Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Procestovali jsme 36 zemí a nevědomky se stali ‚kočovníky‘

Nomádi

  6:12
Ještě nedávno byla definice slova nomád poměrně jednoduchá. Nomád byl člověk dávající přednost kočování z místa na místo před usedlým životem. Teď se internet hemží články o tom, jak se kočovníkem v dnešním slova smyslu stát díky technologiím a sociálním sítím. Dnešní digitální nomádi mají s těmi dávnými společnou snad jen touhu po svobodě, s tím rozdílem, že s sebou tahají místo jurty notebook a stádo koní jim nahrazuje rychlý internet.

Norsko foto: travelenjoylive.com

Indonésie
Švédsko

My sice nejsme digitální nomádi v pravém slova smyslu, ale z posledních deseti let života jsme strávili sedm v zahraničí, navštívili 36 zemí, nevlastníme žádnou nemovitost a ještě jsme založili cestovní blog. Takže nezbyde než si přiznat, že na tom nomádství něco bude. Cestování je pro nás spíš životním stylem než jen koníčkem či dovolenou. Naše cesty se většinou ani nedají nazvat vznešeným slovem dovolená, pokud si ovšem pod tímto pojmem nepředstavíte masochistické chvíle plné potu, špíny a puchýřů.

Peru

Nezávislé cestování je tak trochu vášeň a závislost. První chvíle z návštěvy cizí země jsou plné dětského nadšení z objevování nového a neznámého světa. Pocit, který se pro nás nedá srovnat s něčím, co se dá koupit. Každý má samozřejmě odlišné priority, ale my jsme si jistí, že uspokojení z koupě nového drahého auta nebo kabelky by nám nikdy nenahradilo naše zážitky a vzpomínky z cest.

Věříme, že téměř každý může cestovat a o tom je náš blog. Když jsme to zvládli my, tak to prostě zvládnete taky. Můžete být mladí, staří, bohatí, chudí, umět plynně pět jazyků nebo se domluvit jen rukama a nohama. Ono je to nakonec docela jedno, když potkáte místní babičku uprostřed džungle a chcete se jí zeptat na cestu. Na našich krátkých či dlouhých výletech do neznáma jsme potkávali cestovatele v důchodu, náctileté slečny cestující o samotě, lidi, co neuměli slovo anglicky, rodiny s dětmi, páry, které vše prodali, aby měli na letenku. Všechno se dá nakonec nějak zařídit, ale jediné co opravdu potřebujete je mít chuť a odhodlání navštívit místa, o kterých jste celý život snili. Věříme, že cestování si může dovolit hodně lidí v Česku.

Je tu asi půl milionu registrovaných aut, což pro nás jinými slovy a cestovatelskou logikou znamená, že půlka obyvatel ČR na půlroční pobyt v Asii prostě má. Je ovšem pravdou, že na zážitcích se potom špatně jezdí do práce a k babičce. Pokud chcete nějakou radu do začátku, tak si přečtěte náš blog travelenjoylive.com, kde vás naučíme cestovat levně. A pak nezbyde nic víc než jen šetřit. Přestaňte kupovat blbiny, o kterých vám v reklamách tvrdí, že je rozhodně musíte mít. Nové oblečení, které nenosíte, tisíce druhů čistících prostředků, když stejně neradi uklízíte, předražené doplňky stravy na hubnutí, když neradi cvičíte, stovky druhů kuchyňského vybavení na prd. Prostě to nekupujte, ať to pak nemusíte vyhazovat.

Možná si říkáte, že cestování levně není úplně pro každého. Někdo se samozřejmě může v drahých hotelech vyžívat. Takový druh cestování má nevýhodu v tom, že běžný člověk dlouho šetří, pak se párkrát vyčůrá na luxusním záchodě se a za pár dní je po srandě. Předpokládáme, že nikdo si ze své cesty do exotiky taky moc nepamatuje návštěvu luxusního hajzlíku. To, co si odvezeme zpět jsou zážitky a vzpomínky. A ty si za peníze stejně nekoupíte.

Jak cestovat levně

Takže jestli nejste milionář či milionářka, tak se vás na našem blogu snažíme přesvědčit, že cestovat levně je vlastně mnohem lepší, protože toho uvidíte a zažijete mnohem víc než když sedíte v drahém hotelu nebo v klimatizovaném taxíku. Stačí se jen oprostit od naší evropské představy, co znamená pojem „čistý“ a skamarádit se šváby. Pozitivní na tom taky je, že po návratu z Asie vám veřejné záchodky na nádraží v Brně budou připadat jako oáza čistoty.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi.

My si po každém návratu z rozvojové země procházíme několikadenní fází nepochopení západní kultury. Například máte šok z toho, že splachujete pitnou vodou nebo nechápete, proč se nikdo neusmívá a proč když žijeme v blahobytu, tak jsme pořád nespokojení, unavení, vystresování, a sedíme od rána do večera v práci. Vyděláváme peníze, které vzápětí utratíme buď za zbytečnosti nebo za léčení svých fyzických i psychických neduhů způsobených tímto životním stylem. Letos na jaře jsem si povídala na opuštěné pláži na Filipínách s mladým člověkem, který tam prodával kokosy. Šetřil na nový dům, tak jsem se zeptala, jak dlouho mu to potrvá. A on odpověděl, že jen několik měsíců. Musela jsem se začít smát při představě třicetiletých hypoték u nás. Život na Filipínách rozhodně není lehký, ale můžeme polemizovat, kdo má vlastně opravdu lepší život.

Mít možnost jet do téměř kterékoliv země na světě je pro nás velké privilegium, a tak prostě nechceme sedět na zadku na jednom místě a nechat si tak ujít možnost vidět všechna ta neuvěřitelná místa, na kterých se lidé usadili a přežili. Pouště, vysoké hory, džungle, polární oblasti. Svět je obrovský a čeká tam na vás. Narodili jsme se do doby, která umožňuje běžným lidem objevovat svět. Sice ne tak jako za dob Zikmunda a Hanzelky, ale na rozdíl od nich dnes žijeme ve svobodné a taky bohaté zemi světa, ať už se vám v médiích snaží namluvit cokoliv. Ano v Německu mají vyšší plat a lepší auta. Ale nemáme tu válku, můžeme si říkat, že prezident je blbec, máme co jíst, studujeme si zadarmo a nadáváme na zdravotnický systém na vysoké úrovní, za který navíc ještě nemusíme nic extra platit.

Uzbekistán

Tohle si nemohli užívat naši předci v žádném předchozím století, a není to samozřejmostí ve většině zemí světa mimo Evropu. Svět není nebezpečné místo, jak nám opakují v televizi. Většina lidí na naší planetě chce to stejné jako vy. Být šťastný a mít se dobře. Všude se vám může něco stát. Když budete mít smůlu, může vás před domem srazit auto a v obchoďáku vás zapíchnout nějaký pomatenec. Jak umřeme, nikdo neví, ale je jisté, že život je strašně krátký na to, abychom kvůli strachu promarnili šanci vidět svět. A klidně nás za to v diskuzi ukamenujte. A ještě za to, že máme rádi muslimské země a taky za to, že nepíšeme blog česky, ale anglicky. A ještě k tomu blbě anglicky.

Více na našem blogu a Instagramu.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...