  |
Do zahraničí jsem odešla po dvacítce. Měla jsem štěstí. Potkala jsem manžela, Itala. Žili jsme v pěkném bytě v turistickém městečku v Alpách. Měli jsme krásný výhled na zasněžené vrcholky hor. Oba jsme pracovali v gastronomii. To znamená minimálně šest dní práce v týdnu, v hlavní sezóně i bez volna, víkendy a svátky, Vánoce… Být nemocný? Na to nebyl čas. Volný den jsme trávili v horách. Někdy odpočinkem, někdy treky, sportem.
Cestu můžete sledovat na facebookovém profilu Travel Trilly |
Přesvědčit mého muže, že procestujeme Ameriku, nebylo vůbec těžké. Jsme naladěni na stejnou vlnu, milujeme cestování a každý rok jsme trávili tři měsíce na cestách. Jen pro jeho maminku to byla pořádná rána. O Italech se všeobecně ví, že mají velmi silná rodinná pouta. Tady se projevila.
Prvním krokem bylo vybrat správné vozidlo. Nechtěli jsme hledat až na místě a ztrácet zbytečně čas. Díky internetu je možné vše vyřídit z domova. Ve výběru jsme se předem neomezovali, ve hře byla dodávka, džíp, camper, prostě cokoliv, v čem se můžeš pohodlně postavit. Pohon 4x4 je nutností, to jsme věděli díky předchozím zkušenostem se stavem silnic v Jižní Americe. Nechtěli jsme vůz starší než 10 let, abychom nemuseli víc času trávit v autodílně než na cestě. Dlouhé hledání na Panamerican forum, Overlander buy & sell a Mercado libre nás dovedlo k naší vysněné Toyotě Hilux. Pak už to bylo jen o troše štěstí a důvěře.
Úspora díky nepokojům
Přílet do Santiaga de Chile jsme naplánovali na listopad. Předtím jsme prodali auto a zbavili se všech zbytečností, na které se už roky prášilo. Do bytu jsem si nastěhovala kamaráda.
Kvůli velkým nepokojům a protestům proti vládě jsme při koupi auta ušetřili více než 800 euro (cca 20 000 korun - pozn. red.), místní měna rychle ztrácela na hodnotě a kurz byl pro nás mnohem výhodnější. Samotná koupě se obešla bez jakýchkoliv komplikací a vše se zvládlo během jediného dne. Nejdřív se můj muž musel zaregistrovat na chilském finančním úřadě, aby získal provizorní RUT - identifikační číslo odpovídající našemu rodnému. K tomu potřeboval takzvaného sponzora, člověka, který se za něj zaručí a poskytne mu i adresu v Chile. Majitel auta musel doložit, že na toyotě neváznou žádné závazky, pokuty či leasing. Pak už stačí zajít k notáři, který vystaví kupní smlouvu, podepsat a auto je vaše.
Po Chile a Argentině cestujeme už víc než čtyři měsíce. Je to už naše třetí návštěva v regionu a tenhle styl života se nám dostal pod kůži. Někdy to není zrovna komfortní a chce to pravidla soužití. Žijeme teď v prostoru ne větším než je naše koupelna. Ale jsme volní, můžeme si každý den užívat západy slunce na jiné pláži, pozorovat u snídaně delfíny a hlavně mít čas pro sebe a naši psí spolucestovatelku.
Naučili jsme se spoustu věcí: hlavní je nikam nespěchat a příliš neplánovat. Jsme v zemi “Latinos”, stres tu moc neřeší. Jakákoliv oprava auta se může ze slibovaných tří dnů prodloužit i o týden. Snažíme se nerozčilovat, protože tím zkazíme den jen sobě. A hlavně: žádným způsobem to neovlivní rychlost nebo výkon člověka, od kterého něco potřebujete.
Uvědomujeme si, jak málo potřebujeme k životu. Postel, střechu nad hlavou, něco k jídlu a hlavně vodu. Líbí se mi, že můžeme jen tak zastavit u cesty a stoupnout si do fronty na vodu z lesního pramene. Natrhat si ostružiny či volně rostoucí rukolu na salát. Koupit jahody na rodinné farmě a jít si vybrat hlávkový salát a bylinky do skleníku. Snažíme se oprostit od materiálních věcí a načerpat zážitky, protože ty nám nikdo nevezme. A sprcha každý den taky není naší prioritou.
Večeřet za světla? Něco jako hřích
Patagonie je nádherná. Představte si ledovce a lesy, k tomu jezera a řeky s neuvěřitelnou barvou. Vidět tučňáky v jejich přirozeném prostředí se s návštěvou ZOO opravdu nedá srovnat. Vesničky, kde se zastavil čas a kde najdete ty nejmilejší lidi. Bez problému vás pozvou na šálek Yerba Mate stylem, že nedokážete odmítnout. Směrem na sever stoupají teploty. Odpolední siesta znamená, že se všichni někam vytratí.
A pak se pomaličku začíná vracet život do ulic, všude se linou různé vůně a hlavně zní hudba. Improvizovaní učitelé salsy na náměstí, které se najednou promění v taneční sál, posilovnu, hřiště i psí park. Všichni se usmívají a připadá mi, že nikdo nikam nespěchá. Ale to je teprve podvečer. Po čtyřech dnech strávených u rodiny mého muže v Argentině jsme pochopili, že večeřet za denního světla je zde považováno skoro za hřích.
Všichni tu milují grilování a pobývají rádi venku. Někdy si i myslím, že grilování je jejich národní sport. Parilly (ohniště s grilem) najdete prakticky všude: na benzínkách, v parcích, u řek. To se bez hlasité hudby reggaetonu, piva a vína neobejde. Když najdete super místo u řeky a myslíte, že strávíte poklidnou noc v přírodě, jste na omylu. Místní a jejich párty jsou slyšet na pořádnou vzdálenost. Kdo sakra vymyslel ty obrovské přenosné reproduktory?!?
Naše cesta by měla pokračovat do Uruguaye a Brazílie, možná navštívíme Paraguay, určitě Bolívii, Peru a Kolumbii. Zakončit ji na Aljašce by byl náš Druhý sen, ale teď si plníme sen číslo Jedna.
