26. října 2019 5:39 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Scenérie jako od protinožců. Taková je jedině Madeira

Vavřínový les obklopuje levády | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vavřínový les obklopuje levády | foto: Petr Tůma

„Objevte Nový Zéland Atlantiku,“ hlásá palcovými titulky plakát pověšený v přístavu hlavního města Madeiry, ve Funchalu.

Ne, okolní les není stejný, jako známe z domova. Voňavé eukalypty vystřídal třetihorní prales vavřínů druhu laurisilva, stromovitých kapradin původem z Tasmánie i rozkvetlých keřových kamélií. Sluneční paprsky se namáhavě prodírají mlžným oparem, aby se odrazily ve strouze průzračné vody v uměle vytesaném korytu sbíhajícím z hor až do nížin jihu ostrova. Často tam nesprchne měsíce, a tak jsou tyto unikátní zavlažovací potůčky jedinou možností, jak osvěžit miniaturní políčka šachovitě poskládaná do kolmých strání a skal.

Kupředu levá

Říká se jim levády a pro mnoho lidí jsou symbolem poznávání divoké krásy horských masivů Madeiry. Od pětihvězdičkových hotelových resortů jsou vzdálené pouhou hodinu až dvě jízdy, a přesto jako by je dělil oceán světelných roků. Zvláště levády na severnější a zelenější části ostrova nabízejí možnost unikátních procházek a treků s fascinujícími výhledy. Jejich délka přes 2500 kilometrů dá přitom zabrat i českému turistovi. Vyžaduje pořádné boty, trekové hole a často též baterku, neboť levády vedou množstvím tunelů prokopaných skrz divoké skály. Ačkoli Golfský proud a větry od Atlantiku Madeiru v létě ochlazují a v zimě ohřívají, takže v nížinách klesají teploty málokdy pod 15 °C, nad mraky o 1800 metrů výše, to fičí jako o závod. Počasí, hlavně v horách, se mění doslova každou hodinu.

Postřehy dalších cestovatelů

  • Tunely! Všude. Pro auta, pro pěší, pro levády.
  • Oproti Kanárským ostrovům mi Madeira přišla mnohem méně turistická a přitom zajímavější.
  • Moře je studené a bývají velké vlny, ale když se uklidní, voda je perfektně průzračná a krátké šnorchlování stojí za to.
  • Severní pobřeží je úplně jiné než jižní: mnohem zelenější a strmější.
  • Túry vnitrozemím, jako třeba ta jednodenní ze sedla Boca de Ecumeada na Pico Grande a Pico do Jorge, jsou těžké a krásou patří mezi TOP v Evropě.
  • Východní pouštní cíp Madeiry nabízí nádhernou scenérii útesů a moře, ale jsou tady davy jako na Václaváku.

Nejdelší leváda Dos Tornos se roztahuje na 106 kilometrech a voda z něj pohání dokonce hydroelektrárnu. Výhledy, příjemný stín a podivuhodná flóra nechybí. Navíc se jedná o jednu z nejdůležitějších levád celého systému.

Známější levádu se jménem Pětadvacet fontán najdete v údolí Rabacal. Odtamtud lze vystoupat až na náhorní plošinu Paul da Serra a do horského sedla Encumeada ve středu ostrova. Z plošiny Paul da Serra vede spousta dalších krásných a přitom liduprázdných tras. Cíl ale musíte mít za každou cenu v Casa de Rabacal, nádherné kavárničce s výhledem, kde dělají nejlepší citrónový dort.

Pro opravdu zanícené turisty se nabízí pěší přechod ostrova, který zabere asi 9 dní. Krátký osamělý středně těžký trek, kde nenarazíte na nikoho, je 10,3 km dlouhý okruh z Curral das Freiras – vesničky obklopené vyhaslými sopkami.

MDŽ dnes a denně

Výšlap na červenou horu Pico Ruivo, se startem na vrcholu Pico do Arieiro, patří k tomu nejhezčímu, co lze v pěší turistice zažít. Je fascinující, kolik druhů zeleně a panoramat se vešlo na sopečný ostrov o délce pouhých 52 km a šířky 22 km. Zatímco na hřebenech vládne mlha a zima, nížinám kraluje věčné jaro – sezona, kterou máme všichni asi nejraději a která svědčí i místní floře. Bují a kvete jako o závod po celý rok. Obyčejný muž, který se zajímá o květiny především 8. března, tak brzy znervózní a začne objektivem podvědomě mířit na oranžové zobáky strelícií. 

Květinu, která je považována za nejtypičtější pro ostrov, však nemají místní obyvatelé rádi. Je to „plevel“, co má hluboké kořeny a těžko se jej zbavuje. Na stolech ve vázách u nich doma byste tak našli spíše vznešené kaly, pastelové okvětní lístky hortenzií či nádherné ibišky. Také pestrobarevné buganvíilie, hortenzie či fuchsie okupují malé domky, jejichž předzahrádkám kralují žlutými kuličkami obalené mimózy. Orchideje rostou na Madeiře jako naše luční kvítí a vánoční hvězdy zdobí keře i koruny vzrostlých stromů.

