Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Řecký Zakynthos. Ostrov bílých útesů je ideálním místem pro rodinnou dovolenou s dětmi

Cestování

  6:28
Jónské ostrovy patří k nejzelenějším oblastem Řecka. Mají nejvíce vláhy, mírnější klima a byly v rozhodujícím období antického drancování lesů tak trochu stranou zájmu. Díky tomu můžeme odpočívat v borových lesích a vnímat typickou středomořskou vůni cypřišů a řev cikád.

Vápencové útesy ukrývají desítky zátok s několika bělounkými plážemi foto: Petra Greifová, HedvabnaStezka.cz

Západní pobřeží Korfu, Lefkády a Zakynthu tvoří vysoké bílé útesy se zátokami, jejichž azurová voda si pohrává s oblázky a jemným bělounkým pískem. Na pobřeží se tu a tam krčí hezká rybářská vesnička s rozumným množstvím ubytovacích kapacit. Východ ostrovů je pak obecně přístupnější, a proto podlehl výstavbě rezortů. Ulice jsou plné barů a diskoték, krámků s nafukovacími hračkami a suvenýry a ve dne v noci to tu žije.

Na Zakynthu, nejslunnějším ze všech řeckých ostrovů, se všechen dovolenkový ruch soustředí podél Laganské zátoky a v okruhu 20 kilometrů od přístavního města Zakynthos. Západní pobřeží je pro osídlení až příliš skalnaté, a tak směřujeme do klidné a malebné severovýchodní části ostrova. Tady se rozvíjí vkusné ubytování v rekonstruovaných vilách hotelového typu s nádherným výhledem na moře.

Větrný mlýn na mysu Skinari
Z výšky shlížíme na zlatavě bílé útesy a vlny azurově modrého moře

Ostrov je výtečným místem pro objevování. Terén ostrova se mění od úrodných nížin na východě po hory na západě. Můžeme hledat a prozkoumávat stoleté vesničky a kláštery, olivové háje a stráně porostlé hustými keři myrty, vavřínu, jasmínu a ibišku i bylinkami, z nichž nejvíce voní tymián a jalovec.

Micro Nisi a Little Xigya beach

Starou rybářskou vesničku Micro Nisi tvoří mys, na němž se krčí asi tucet domečků. Večeříme na jedné ze tří osvětlených teras stejnojmenné restaurace. S výhledem na malou přístavní zátoku ochutnáváme marinované krevety s řeckým salátem a po jídle scházíme k moři, abychom si vychutnali víno v pohodlných proutěných křesílkách. Ticho přerušuje jen šplouchání vln o dřevěné molo.

Kde byste se ještě měli zastavit?

  • Porto Limnionas – ukrytý záliv západního pobřeží s mnoha jeskyněmi a průlezy.
  • Exo Chora – jedna z fungujících vesniček centrální vrchoviny a nejstarším olivovníkem na ostrově. Můžete si tu koupit bylinkami aromatizovaný olivový olej nebo růžový likér.
  • Klášter Panagia Anafonitria – pochází z 15. století a je nejstarším dodnes obývaným klášterem na ostrově. Svatý Dionýsos, patron ostrova, tady v 17. století působil jako opat, dnes obývají klášter jeptišky.
  • Strofády – vzdálené od Zakynthu asi 70 km tvoří ostrůvky Stamfáni a o něco menší Árpya. S nadmořskou výškou pouhých deset metrů působí jako by plavaly na hladině. Poskytují útočiště tisícům tažných ptáků a jen několika desítkám obyvatel opevněného byzantského kláštera Sv. Dionýsia. Nedaleko odtud se nachází nejhlubší mořský příkop ve Středozemním moři s hloubkou přes 4,5 km.
  • Mys Keri – stranou typické kamenné vesničky stojí větrný mlýn a kostel Panagia Keriotissa. Užijte si západ slunce u majáku.

Přímo ve vesnici stojí vkusný malý hotel, několik luxusních vil leží asi kilometr na sever – nad zátokou, v níž se ukrývají dvě malé oblázkové pláže oddělené skalnatým mysem. Z jedné na druhou lze bezpečně doplavat. Pod hladinou se otevírá svět modravých skal padajících k temnému dnu, sem tam potkáme duhovou rybku. Severnější a hezčí z obou plážiček je ideální i pro dětské objevitele – má hned u břehu mělkou lagunu plnou podmořského života a na druhé straně jeskyňku. Pokračujeme-li na sever, doplaveme do zátoky se spadanými kameny, které vytvořily přírodní bazénky, o kus dále jsou skalní stupy ideální pro skoky do moře.

