Město Rovaniemi se nachází v severní části Finska, v provincii Laponsko. Laponsko ale není výhradně finskou „ochrannou známkou“, protože se jedná o označení kulturního regionu, který zasahuje do arktických oblastí dalších tří zemí – Norska, Švédska a Ruska. Společné regionu je to, že zde žijí dnes už menšinoví Sámové, kteří jsou však jedinými domorodými obyvateli severských zemí. Rozloha provincie Laponsko – zabírá necelou třetinu Finska, a její řídké osídlení – lehce přes 3 % celkového počtu obyvatel Finska - je zárukou, že sociální fóbie z davů lidí vás tu rozhodně nepřepadne.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II. V minulém akademickém roce pracovala na Beijing International Studies University, v současné době působí na Tamperské univerzitě ve Finsku. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Cesta z Tampere, mého dočasného pracovního působiště, do Rovaniemi byla jednoduchá – vlakem. Asi 700 km je možné překonat nočním spojem nebo se kochat denním pohledem. Volila jsem druhou variantu a do cíle dorazila za necelých 7 hodin i s přestupem ve městě Oulu. Cesta jedním směrem začínala na 50 eurech, ceny vlakových jízdenek jsou klouzavé – podle vytíženosti a taky podle toho, zda si chcete vybrat určité místo v dvoupodlažních vagónech. Informace o stanicích jsou hlášeny ve třech jazycích – úředními finským a švédským a také anglicky. Nevím, jestli ve mně ještě dojížděly dozvuky z bytí v mnohamiliónové čínské metropoli, ale faktem zůstává, že pohled z vlaku na nekonečné sytě zelené lesy a neobydlené prostory, jen vzácně přerušené domky v typické červené barevnosti, mě doslova rozradostňoval.
Rovaniemi mě uvítalo příjemným slunečným večerem s teplotou kolem deseti stupňů a u vchodu do domu, kde jsem měla pronajaté malé, ale seversky designově vytříbené studio, mě uvítal komplimenty na intelektuální úrovni mateřské školky i soused. Vzhledem k tomu, že přitom cinkal hromadou prázdných láhví v tašce a zjevně mířil za další dávkou svého oblíbeného moku, mě tím spíš vyděsil a okamžitě jsem zavrhla možnost navštívit domovní saunu. Ta je ve Finsku obvykle společná pro celý bytový dům nebo jeho jedno patro, stačí se jen zapsat do volně přístupného sešitu, na kdy si ji chcete zarezervovat.
  |
Prošla jsem se centrem, což byla docela rychlá záležitost. Zvláštností je hlavní náměstí přejmenované od roku 2006 na „Lordi náměstí“ po finských vítězích soutěže Eurovize. Myslím, že jejich obskurní horrorové kostýmy jen tak nevymizely z paměti (a zcela výjimečná koncentrace heavy metalových kapel ve Finsku by byla na další článek od odborníka).
SEVERSKÝ ŠOK: Kdo se tu probůh chce učit česky? Překvapivý zájem finských studentů o studium našeho jazyka |
Orientace ve středu města je snadná, žádné křivolaké uličky a samá nová zástavba. Město bylo totiž z 90 % zničeno německou armádou na podzim 1944, na jeho místě zůstalo jen kouřící spáleniště. Poválečný nový městský plán vypracoval slovutný finský architekt Alvar Aalto. Plán dostal jméno „Sobí paroh“ podle rozvržení hlavních ulic a jednotlivých zón, například fotbalový stadión tvořil oko pomyslné hlavy soba. Nikdy nebyl plně realizován, Aalto zde však postavil tři zásadní obecní budovy - radnici, koncertní síň a knihovnu.
Na všech rovaniemských propagačních materiálech nechybí jiná ikonická stavba – Arktikum. Dlouhý skleněný tubus budovy částečně zapuštěné do země nelze přehlédnout. V Arktiku sídlí muzeum a univerzitní vědecké centrum. Skleněný tunel je vlastně centrální částí a chodbou, v podzemním křídle napravo od ní se nachází část věnovaná laponským dějinám od prehistorie do současnosti se spoustou artefaktů, interaktivními sekcemi a jak jinak, i s preparovanými losem, soby a medvědem. Nalevo se každý návštěvník může seznámit s arktickou přírodou, specifiky jejího klimatu a samozřejmě s polární září.
Její animaci můžete pozorovat vleže ve ztemnělé kruhové místnosti. Finsky se polární záře nazývá revontuli, v překladu znamená liščí oheň. Podle legendy běží liška sněhem a tak mrská ocasem, že se sněhové krystalky vznáší a jiskří na nebi. A když už jsme u těch zvířátek, pro mě bylo objevem, že slovo Arktida pochází z řeckého názvu pro medvěda. Nemá to ovšem nic společného s tím živým čtyřnohým, ale se souhvězdím Velkého a Malého medvěda, jehož poslední hvězdičkou je Polárka. Uvnitř velkého kruhu, který opisuje Velký medvěd, jsou hvězdy stále nad obzorem. A právě tomuhle kruhu začali Řekové říkat arktický.
K polárnímu kruhu vyznačenému na zemi v 8 kilometrů vzdálené Santa Clausově vesničce jsem se vypravila až následující den.
