Předchozí majitel s námi odmítl jakkoliv jednat, proto jsme kontaktovali norskou organizaci na ochranu spotřebitelů a po ročním papírování, objíždění servisů kvůli nezávislým posudkům a několika bolehlavech bylo rozhodnuto, že předchozí majitel auta zamlčel jeho špatný stav a že nám musí zaplatit plnou cenu auta i s výdaji za všechny servisy.

Celý ten rok, kdy jsme bojovali za vrácení peněz za koupi Hyundaie, jsme přemítali, jestli to nebylo znamení a jestli se nemáme na náš sen o obytné dodávce vykašlat. Snažili jsme se ale i tak ušetřit každou korunu a před půl rokem jsme si pořídili dodávku znovu. Tentokrát jsme ale sáhli po Toyotě Hiace z roku 2004 s náhonem na všechny čtyři kola. Možná si řeknete, že to je trochu netradiční auto, ale tady v Norsku to je ta nejběžnější malá dodávka.

Takhle vypadala naše dodávka než jsme začali s přestavbou.
Pohled zezadu do naší dodávky. Tohle je aktuální podoba, jak daleko jsme se...

Přestavbu jsme se rozhodli realizovat v Čechách. Jedním z důvodů bylo to, že je tam všechno zhruba třikrát levnější než tady v Norsku. Druhým a hlavním pak bylo lepší zázemí. Můj táta má totiž všechny možné nástroje, které jsme na přestavbu potřebovali a na rozdíl od nás je i umí používat. My jsme do toho skočili tak trochu po hlavě, po shlédnutí několika desítek hodin youtubových videí, a ledasco jsme si představovali jak Hurvínek válku. Hodně jsme se učili za pochodu. Můj táta navíc neumí anglicky, přítel neumí česky a já fakt nevím, jak mám přeložit takové výrazy jako samořezné šrouby do plechu, týble nebo rašple. Když se to zkombinuje s extra krátkým časem, kdy jsme mohli být v Čechách a pracovat na autě a počasím, kdy teploty rostly ke čtyřiceti stupňům a padesáti uvnitř naší zaizolované dodávky, tak to bylo občas celkem náročné.

V první etapě jsme o Velikonočních prázdninách během pěti dní dodávku zateplili a udělali jsme podlahu. V druhé jsme letos o letních prázdninách odstranili přepážku mezi kabinou řidiče a zadním prostorem, zaizolovali stěny a strop, přidali obložení palubkami, nainstalovali střešní okno a jakž takž si poradili s nábytkem.

Auto je pořád ještě v celkem punkovém stavu - místo na sporáku si zatím vaříme na kempingovém vařiči, místo elektřiny si svítíme permoníkovskými lucernami a místo matrace máme karimatky. S tím se ale musíme nějak postupně poprat. Brzo snad přijde na řadu instalace solárních panelů a dodělání elektřiny. Rádi bychom také vyměnili přední dvojsedačku u spolujezdce za otočnou jednosedačku a podobně, ale nakonec nejde o to, aby to auto bylo perfektní, ale o to, aby nám sloužilo. Takže ho už teď využíváme na plno. Občas dokonce pronajmeme náš byt na airbnb a sami se vystěhujeme na pár dní do dodávky a objevujeme možnosti wild campingu v našem domovském Trondheimu.

Cesta do Ameriky je v plánu sice až za rok a půl, ale my zatím objevujeme Norsko, které je podle nás skvělou zemí pro všechny nezávislé cestovatele. Platí zde totiž tzv. Allemannsretten, tedy právo každého na to, aby měl přístup k přírodě. V praxi to znamená, že můžete využívat zdejší lesy, jezera či řeky, sbírat lesní plody nebo chodit a kempovat v podstatě, kde se vám zachce. (Za předpokladu, že kempujete pouze na jednu noc a minimálně 150 metrů od nejbližší budovy). Co víc, pitná voda je takřka na každém kroku. Beze strachu se dá pít z většiny potoků a jezer. Můžete tak s klidem zastavit na odpočívadle a strávit noc s výhledem na ledovec nebo na fjord.

Pro nás je zatím cestování v dodávce žhavou novinkou, kterou si ale naplno užíváme. Ten pocit štěstí, když venku leje jak z konve a vy si jen přelezete dozadu, roztáhnete postel a uvaříte si horkou čokoládu. Později se zachumláte do peřin, poslouchajíce kapky deště s vědomím, jak je to skvělé, že si nemusíte hledat nějaké relativně rovné a nepodmáčené místo na stan, který budete druhý den totálně promočený balit do batohu. 

Před pořízením dodávky jsme takřka výhradně kempovali. Za jakéhokoliv počasí,...

Když nás přestane bavit chodit pěšky, tak si zezadu sundáme kola a uděláme si cyklovýlet, anebo nafoukneme loďku a jdeme si zapádlovat. Přes tyhle růžové brýle zatím nespatřujeme v životě v dodávce moc negativ. Snad jen to, že v Norsku není nejlevnější nafta, občas nám v norských kopcích vaří brzdy anebo že nám po pár deštivých dnech auto vždy začne zavánět po špinavých fuseklích a myšlenky se začnou čím dál častěji stáčet k horké sprše a pračce. 

Na naše webové stránky se můžete podívat ZDE.

Radka Staňková

Najdete na Lidovky.cz