Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Za hranicemi Evropy život nekončí. A Pamír už nebyl tak daleko

Nomádi

  6:17
Říkají si Iba dvaja. Vzali si volno v práci. Koupili starý policejní Land Rover a vyrazili na východ. Z původního cíle v Gruzii se během cesty vykrystalizoval plán projet Pamír. Jak to dopadlo?

Jezero Yashikul foto: IbaDvaja

Pilíř Katskhi
Ušguli

Jsme dvě malé korporátní krysy, které hledají samy sebe. Sedávali jsme za počítačem v práci, ale v myšlenkách jsme se toulali po zasněžených kopcích, vyschlých planinách a v místech, kde nepotkáš ani živáčka. Představy jak z dobrodružné knihy. A protože jsme chtěli zjistit, jaké to vlastně je, rozhodli jsme se vystoupit aspoň trošku ze své komfortní zóny a zažít život.

Ačkoliv naše plány byly mírně řečeno roztěkané, měl Michal někde vzadu v podvědomí zapsán Pamír. Já s nedůvěrou v naše schopnosti jsem jen tiše přikyvovala, abych nerozbila jeho sny. Mé nitro se bouřilo panikou smíšenou s podivným pocitem štěstí. To vše při pomyšlení na takovou dálku. Vybrali jsme si tedy logický a rozumný cíl: Gruzii.

Vyřídili jsme si volno v práci. A začali jsme přemýšlet, na čem vyrazit. Naše stará dobrá kámoška motorka Ducatti nám připadala jako fajn nápad. Dostala kompletní servis. Jenže ta maličká myšlenka na Pamír, která visela někde ve vzduchu, nám nedala a nadále jsme okukovali různé typy vozítek, které se dají předělat na slušný dočasný domeček na čtyřech kolech. A tak jsme se měsíc před cestou zamilovali do Land Roveru Defender 110. Staré policejní auto nejméně rok stálo. Začal závod s časem, abychom policejního veterána připravili na dvouměsíční expedici. Vyhráli jsme.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi.

Kupodivu jsme to zvládli a vyrazili do světa. Nejprve to byla klasická turistika. Dívali jsme se na turecké památky, užívali jsme si pláže jako z katalogu a popíjeli černý přeslazený čaj. S Gruzií přišlo trochu offroadu, který by k našemu překvapení zvládla každá Honda Jazz. Klid, jaký umí nabídnout jen hory. Uchvátily nás nádherné výhledy i to, jak se po zimě v této kavkazské zemi probouzela příroda.

Ani se nám nechtělo dál. Jenže znáte to. Moje neplacené volno se blížilo ke konci a ruská víza by byla škoda nevyužít. S podivnými pocity jsme překročili gruzínské hranice s Ruskem. Zvláštní neklid, který mě od začátku cesty doprovázel při pomyšlení na Rusko, byl rázem pryč. Za hranicemi Evropy život nekončí, nikdo tě tam na počkání nezabije a neunese. Ocitli jsme se pár stovek kilometrů od hranic Kazachstánu, vyřídili si další volno v práci a řekli si, že ten Pamír není najednou až zas tak daleko.

Autíčko začalo stávkovat. Ale pokud se má něco pokazit, Kazachstán je asi ta nejlepší země, kde se to může stát. Ochota pomoci je tam samozřejmostí. Až mi bylo líto, že v našich „civilizovaných“ končinách se toto téměř vytratilo.

Dny jsme nepočítali. Vstřebávali jsme krásu zemí, přes které jsme projížděli. Řešili jsme jen to, co nám přišlo do cesty. A každý problém se vždy dal překonat. Pomalu jsme si uvědomovali, že jsme fakt kousek od splnění našeho snu. Jak jsme se blížili k horám, nadšení se stupňovalo. Když jsme po dvou měsících na cestě stáli v nadmořské výšce 4 655 metrů nad mořem, byl to zvláštní pocit. Ticho, klid a zasněžené sedmitisícovky nad námi. Starý Defík, špinavý a zaprášený, jakoby tam patřil. Dokázali jsme to. My, dvě líná stvoření. Ani jsme nepotřebovali mluvit. Jen jsme nasávali tu krásu kolem.

A tehdy si člověk uvědomí, že to není nic nedosažitelné. Že cestovat může úplně každý. Stačí jen sebrat odvahu a vyrazit. Není to žádné hrdinství. Lidé jsou všude stejní (častokrát i lepší). Svět stojí za to objevovat.

Rusko
Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!