Klášter ve Vyšším Brodě je v současnosti jediným mužským cisterciáckým klášterem u nás. Samotná stavba patří k nejvýznamnějším jihočeským památkám a v dávné i novodobé historii čelila řadě pohnutých událostí. Klášter byl vypálen za husitských válek, za druhé světové války odtud vyhnali mnichy nacisté, na počátku padesátých let byl klášter zabrán StB a SNB a mniši byli převezeni do internačních táborů.
Místní jednotné zemědělské družstvo v klášteře plánovalo zbudovat sklad techniky, což se naštěstí nepodařilo. Částečně zde bylo zřízeno muzeum, avšak v době komunismu byly památky rozkradeny a budova chátrala. První mniši se do Vyššího Brodu vrátili až v roce 1990.
Nejstarší částí kláštera je kapitulní síň z 80. let 13. století. Má čtvercový půdorys a je zaklenuta na jeden centrální sloup. Osvětlena je velkým kruhovým oknem. Kostel je raně gotická bazilika s příčnou lodí a čtyřmi bočními kaplemi. Klášter je opevněn, část hradeb je ještě gotická. Pověstná knihovna obsahuje asi 70 000 svazků, mimo jiné i rukopisy a staré tisky. V klášteře je uložen pověstný Závišův kříž. Je to zlatý 70 cm vysoký dvouramenný kříž posázený drahokamy a perlami, vyrobený mezi roky 1220–1230. V otázce jeho původu však historikové nejsou jednotní.
Perlorodky z Vltavice
Jihozápadně od Vyššího Brodu je Hamerské údolí, kterým protéká Menší Vltavice (Hamerský potok). Pramení v Rakousku pod horou Sternstein, u nás pak protéká zalesněným údolím. Byly v ní nalezeny lastury perlorodek, tento nález se však již 50 let nepodařilo zopakovat. Ve středním toku je Menší Vltavice bystřina s mohutnými balvany v korytě. Vytváří peřeje a menší vodopády. Pojmenovány jsou podle německého národního světce sv. Wolfganga.
Klášter potřeboval vodu, ale Menší Vltavice tekla hluboko pod ním. Proto byla větší část toku přivedena do kláštera umělým kanálem. Voda přitékající do kanálu je regulována malým jednoduchým hradítkem. Koryto o délce asi půl kilometru má malý spád, vede téměř po vrstevnici. Na svahu je vyzděný násep, směrem do stráně zůstal původní terén. V blízkosti klášterního mlýna je voda svedena pod povrch. Voda poháněla mlýn a později i pilu, využíval ji i pivovar, zásobovala studnu v ambitu, sloužila ke splachování a odvádění odpadu. Dnes vytéká z barokního chrliče v podobě dračí hlavy.
Pitnou vodu si donášeli mniši z Kozince nejdříve v dřevěných vědrech. Klášterní vodovod, postavený v letech 1616–1618, měl trubky z vyvrtaných jedlových kmenů, každý díl byl 380 cm dlouhý. Sloužil téměř 300 let. Na počátku 20. století nahradily dřevěné trubky betonové tvarovky. Klášter si je vyráběl sám ve své cihelně a betonárně v Herbertově na levém břehu Vltavy.
Bez kamene stavět nešlo
Při stavbě vyšebrodského kláštera se spotřebovalo mnoho kamene. Kameníci používali zdejší jemnozrnnou žulu. Na jejich práci je vidět vliv severofrancouzské gotiky. Klášterní kamenická huť pokračovala i po dokončení výstavby kláštera. Na několika místech jsou u cesty kameny i se značkami kameníků, připravené k odvozu, ke kterému nakonec nedošlo. V letech 1867 a 1872 zasáhly Vyšší Brod velké požáry. Obnova zároveň znamenala náhradu původně dřevěných domů kamennými. Kámen se lámal v městském lomu, k odstřelům se používal dynamit.
Stavební kámen byl opracováván na místě, nejen kvádry, ale i schody a zárubně. Méně kvalitní partie žuly a odpad byly zpracovávány v drtiči na štěrk, používaný na cesty a silnice. Hluk z drtiče doléhal až na vyšebrodské náměstí, při klášterních bohoslužbách dokonce nesměl být v provozu. V době hospodářské krize byl v lomu stroj, který pomocí speciálního bucharu vyráběl najednou šestnáct dlažebních kostek o hraně deset centimetrů. Kostkami byly dlážděny ulice u náměstí a u kláštera.
Vmístech, kde odbočuje Opatský kanál od Menší Vltavice, je starý lesní porost. Některé stromy jsou starší 270 let. Souše dokládají, že část stromů tu dosáhla svého fyzického věku. Tato část lesa je ponechána přirozenému vývoji.