Méně známý jihozápad
Výstup na Pico Ruivo je nejkrásnějším vysokohorským místním trekem

Sopečné vzpomínky

Madeira vznikla vulkanickou činností před několika miliony let, v dobách, o nichž hovoří jen legendy. A tak je podle jedné zbytkem bájné Atlantidy, zatímco dle jiných patřila k pevnině, která se klenula mezi Afrikou a Evropou. Tento atypický ostrov hýří skoro vším, co se jinde nabízí po částech. Má prosluněné zálivy obsypané bílými domky přilepenými na kopcích, divoké pobřeží dramaticky bičované pěnou bouřícího oceánu, fascinující horské vrcholy, pralesní porost i neposedné bystřiny a prudké vodopády. Chybí mu jen jedno – přírodní písečné pláže. Ale jakmile se podíváte kolem, bude vám to fuk.

Hlava se točí při pohledu z údajně nejvyššího útesu na světě – z průhledné platformy Gabo Girao umístěné ve výši 580 metrů nad oceánem. Vidíte odtamtud celé východní i západní pobřeží ostrova včetně kroutící se silnice do Porto Moniz. Cesta tam se zdá nekonečná. Serpentiny a serpentiny a serpentiny. Celých osmnáct kilometrů z nich museli místní tesat do skalních stěn ručně, i proto se silnici říká Zlatá. Porto Moniz nabízí další vyhledávanou zvláštnost Madeiry – výhřezy vulkanické horniny do oceánu. Vytvořily celý systém přírodních jezírek, do nichž vlny střídavě přilévají a odlévají vodu. Po povinném vykoupání je další zastávkou Sao Vicente, jedno z nejhezčích městeček na ostrově. A blízké jeskyně zvané Grutas. Přes kilometr dlouhé chodby vznikly při výbuchu sopky před 400 000 lety. Místy, kde tekla mohutným proudem žhavá láva, dnes proudí turisté.

Ryby z pohádky

S výjimkou neděle je podobně rušno i v tržnici Mercado dos Lavradores v hlavním městě Funchalu. Hned u vchodu narazíte na množství pestrobarevného ovoce a zeleniny, které nebudete ani umět pojmenovat. Patří k nim přes patnáct druhů mučenek, tedy marakuji s příchutěmi od jablka přes banán až po hořčici! Unikátní jsou i slaďoučké plody divokého fíkusu a místní meloun, který byste podle vůně zaměnili za hrušku. Ale ujdete dalších pár kroků a ucítíte silný rybí zápach. Na samém konci tržnice rybáři porcují steaky z tuňáka (kilo bratru za tři eura), nabízejí papírové sáčky plné čerstvých škeblí i krevet. A také tam stahují kůži z ebenově černé espady. Tahle mořská ryba, odborně zvaná Alphanopus carbo, tak trochu připomíná čarovného hada z pohádky o Zlatovlásce. 

Koupání v Canico, východně od Funchalu

Vegetuje v hloubkách od 800 do 2000 metrů, odkud se vytahuje na vlasci s mnoha olůvky a stovkami háčků. Už během této operace zemře díky změně tlaku a ten zapříčiní i to, že jí vylezou oči z důlků, jako by měla problémy se štítnou žlázou. Ale na talíři chutná báječně… například když je obložená smaženými banány. Rybáři se smějí do objektivu, když si všechny ty mořské potvory fotografujete a klidně vám i postojí jako amatérští herci, pokud všechny ty zajímavosti zdokumentovat nestihnete.

Divadlo bez vstupenek

Autofokusy objektivů pochopitelně divoce vrčí i při návštěvě vyhlídky Pico de Facho. Cestou na ni se skýtá ze silnice pohled na přistávací dráhu letiště Santa Catarina. Je jedním z nejnebezpečnějších na světě a piloti musí předem absolvovat speciální kurzy pro přistání. Zatímco bojují s protivětrem, cestující na palubě přemáhají obavy z turbulencí. Naštěstí netuší, že přijde manévr, kdy je třeba stroj nasměrovat přímo do hor a v poslední chvíli s ním cuknout a stočit ho podél pobřeží. Moderní ranvej délky 2700 metrů, která je vysunutá na 180 betonových pilířích do moře jako natažená ruka, nelze srovnávat s tou původní – než bylo letiště v roce 1964 otevřeno, měřila o dobrý kilometr méně. Do té doby šlo Madeiru navštívit jen lodí a ostrov zůstával odříznutý i od mateřského Portugalska. Dnes tam sedají letadla v patnáctiminutových intervalech a je to fascinující podívaná oscilující na hranici dramatického žánru – hlavně se před cestou nedívejte na záznamy přistání na YouTube!

Více článků najdete na cestovatelském portálu HedvabnaStezka.cz

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

„Když se něco naučíte rychle, váš mozek bude mít tendenci pamatovat si to... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

Prostitutka láká zákazníky za výlohou vykřičeného domu v Dubí u Teplic (2005) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...