17. září 2018 6:00 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

NOMÁDI: Škoda 100 na cestách. Zpívající duna a hlad na hranicích

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Škoda 100 na cestách v Kazachstánu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Škoda 100 na cestách v Kazachstánu. | foto: Jana a Dan Urbanovi

Vážení čtenáři, naposledy jsme byli ve frontě před kazachstánskou hranicí. Stáli jsme v ní už asi hodinu. Nevydrželi jsme to a šli jsme se zeptat, co se děje. Kazachstánský voják prohlédl naše dokumenty a řekl nám, že odbavují autobus. Mezitím se kolem našeho auta seběhli další čekající, vyptávali se nás na cestu a podepisovali se na Barču.

Po nějaké době jsme dostali ukrutný hlad. Závora se stále nezvedala. Vyndali jsme tedy z kufru horolezecké vepřo knedlo zelo a samoohřevný pytlík Adventure Menu. Do pytlíku jsme vylili vodu, dali chemický polštářek a jídlo. Dle návodu to mělo být za dvanáct minut ohřáté. Po chvilce se najednou zvedla závora a my přejeli na další kontrolu. Auto nám neprohlíželi, ale nahnali nás do místnosti, kde se kontrolují pasy. Až tam jsme si uvědomili, že máme v autě samoohřevný pytlík a měli jsme obavu z toho, aby z toho nešla pára a celníci se nelekli. 

Charyn kaňon.
Pneuservis byl po návštěvě Národního parku potřeba.

Vyšel jsem tedy z místnosti ven, pytlík z auta vzal pro jistotu i s vidličkou, a donesl ho do kontrolní místnosti za Janou a ostatními čekajícími. Voda uvnitř se vařila a místní si mysleli, že jde o zázrak. Nechápali co se děje. Vysvětlovali jsme, že si jen vaříme jídlo, že máme hlad. Když bylo uvařeno a otevřený pytlík provoněl celou místnost, místní se chodili dívat a my jim ukazovali, co jsme vlastně uvařili. Po zhruba další hodině na pasové kontrole jsme se dostali do Kazachstánu.

V Kazachstánu jsme jeli do Charyn Canyonu, který je dost podobný Grand Canyonu v USA. S tím rozdílem, že je o dost menší. Po zaplacení vstupného jsme s Barčou dojeli až na hranici kaňonu, kde jsme vypustili dron a celý jsme ho natočili. Vedla tam cesta na dno kaňonu, ale ta byla tak příkrá a plná děr, že jsme usoudili, že je pro nás neprůjezdná. Já to sice chtěl zkusit, ale Jana měla strach. Když jsme dojeli na začátek cesty a já jsem se podíval dolů, udělalo se mi špatně. Jana se už držela za sedadlo. Dal jsem jí za pravdu a otočili jsme auto. Už při otáčení jsme se málem převrátili. A všechno co jsme měli na přístrojové desce nám popadalo pod nohy.

Zpívající duna a barevné skály

Pokračovali jsme dál do národního parku Altyn-Emel, kde se nachází Zpívající duna a barevné skály. Vjeli jsme do parku a asi po 40 km nás zastavila závora. Voják u závory chtěl propustku. Tu jsme samozřejmě neměli. Řekl nám, že jí prodávají ve vesnici, která byla hned na začátku parku u hlavní silnice. Museli jsme se tedy vrátit a propustku si koupit. V parku byla velice nekvalitní cesta a až pozdě odpoledne jsme se dokodrcali k barevným skalám. Po jejich prohlédnutí jsme jeli k jednomu z nejstarších stromů v Kazachstánu, který byl na zahradě strážce parku, a my jsme se domluvili, že u něj můžeme přenocovat. 

Kousek vedle domu byla trubka, ze které vytékala horká voda. Ukázali nám, že se tam můžeme vykoupat. Voda je ale prý plná radonu, a nemáme se koupat déle jak 20 minut. Druhý den jsme se čerství a voňaví vydali ke Zpívající duně. Cesta to byla dlouhá a náročná a vedla přes další závoru. Duna nás až tak nenadchla. Je to prostě jen mulda písku uprostřed stepi. Když po ní chodíte, sype se z ní písek, který dělá hrrrrn, hrrrrn, proto se jí říká Zpívající duna. Cesty v parku byly opravdu náročné. Prorazili jsme tam dvě kola a na jedné z nekonečných rolet nám upadlo pravé zpětné zrcátko. Při zpáteční cestě jsme ho našli a namontovali zpátky na auto. Zrcátku nic nebylo, jen sklíčko bylo prasklé.

Zpívající duna

Zpívající duna

Bez dalšího odkladu jsme pospíchali do Ruska, kde nás čekal přejezd přes pohoří Altaj a přechod do Mongolska. A o tom až příště.

Minule jsme slíbili, že napíšeme ještě něco o Barče. Je to Škoda 100 z roku 1969, tedy jedna z prvních vyrobených. Vždy překvapíme na celnici, protože máme motor vzadu. Celníci se tam hrnou a chtějí vidět kufr. Motor má obsah jeden litr a výkon cca 30 kw. Na předních kolech již máme kotoučové brzdy. Byla to tehdy u škodovek novinka. Plně naložení můžeme jet maximálně stovkou, ale většinou jezdíme devadesát. To ale samozřejmě musí být rovinka. Brzdové a benzínové hadice máme vedené uvnitř vozu. Pod motorem a pod přední nápravou, kde je benzínová nádrž, máme duralové krycí plechy. Díky nim stále ještě jedeme, i přesto, že do plechu už břinklo tisíce kamenů.

Jana a Dan Urbanovi
  • 0Diskuse




Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.