Při návratu do Čech se infikuji blbou náladou, říká humanitární pracovník

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Bangladéš je rozlohou pouze dvakrát větší než Česká republika a žije tam více než patnáctkrát více obyvatel. Dovedete si představit tu hustotu zalidnění - Indie je proti tomu slabý odvar. Není těžké nalézt a projíždět i romantickými zákoutími venkova (zelená pole, palmy, vodní kanály). Ale jakmile jedna usedlost končí, ihned začíná druhá vesnice. S tím souvisí i hustota zástaveb - otevřete si okno a vidíte a slyšíte, co u sousedů běží v televizi. Také jsem dlouho nechtěl uvěřit, že pavouk o velikosti dlaně má před člověkem absolutní respekt.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Já dochvilnost považují za středoevropský zvyk. Ale stejně jako v okolních zemích Jižní Asie, i v Bangladéši byl čas vnímán více jako nějaká abstraktní veličina. K termínům pracovních schůzek jsem často s úsměvem dodal - Swiss time (Švýcarsko tam platí za modelovou zemí v každém slova smyslu). Na druhou stranu spousta zaměstnanců v neziskovém sektoru nesleduje čas, zůstává dobrovolně i po skončení pracovní doby a s horlivostí dokončují úkoly nebo plánují povinnosti na další den. Opravdu potěšení. Po pracovních pohovorech mi též pár kandidátů řeklo, že se nesetkali s tím, že by jim šéf osobně nabídl a donesl vodu.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
To je otázka. Nevím to ani po osmi letech cestování a práci v různých částech zeměkoule i v těch konfliktních. Češko je malá ale rozmanitá země, nicméně na republiku jsem o dost pyšnější, žiju-li v zahraničí. Po půlroce se do Česka i těším, ale stačí 3 týdny, abych se infikoval 'blbou náladou'. I přes objektivní bídu a utrpení v mnohých zahraničních zemích jsem se s podobným pesimismem nikde jinde nesetkal.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Vzhledem k přetrvávajícím horkým klimatům je těžké uchovávat mléčné výrobky, občas mi chybí pestrá paleta sýrů a pečiva. A pak dostupnost dobrého vína - toho tekutého! To hroznové si v Bangladéši můžete koupit třeba až z JARu za neuvěřitelných 6 EUR za 1 kg. Ať žije mezinárodní obchod! Někdy také pracujete v oblastech, kdy Vám místo Pepsi cpou jen Coca Colu a naopak.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Asi nejčastěji Czechoslovakia a komunismus; na druhou stranu jsem potkal i Bangladéšany, kteří znali Petra Čecha, Poborského, ale třeba i spisovatele Kafku nebo malíře Muchu. A prodavač v Baťa obchodu mi též odříkal historii Baťových závodu včetně emigrace pana Bati do Kanady. Každopádně v Bangladéši působíme jako vyspělá průmyslová země, i když přeci jen geograficky ještě trochu dále od Západní Evropy než ve skutečnosti jsme.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Jako oblastní koordinátor i musím. Lidová republika Bangladéš je opravdu průkopnická ve smyslu mít premiérku ženu a to i jako úhlavní sokyni předsedající opoziční straně. Bangladéš je zároveň země s hodně aktivní občanskou společnosti. V praxi to znamená, že nesouhlasí-li s něčím opozice nebo odbory, jsou často vyhlašovány generální stávky - tzv. hartal. To jsou situace, kdy nefunguje veřejná doprava, hlavní tahy mohou být blokovány demonstrujícími. Pár skandujících nadšenců lehce strhne celou masu. Nezřídka jsme kvůli tomu museli měnit pracovní plány nebo i preventivně uzavřít kancelář a pracovní povinnosti dohonit o víkendu.