Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Jeden život, jedna šance aneb Jak jsme se přestěhovali do obytného auta

Nomádi

  5:45
První řádky našeho příběhu se začaly psát v roce 2008, kdy jsme jen s mapou v ruce, stanem a tehdy ještě Hondou CR-V poprvé zatoužili po ničím nespoutaném cestování. S manželem odjakživa inklinujeme ke svobodě snad ve všech sférách našeho života, takže nomádský způsob cestování byl pouze dalším dílkem celé skládanky.

Francie/Mercantour foto: Marcela Střelcová

Nadšeni vyprávěním našeho kamaráda jsme jako první destinaci zvolili francouzský ostrov Korsika, který nám na našem tehdy desetidenním putování mohl nabídnout vše – vysoké hory, divokou přírodu, čisté pláže bez lidí a možnost vyzkoušet si svobodné cestování. A tento způsob se nám zalíbil.

Oba dva v sobě máme cestování hluboce zakořeněno. Já jsem zdědila tuto touhu po dědečkovi, který nejraději koukal do map, a plánoval si, kam vyrazí, co potřebuje ještě vidět a koho navštíví. Pamatuji si, že měl na stěně obrovskou mapu světa, a já se na ni chodila dívat a říkala si, kam se jednou asi podívám. Manžel zase své cestovatelské geny zdědil po svých dobyvatelských předcích. Jeho pra předci dokonce rýžovali zlato na Aljašce. Oba jsme naprosto odlišné osobnosti, ale touhu po cestování a svobodě máme společnou. Oba chceme žít život naplno, teď a tady. Žít tento 1Life (one life či van life, jak jsme si pojmenovali i náš blog) bez čekání na nějaké „až …“. Nechceme litovat času, který jsme nějak přežili, chceme žít tak, abychom měli radost ze života, a dnes už i tak, abychom co nejvíce naplnili životy našich dcer.

Zakynthos/pláž Navagio
Slovinsko/ruská cesta

Další velkou přidanou hodnotou našeho cestování je absolutní srovnání si dalšího životního směru. Na pár metrech čtverečních vyplují na povrch i ty nejniternější lidské pocity a charakter, který by jinak třeba i zůstal před partnerem dobře skryt. Ve stísněném prostředí vše prožíváte intenzivněji, nutí vás to více uvažovat nad sebou samým, nad tím, jak jsou vaše priority a hodnoty totožné s těmi partnerovými. Jste parťáci na 24 hodin, 7 dní v týdnu, v dobrém a často i ve zlém. Musíte řešit základní životní potřeby, ale i neočekávané situace, které vyvstanou, a samozřejmě finance. Buď se vydáte cestou „nějak se protluču“ nebo pracujete a vydělané peníze investujete tak, abyste byli schopni následně žít život, jaký chcete. 

Pracujete, protože vás to baví, s lidmi, kterým důvěřujete jak v osobnostní rovině, tak i po pracovní stránce, a za těmi, kteří nectí vaše hodnoty, se nebojíte spálit mosty. A pak dokážete třeba stejně jako my pracovat na cestách, aniž byste to vnímali jako „zkaženou dovolenou“. Ano, neznáme víkendy, neznáme dovolené, ale zároveň také neznáme pracovní týden. Pokud chceme, odpočíváme, pokud chceme pracujeme, čímž se nám daří náš osobní i pracovní život udržet v harmonii, která se pak prolíná celým naším bytím.

Navíc oba tíhneme kromě cestování také ke vzdělávání, což jde podle našeho názoru s cestováním ruku v ruce. Dcerky tak mají možnost poznat jiné kultury, hlavní města států se neučit z knih, ale tím, že je samy navštíví, jsou nuceny poslouchat cizí jazyky a muset se jimi dorozumět… Navíc jsme oba přesvědčeni, že člověk se naučí nejvíce právě svou přirozenou zvědavostí, touhou se něco dozvědět, dělat to, co ho baví, a právě toto dcerám díky cestování můžeme nabídnout. Spojit informace se zrakovými, sluchovými i dalšími vjemy, to vše v přírodě a na čerstvém vzduchu.

Slovinsko

S Hondou CR-V jsme vydrželi, tehdy ještě stále bez dětí, cestovat až do roku 2010, kdy jsme začali uvažovat o pořízení obytného auta. Chtěli jsme nenápadnou dodávku s postelí pro dva a rozložitelným spaním pro budoucí děti, zaizolovanou na zimu a v souladu s našimi cestovatelskými ambicemi co nejvíce soběstačnou (výroba elektřiny za slunných dní solárními panely, v opačném případě EFOY systémem, kde se k výrobě elektřiny využívá metanol) a schopnou zvládnout i náročnější terén (sníh, písek, bláto apod.). A osud nám tehdy postavil do cesty předváděcí vůz Fiat Ducato 2,3 JTD 4x4 L2H2. Nebylo nad čím váhat, tohle autíčko muselo být naše. Další řadu týdnů jsme strávili vymýšlením, jak do něj udělat vestavbu. Naše představy se tehdy až neuvěřitelně protnuly s nabídkou v té době ještě malé slovenské firmičky paní Tatiany Nátné TURČAN – AUTO s.r.o. Paní Tatiana se svými syny nám tehdy vyšla neuvěřitelně vstříc a za její rady jsme jí vděčni na každém kilometru naší cesty.

V roce 2011 jsme tedy měli kompletně postavené auto a vydali se s ním na první velkou cestu po Evropě – přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou Horu jsme procestovali velkou část Albánie, západ Řecka a zpět se vrátili přes Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Slovensko. Po nezapomenutelných destinacích Korsice a Sardinii nám učarovala kouzelná Albánie. Tehdy ještě turisticky opomíjená země, která miluje i z historických důvodů české turisty, a hlavně má mnoho co nabídnout.

Sardinie/Dune di Piscinas

Následující roky jsme procestovali řadu půvabných míst Evropy, vrátili se zpět i na Korsiku, která je stále naší srdcovou záležitostí, a kde jsme se i vzali, ale naše preference se začaly čím dál tím víc měnit. Ke dvěma cestovatelům se přidaly dvě malé cestovatelky a nás to nyní táhne víc do divočiny – na Island, do Pobaltských zemí, Kazachstánu, do Afriky. A tím nám vyvstává otázka toho, kam naše cestování dále posunout z pohledu auta i blížící se povinné školní docházky starší dcerky. Nyní tedy často po večerech se skleničkou dobrého vína v ruce sedíme a plánujeme, jaká bude naše další meta, jaké auto si pořídíme, co od něj očekáváme. A naše představy začínají nabírat stále jasnějších obrysů. 

Autor: