Založili jsme krabičku Dream big trip, rozprodali věci, které nám nestály za povšimnutí několik měsíců, sehnali do bytu nájemníky, škudlili každou korunu, vzali se, koupili si Volkswagen LT jménem Hugo a pak se tam přestěhovali. Trvalo nám rok připravit se na nejlepší měsíce našeho života, kdy žijeme na asi tak 7 metrech čtverečních.
Každý den se probouzíme na novém místě. Kancl i ložnici už jsme měli na útesech v Portugalsku, v borových lesích v Maroku, u jezer v Litvě, na vinicích ve Francii, na přehradě ve Španělsku, v národním parku v Polsku, u dálnice v Itálii i u filmového městečka Cinevilla v Lotyšsku. Spací místa ukládáme do cestovatelské Google mapky nebo je rovnou sdílíme přes aplikaci Wildcamping.tips. I teď během cesty si rádi připomínáme, kde jsme před pár měsíci spali.
Díky lokálním simkartám surfujeme a pracujeme odkudkoli a díky počítačovým kavárnám, kterým se třeba ve Španělsku říká locutorio a v Maroku cyber, stahujeme za pár korun i desítky gigabajtů. Ze začátku to byl boj a plahočení se po obchoďácích s volnými wifinami a spoustou místa na parkování, ale vždycky nemůže být jen hej. Poslední dva měsíce jsme zakotvili u francouzského operátora Free, který nabízí roaming s 25 GB za 20 eur. Předtím jsme si vždycky ve větším obchoďáku oběhli operátory a vybrali si nabídku, jakou jsme potřebovali.
Pár čísel:
|
K práci na cestách potřebujeme jen dobrou simku a schopnost zapnout soustředění, i když jen pár kroků od vás je nádherná pláž. U počítačů sedíme většinou do 14:00, potom chodíme na procházky nebo se přepravujeme na další místo. A když prší, díváme se na filmy s roadtripovou tematikou, žejo.
Taky už jsme zapadli, hned druhý den ve švýcarských Alpách. Ve 1500 m. n. m. znenadání zavřeli jednu cestu a my se při otáčení zahrabali do štěrku. Vysvobodil nás po probdělé noci a odpočítávání každé odzvoněné hodiny na kostele sympatický Australan Luke, který v kopcích učí lyžování a snowboarding. Skejsli jsme také v několikahodinové zácpě cestou do Doňanského národního parku, kam zrovna mířila tradiční pouť (která je mimochodem hodně zajímavá a plná španělského temperamentu). Nebo jsme vyřízení spali mezi kamiony. Občas to nevyjde ideálně, ale co.
Místa, která chceme navštívit, plánujeme v Tripline, aby se nám (opět) nepodařilo nějaké vynechat a přejet ho (existuje i aplikace do telefonu, i když není moc přívětivá). Na zajímavá místa natrefíme i náhodou, ale většinou máme tipy. Ty hledáme na webech www.atlasobscura.com a www.likealocalguide.com, používáme Use-it aplikaci nebo čteme cestopisy na zpravodajských serverech a mnohdy i v češtině (našli jsme třeba perfektního průvodce po Evropských štítech i celém pobřeží Atlantiku).
Ve městech neobcházíme každý kostel, ale raději se touláme bočními uličkami nebo po uměleckých čtvrtích jako v Lisabonu a hledáme grafitti jako v Málaze. Nejradši máme ale přírodu a všude je tak krásně. Sloviňský národní park v Polsku s jednou z největších pohyblivých dun Górą Łącką nebo litevský park Neringa s úchvatnou přírodou nám braly dech. A co teprve portugalské pobřeží nebo Smaragdové pobřeží v Bretani! Všechny tipy na místa sepisujeme na náš blog podle zemí. Polsko, Litvu a Lotyšsko máme zatím na to-do listu, ještě nás čeká zpáteční cesta z Estonska, kde právě píšeme tenhle článek nedaleko vodního vězení Rummu.
A co nejčastěji jíme? Vaříme si každý den. Ke snídani ovesnou kaši s ořechy nebo sušeným ovocem, k obědu luštěniny nebo horu zeleniny podle toho, v jaké zemi právě jsme, a k večeři si něco ugrilujeme nebo si připravíme vajíčka. Ty už také umíme dělat na milión způsobů. Díky tomu máme nízké a udržitelné náklady nižší než doma. Za den oba projíme 273 Kč a vyváží to i občasné restaurace. V Německu jsme hřešili s currywursty a v Polsku si na chvilku zamilovali pyrohy, ale po nich nám moc dobře teda nebylo. V Maroku nám náklady zvedly milované tažiny, ale naučily nás připravovat zeleninu zase trochu jinak. A tak to máme všude. Ochutnáme v každé zemi danou kuchyni a pak podle toho vaříme.
Hledáme nomády nového věku!Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky? Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi. |
Cestování si oblíbila i naše fenka Róza. V noci hlídá nás, a když je potřeba, tak přes den auto. Parkujeme většinou na místech, kde může běhat na volno a vždycky se za námi přiběhne pochlubit, jakou našla v lese šišku. Na cestování potřebuje pas, čip, standardní vyšetření před odjezdem do ciziny, a pokud jedete mimo Evropskou unii, tak i včasné vyšetření krve na protilátky proti vzteklině. Abyste se mohli vrátit z Maroka zpět do Španělska, musí být toto potvrzení staré více jak 3 měsíce, jakkoli nesmyslně to zní. V praxi to bylo ale tak, že Rózu nikdy nikdo nekontroloval.
A to je všechno. Žít a uživit se na cestách dá, škoda jen, že jsme to neudělali dřív. Už teď se těšíme do Bulharska a Rumunska, těmihle 5 měsíci to rozhodně nekončí. Jestli chcete vědět, kde právě jsme, sleduje nás na Instagramu nebo Facebooku.