5. března 2018 5:15 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

NOMÁDI: Opravdová cesta kolem světa octavií aneb Jak si užít život

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
V Namibii | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V Namibii | foto: bigtrip.cz

První část o více jak dvouleté cestě kolem světa v botaskách, ve škodovce a s rybičkou v kapse. Asi většina lidí sní o cestě kolem světa. A troufneme si říct, že každý, kdo ochutnal onu vůni dálek a podlehl kouzlu cestování, začal ve své hlavě spřádat plány na její realizaci.

Ani my v tomto ohledu nejsme jiní. Cestovali jsme rádi, cestovali jsme hodně a časový limit dovolené v zaměstnání bylo to co nás stále limitovalo. Jednoho dne jsme si tak řekli dost, dali výpověď v jinak dobrých zaměstnáních a vyrazili. Vyrazili jsme na vysněnou cestu kolem zeměkoule s jediným hlavním cíle, pořádně si to užít. Zpětně přiznáváme, že jsme netušili co nás čeká, ale navzdory tomu, jsme se nesmírně těšili a více než dva roky si opravdu náramně užili.

Protože je vedle cestování mou vášní navíc také řízení, bylo od začátku jasné, že cestovat budeme autem. Koneckonců to byla součást plánu. Objet svět, vlastním vozem. A tak po šesti letech vztahu a společného bydlení, jsme místo svatby vyrazili na cestu kolem světa.

Sami dva, v moderním osobním autě, bez GPS a s vědomím, že máme peníze jen na polovinu cesty. Zkrátka touha vyrazit byla silnější než zdravý rozum. A o to větší to byla legrace. O té naší cestě by se toho dalo napsat spousta, ale asi nejčastější otázka je „kde se vám líbilo nejvíce“. Na to se dá opravdu jen těžko odpovědět, neboť každý kontinent, každá země a každé místo jsou něčím zvláštní a jedinečné.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi.

Pokusili jsme se tedy sepsat místa a zážitky, které nás cestou kolem světa uchvátily nejvíce. Dnes to bude o Africe, jedinečném kontinentu, plném kontrastů, kde jsme během této cesty strávili půl roku, najeli 34 tisíc kilometrů a navštívili čtrnáct zemí.

Súdán

Země, o které se toho u nás příliš neví a dost možná proto, se o ní vypráví samé příšernosti.  Ano, je pravda, že hledat funkční internet dá dost práce, že silnice občas silnici nepřipomínají, že je to země muslimská a tak tam neseženete pivo. Těžko zaplatíte kartou a stejně tak je nemožné si s vaší evropskou kartou vyberat z bankomatu, protože kromě hlavního města, bankomaty cizí karty neakceptují. Uvidíte slumy, hodně chudoby, odpadky, ne příliš mnoho památek a převážná část země je nevyužitelná poušť.

Ale i přesto… Súdánci jsou neuvěřitelně pohostinní a přátelští. Ať už jsme zastavili kdekoliv, necítili jsme se nikdy nebezpečně. Lidé se k nám vždy chovali slušně.

Keňa - Nakuru
Súdán - pyramidy Meroe

Ani jazyková bariéra jim nezabránila v tom aby se s vámi rozdělili o chleba, vodu a nebo kousek stínu. Je to země opravdu chudá a bez nadsázky se dá říct, že tam lidé nemají vůbec nic. I přesto jsou ochotní se s vámi o to své nic rozdělit.

Bohatstvím této země jsou především lidé. Ať už jsou to trhovci ve městech a podejci čehokoliv a kdekoliv, skromné restaurace ukrývající se v plechových boudách či stanech podél silnice, vysmáté děti a nebo kliďasové za volanty kamionů. Rádi se nechají vyfotit, nežebrají, nestěžují si a působí klidným a spokojeným dojmem.

Safari

Mohli bychom napsat článek o každé jednotlivé zemi v Africe, kterou jsme na své cestě navštívili. Ale mnohé je dobře známo a na zbytek není tolik prostoru. Snad příště. Co je však pro Afriku specifické, jedinečné a musí se na vlastní kůži zažít je safari.

My jsme se na safari náramně těšili a navštívili hned několik národních parků díky kterým jsme si přivezli mnoho jedinečných zážitků a krásných fotek.

