Pondělí 27. ledna 2020svátek má Ingrid 3 °C zataženo Předplatné LN
Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

SEVERSKÝ ŠOK: Když město slaví výročí aneb od Lenina k ginu

Finské děti, Lenin, Stalin v Leninově muzeu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Finské děti, Lenin, Stalin v Leninově muzeu | foto: Darina Ivanovová

V době mého pracovního pobytu město Tampere slavilo výročí svého založení. Na naše poměry je mladé, slavilo pouhých 240 let. Město se veselilo hlavně první říjnový týden. Velké obchodní domy se připojovaly slevovými akcemi, magistrát rozdával koblihy (uf, nechci, přestože jsou finské) a taky nabízel kávu zdarma na hlavním náměstí. Malá odbočka – Finové jsou největší konzumenti kávy na světě, na jednoho obyvatele připadá neuvěřitelných 12 kilogramů kávových zrn ročně.

Úložné boxy v muzeu
U vstupu do muzea

Kávová kultura je hluboce zakořeněná, pracovní doba zahrnuje i oficiální pauzy na kávu. Káva se pije většinou filtrovaná. Přístroj na její překapání se skleněnými konvicemi najdete snad úplně všude. Espreso je ve Finsku Popelkou. Nejpřekvapivějším místem pro kávový servis pro mě kdysi v zimě byl stolek u běžecké stopy v pustém lese. Na stolečku stála obrovská termoska, papírové kelímky a kasička na dobrovolný poplatek. Ani běžkař kávomilec tady prostě nepřijde zkrátka.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II. V minulém akademickém roce pracovala na Beijing International Studies University, v současné době působí na Tamperské univerzitě ve Finsku. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Kromě barevných hudebních fontán na řece ve večerních hodinách město nabídlo i další zajímavý kulturní počin – na celý víkend otevřelo zdarma své galerie a muzea a dokonce i právě zrekonstruovanou městskou hasičárnu. Tam chtěla vyrazit i má finská kolegyně s malou dcerkou, já ale nedokázala z hlavy vypudit slavnou „hasičárskou“ reportážní scénku Bridget Jonesové. Rozhodla jsem se pro návštěvu muzea, do kterého bych vstupné zaplatila leda ze sadomasochistických pohnutek- vypravila jsem se do Leninova muzea. Překvapil mě už jen samotný fakt, že je funkční, prý je jediné svého druhu mimo postsovětské státy. Lenin měl k Finsku srdečný vztah, několikrát se sem uchýlil do exilu. Taky se v Tampere poprvé setkal se Stalinem. Právě v budově, kde k setkání došlo, sídlí dnes muzeum. 

Říká se, že poté, co chtěl Jelcin definitivně uzavřít Leninovo mauzoleum, chtěli jeho tělo převézt do Tampere. Rozumím, že vztah Finů k Leninovi musí být přinejmenším rozporuplný. Když Finsko vyhlásilo svou nezávislost na Rusku, Lenin byl ten, kdo se zasadil jako první o jeho uznání. Část muzea je věnovaná jeho osobnosti, běží zde ve smyčce i krátký dokument, kde návštěvníkům Lenin vypráví svůj životní příběh na pozadí historických událostí. 

Většina expozice dokumentuje socialistický styl života - od pionýra, unifikovaný sektorový nábytek až po – světe, div se, našeho Krtečka jakožto oblíbené animované postavičky socialistického bloku. Zaskočil mě počet různých suvenýrů se socialistickou tématikou, pomyslnou třešničkou na dortu byla hadrová panenka s podobou Karla Marxe a voskové figuríny Lenina a Stalina, u kterých bylo možno spáchat selfie (ne, opravdu nemám). Odcházela jsem odtud se smíšenými pocity, minimálně bylo zajímavé vidět, jak socialistický život prezentuje někdo, kdo si ho nemusel odžít.

Hlavu jsem si odvětrala v muzeu Sary Hildén, což je prostorná galerie moderního umění skrytá za zábavním parkem na krásném místě u jezera. Místní tvrdí, že je nemožné v galerii natrefit na špatnou výstavu. Já jsem si tam prohlédla retrospektivní výstavu Juhani Harriho, který byl finským průkopníkem asambláže (cosi jako třírozměrná koláž). Velké okenní tabule galerie nabízí výhledy na jezero a artefakty zakomponované do okolní přírody. Mně ony výhledy až moc rozptylovaly pozornost – venku byl slunečný podzimní podvečer a listy početných stromů hýřily neskutečnou paletou barev.

Suvenýry v Leninově muzeu

Suvenýry v Leninově muzeu

Víc už jsem toho v onu sváteční neděli nestihla. Večer jsem narozeninám Tampere připila Longdrinkem, což je finský míchaný nápoj z ginu a grepového džusu v plechovce. Za svůj vznik vděčí olympiádě v roce 1952 a tehdejšímu omezenému prodeji alkoholu, kdy byl tento koktejl rozumným kompromisem, kterým uspokojili poptávku zahraničních návštěvníků. Je to nejprodávanější finský alkoholický nápoj posledních let a má už taky svůj den. Pro svou charakteristickou našedlou barvu je jím slaven „nejšedivější den“ v roce, který si Finové stanovili na 16. listopadu. Bohužel to už ve Finsku nezažiju, ale cosi mi říká, že tahle pěkná tradice by se dala úspěšně přenést do Česka.

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Popularizátor vědy, novinář a pedagog Jan Tůma vynalezl v 60. letech výukový... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...

Premium

Převratná metoda z IKEM: jak zhubnout přeprogramováním metabolismu

Marek Beneš z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) je... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lékař Marek Beneš je už třetím rokem vedoucím lékařem projektu, při kterém se pomocí laseru „oslepí“ nervové buňky...

Premium

Přivřela oči a doufala v polibek. Manžel ji místo toho shodil ze srázu

Přivřela oči a doufala v polibek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ležela vedle něj a pravidelně oddychovala. Odtáhl se od ní, co mu jen postel dovolila, a otočil se zády. Musí to udělat...

NAPSAL SÁM ŽIVOT: Mladá maminka už potřetí bojuje s rakovinou
NAPSAL SÁM ŽIVOT: Mladá maminka už potřetí bojuje s rakovinou

Před třemi lety se Janě Ryšánkové obrátil život naruby. Byla v pátém měsíci těhotenství, když jí lékaři oznámili, že má rakovinu v pokročilém stádiu.