Jedna z nejhezčích pláží Zakynthu leží jen pět kilometrů jižně od Micro Nisi. Na Little Xigya sestupujeme po mnoha příkrých schodech od stánku zvaného taverna Magda. Podél schodiště vede vtipná lanovka, která zajišťuje na pláži jednoduché občerstvení. Objednáváme gyros, atraktivní slečna cosi zamumlá do vysílačky a po chvíli už sjíždí dolů proutěný košík s naší objednávkou. Pláže jsou tu vlastně tři. Na nejsevernější se dá snadno doplavat, je široká, ukrytá pod zalesněným kopcem a je na ní minimum lidí. Menší pláž poblíž lanovky je poměrně úzká a je rozdělena na dvě zátoky skálou v moři, k níž vede oblázkový násyp. Pravá část je ideální pro děti, protože tu moře vymlelo do skály mělký přírodní bazének bezpečně ohraničený od širého moře plochými kameny. Moře tu je ideální pro šnorchlování. Vezmeme-li si pečivo pro rybičky, připlave jich k nám opravdu hodně.

Askos stone park a mys Skinari

V horské vesničce Varvara, asi pět kilometrů z Micro Nisi, vznikla z rodinné farmy malá zoologická zahrada a jakési improvizované muzeum středomořského zemědělství. Vstupujeme nejprve do výběhu pro daňky. Smíme jim hodit trochu zrní a nechat okousat olivovou větev, za což nás pak ochotně doprovázejí cypřišovým lesem pokrývajícím stráň parku. V údolíčku je vytvořeno několik teras, na nichž se pěstuje všelijaké ovoce a ve stínu pod stromy odpočívají kozy, prasátka, ovce a krávy. 

Děti se mohou svézt na poníkovi nebo pohladit některou z obrovských želv. Jsou tu také pozůstatky původních kamenných chlívků a studní. Za řevu cikád se procházíme ve stínu starých olivovníků, a zatímco se děti baví zvířátky, celkem snadno se vžíváme do dob, kdy se využíval každý metr zdejší krásné, i když trochu nehostinné krajiny. Bohužel dnes už v kamenitých kopcích řeckých ostrovů vidíme většinou jen opuštěná stavení a sotva znatelné terasy kdysi fungujících terasových políček.

Velká kamenná kopule nedávno rekonstruovaného středověkého byzantského...

Mys Skinari je nejsevernějším výběžkem ostrova. Vede sem silnička přes turistické přístavní město Agios Nikolaos a polozapomenutou horskou osadu Korithi. Na špičce mysu se tyčí maják a otevírá se tu výhled na pohoří Enos na sousedním ostrově Kefalonie. Kousek dále na východě stojí dva nádherně rekonstruované větrné mlýny. Stejně jako my shlížejí z nesmírné výšky na zlatavě bílé útesy a loďky brázdící vlny azurově modrého moře. Po snad stovce schodů sejdeme dolů a v té modři si zaplaveme. Anebo si jen odpočiňme zavěšení v hamace místní taverny a nechme se houpat chladivým větříkem.

Horská vesnička Volimes ukrývá krásnou pláž

Pokračujeme k horské vesničce Volimes, těsně před ní však odbočujeme kolem hřbitova po malé asfaltce doprava směrem na dobře utajenou pláž Atsínganos. Silnička se vine mezi kopečky porostlými svěží zelení až na okraj ostrova a pak klesá v několika zatáčkách k moři. Otevírají se stále krásnější pohledy na skály tvarující divoké pobřeží i na bujný les, který spadává až do zátoky, kde silnice končí. Abychom se dostali na krásnou pláž pod vysokým útesem, je potřeba obeplavat skálu. Odměnou je parádní šnorchlování, průzkum dvou průchozích jeskyní na břehu a příjemné odpolední sluníčko. Pokud s sebou máme nafukovací člun a pádlo, můžeme si odsud zapádlovat podél severního pobřeží plného divokých zátok, ukrytých pláží a skalnatých ostrůvků poházených daleko do moře.

Slunce už se sklání a zlatí skály padající do moře, když přijíždíme k vyhlídce na zátoku a pláž Navagio. Výhled z 200 metrů vysokého skalního ostrohu je ohromující. Zátoky vyhlodané vlnami a erozí se zařezávají hluboko do pevniny, z níž vybíhá tenký ostroh do moře. Snad aby byla pláž v zátoce ještě atraktivnější, ztroskotala na ní počátkem 80. let pašerácká loď.

Horská vesnička Volimes má přes tisíc obyvatel a je správním střediskem severu ostrova. Uvnitř křivolakých uliček se zachovalo historické centrum s kostelíky a zvonicemi a starými, někdy rozpadlými, jindy pěkně rekonstruovanými domky. Proslulou se však vesnička stala díky měkkému sýru „ladotýri“, krajkářství, tkalcovství a prodeji tradičních zemědělských produktů. V Ano Volimes se nachází výjimečná restaurace Kaminaki, v níž si ochutnáváme výtečně připravené ostrovní lahůdky: grilovanou zeleninu se sýrem feta nebo souvlaki.

Útesy Zakynthu poznejte z moře

Nejkrásnější, co pro naše oči příroda na Zakynthu připravila, je jeho severní a severovýchodní pobřeží. Žebra vápencových útesů padají stovky metrů do mořských vln a ukrývají tak desítky zátok s několika bělounkými plážemi dostupnými jen z moře.