Keňa - Masai Mara

A tak se nám v Keni v NP Amboseli kolem auta promenádovali sloni s Kilimanžárem v pozadí. V Masai Mara kolem našeho auta vířilo prach dvacet tisíc pakoňů při migraci do Tanzánie. O pár chvil později jsme zažili setkání se skupinkou mladých lvů, kteří dováděli jen čtyři metry před naším autem.

To jsou okamžiky kdy nevíte jestli vám srdce buší nadšením a nebo z respektu před divokými šelmami.

Když pak na vás začne startovat přes tři metry vysoký sloní samec, cestu vám kříží tak trochu zmatené zebry a nebo v řece pozorujete na pohled neškodné buvoly a nebo sexující hrochy. To jsou ty chvíle kdy si řeknete, že to je ta nejlepší televize na světě. Žádná zoologická zahrada vám tohle nikdy nedokáže nabídnout.

Stejně strhující bylo setkání s majestátnými nosorožci, kteří si vás z dvaceti metrů nedůvěřivě prohlíželi v NP Nakuru v Keni. Zažili jsme opravdové sloní manévry v NP Hwange v Zimbabwe, kdy kolem nás každý večer prošlo několik stovek slonů. To jejich troubení a dovádění u vody bylo neuvěřitelně zábavné a fascinující.

Stejně tak nelze vynechat brzké ranní setkání s leopardem v Jihoafrickém NP Krüger, kde se nám tahle kočka zjevila deset metrů před autem na pár vteřin. To jsou okamžiky, na které se opravdu nezapomíná a pro které se budete chtít do Afriky znovu vracet.

Namibie

Bývalá německá kolonie na západním pobřeží jižní části Afriky, která je dobře známá a pro své jedinečné krásy často všemi navštěvována. I přes velká očekávání nás Namibie dokázala opravdu uchvátit. Skvělí a naprosto pohodoví lidé, tradiční kmeny a především úžasná příroda.

Z těch opravdu nejlepších míst musíme určitě zmínit oblast Opuwo na severozápadě země, kde se na ulici potkávají polonazí Himbové a elegantně oblékaní Hererové. Zamířili jsme úplně na sever, kde do hloubky hřmí vodopády Epupa falls jenž tvoří hranici s Angolou. Noční koupel v řece, stejně tak jako nocování nad vodopádem bylo silným zážitkem.

Súdán

Cestou zpátky jsme pak ještě několikrát zastavili u Himbů, abychom se na vlastní oči přesvědčili jak primitivním způsobem zdejší kmeny stále žijí. V době aplikací a moderních technologií, si tihle lidé dokážou vystačit s jednoduchými příbytky z klacků, kůží a hlíny. Místo opalovacích krémů s UV faktorem používají rudou hlínu a pro vodu chodí až několik kilometrů denně.

Když pak člověk projede pustým a přesto jedinečně krásným Pobřeží koster, kudy pokračujeme na jih, dojede do Německa. Opravdu a naprosto bez nadsázky, města Swakopmund a nebo Luderitz mají německý ráz, který dokreslují německé nápisy. Najednou si nepřijdete jako v Africe.

V Namibii však nelze opomenout a nebo nedej bože minout poušť Namib, především pak místo Sossusvlei. Namib je považována za nejstarší poušť světa a přesto, že tu hovoříme o poušti, je neuvěřitelně uhrančivá a krásná. Její velikost, velikost jejích dun na které si můžete vylézt a pod kterými můžete kempovat. Oranžovo červená barva jemného písku, která se v paprscích zapadajícího slunce mění do ruda a především ten prostor všude kolem vás, který ji dal jméno.

Chcete se dozvědět více o naší cestě a zážitcích během ní? Zajděte na některou z našich přednášek, plnou fotek a videí, šílených historek v ještě šílenějším podání.

Více informací o této ale i dalších přednáškách naleznete TADY. 

Naše cesta nakonec celá trvala 777 dní/ 127 843km / 50 zemí na všech obydlených kontinentech

O dalších jedinečných místech, tentokráte z Jižní Ameriky napíšeme příště. Těšte se a sledujte nás na webu, Facebooku, YouTube či Instagramu

Přednášku o cestě si můžete vyslechnout v pondělí 5. 3. 2018 od 19:00 v pražském Divadle Za plotem. 

Bigtrip.cz
  • 0Diskuse