Všechna tato nádhera je náležitě komerčně využita. Mořské pobřeží brázdí velké lodě, které vyjíždějí z hlavního města na celodenní plavby s diskotékou nebo pirátským programem pro děti. Menší lodě plné turistů pak vyplouvají z Agios Nikolaos a Porto Vromi. Chceme mít projížďku komornější, a tak jedeme vodním taxi z mysu Skinari. Loďka s námi projíždí skalní brány a modré jeskyně, které díky dopolednímu světlu hrají všemi odstíny modři. V druhém směru s námi pak loďka uhání na pláž Navagio, abychom si opatrně prolezli zrezivělý vrak. Zátoka je nádherná, pláž zlatavá, voda světlounce tyrkysová. Bohužel se tu však v průběhu dne vystřídá několik tisíc turistů, které každou chvíli přiváží, na hodinu vysadí a zase odváží desítky hlučných lodí kotvících v relativně těsné zátoce.

Bílé útesy mysu Skinari. Azurové moře pod nimi brázdí lodičky exkurzí na modré...

Pokud si tedy chceme severní pobřeží opravdu užít, najměme si soukromou jachtu a vydejme se ze Skinari na dvoudenní plavbu podél severního pobřeží. Zastavme se na koupání v zátokách, které nám padnou do oka, zaplavme si okolo roztroušených skal u pobřeží a nakonec zakotvěme v zátoce Navagio, abychom si její krásu v klidu pozdě večer a brzy ráno vychutnali.

Poloostrov Vasilikos: Mount Skopos a želví pláž Gerakas

Během výletu na jih se jen krátce zastavujeme ve městě Zakynthos. Pod ruinami benátské pevnosti leží vesnička Bóchali, z níž je pěkný výhled na hlavní město a zátoku. Přístav se hemží stěžni jachet, mezi nimiž se každé dvě hodiny promotá trajekt z peloponéského Kyllini. Nábřeží zdobí veliký kostel Agios Dionýsios a řada výstavních činžovních domů.

Pokračujeme jižně, směrem na Ano Vasilikos, a projíždíme nepřetržitou zástavbou hotelů, barů a restaurací, ozdobených všelijakými suvenýry. Z mumraje asi po pěti kilometrech odbočujeme u cedule „Skopos“ na obtížně sjízdnou prašnou cestu a rychlostí chůze jedeme nejprve zeleným skalnatým údolím, potom v několika zatáčkách po vyschlém úbočí vzhůru na vrchol s vysílačem. Prašná cesta končí u malé taverny, odkud je to pěšky už jen kousek. Procházíme olivovým hájem a první, co nás ohromí, je velká kamenná kopule nedávno rekonstruovaného kostela a vstupní portál se zvonicí. Ze středověkého byzantského opevněného kláštera Panagia Skopiotissa, který byl postaven na základech staršího antického chrámu, zbyly jen základy a jedna obytná věž. Klášter stojí v sedle mezi dvěma pahorky – skalnatý severní vrchol dosahuje výšky téměř 500 metrů a z vyhlídky lze přehlédnout velkou část jižní části ostrova.

Uvnitř křivolakých uliček Volimes se zachovalo historické centrum s kostelíky a...

Pokračujeme podél oblíbených pláží Porto Zoro a Banana beach až na konec silnice k pláži Gerakas, kousek za Ano Volimes. Tady se rozprostírá 800 metrů široký záliv písečné pláže a velmi pozvolného moře, kulisu místu dodává impozantní skála tvořená bílým a žlutým pískovcem. Pláž Gerakas i celá Laganská zátoka patří do Národního mořského parku Zakynthos, který vznikl na ochranu tuleně středomořského, který obývá nepřístupný ostrůvek Peluzo, a světově významného hnízdiště karety obecné. Na pláži Gerakas, která je ideální pro děti a jejich hrady z písku, je možno se koupat přes den, ovšem v noci je na ni vstup zakázán. Každý den zaměstnanci parku kontrolují hnízda, která jsou označena dřevěnými stojánky. Želvy sem připlouvají od května do srpna, vyhrabou díru hlubokou asi půl metru a nakladou v průměru 120 vajíček velikosti pingpongového míčku. Pěticentimetrové želvičky se klubou po průměrně dvou měsících a většinou v noci pak spěchají do moře.

Ostrůvek Marathonisi ležící v západní části Laganského zálivu odsud svým tvarem připomíná obrovskou želvu. Možná proto si ho karety oblíbily a kladou vajíčka na jeho cípku s bělostným pískem. Odvrácená strana ostrova je skalnatá se zálivy a jeskyněmi. Na „želví ostrov“ se dostaneme lodí z blízkých letovisek Agios Sostis či Laganas.

Více o Řecku se dočtete na webových stránkách HedvabnaStezka.cz.

Autor: